Móda pod závojem

Čtyřiadvacetiletá Maam Mariama je na praxi v krejčovském salónu. Bílé boubou, ve kterém je oblečena, doplnila zelenkavým šálem a bílým islámským šátkem, utaženým kolem lícních kostí - právě tak, jak si ho váže den co den už pět let.

"Začala s tím moje starší sestra, ta se v naší rodině zahalovala jako první," svěřila se reportérovi deníku Le Soleil, "a vždycky se mi to líbilo. Obdivovala jsem její eleganci a rozhodla se, že půjdu stejnou cestou." Jako další pozitivum Mariama vidí, že napodobováním sestry vyhovuje islámské normě ženského odívání.

 

Totéž potvrzuje devatenáctiletá studentka Aram, kterou novináři zastihli ve čtvrti Rufisque. K muslimskému šátku obléká košili s dlouhým rukávem a vypráví o tom, jak se začala zahalovat v devíti letech.

 

V rodině je jediná, která závoj nosí; matka a sestry její volbu respektují, ale nepřidaly se.   Aram se nezříká společenského života: chodí s kamarádkami na pláž a do přírody, ale muslimský šátek považuje za vhodnou bariéru mezi věřící dívkou a pokušením.

 

"Šátek mě chrání před sukničkáři," domnívá se.  

 

Další dívka, Maget Dienová, pochází z rodiny náboženských učenců. Muslimský šátek nosí zhruba od patnácti let, stejně jako všechny ženy z příbuzenstva. "Bereme to jako samozřejmost, od útlého věku nás učili, že muslimky si mají zahalovat celé tělo," vysvětluje.  

 

A ať už je to kvůli módě, následování vzorů nebo náboženskému doporučení, ženy v muslimských šátcích se na dakarských ulicích nedají přehlédnout.  

 

Některé Senegalky ale stále dávají přednost lehkému šálu, volně přehozenému přes hlavu nebo uvázanému do turbanu. Velká část z nich se domnívá, že šál hraje stejnou roli, jako muslimský šátek. Paní Ndey Faatu Faalová, oblečená v potištěném kartounu, má přes vlasy přehozen šál ze stejné látky. "Vdanou ženu šál chrání například před bolestmi hlavy z průvanu , ale taky mi dodává vážnosti před lidmi," prohlašuje paní Faalová.  

 

Sedmdesátnice Helena Maronová z kmene Sererů si myslí, že zakrývání hlavy šálem je pro vdanou ženu nezbytné, aby se uchránila útokům zlých sil. "Nejnebezpečnější je procházet se venku prostovlasá za soumraku."  

 

Nošení šálu je povinností i pro ženy z jiných etnik, například Fulani nebo Bambara. Fulbové navykají na šál už malé holčičky, a po svatbě se jeho oblékání stává pro mladé paní povinností. Bambarky a Sererky si hlavy do šálů zahalují po západu slunce, nebo v době po slehnutí.

 

"V takových chvílích je žena snadnou kořistí zlých sil. Musí se proto chránit tím, že se zakrývá od hlavy až k patě," vysvětluje paní Majmúna Njaayová.    

 

A i když imám Assane Njaay z velké mešity dakarské univerzity Cheikha Anty Diopa podle vlastních slov respektuje ženy, které se halí do šálů, vyzdvihuje ty, které zvolily muslimský šátek. "Tím oblečením uctívají Boha, stejně jako to dělají modlitbou, dáváním almužny nebo půstem." Zároveň ale připomíná, že ty mladé "moderní muslimky", které kombinují muslimský šátek s upnutými kalhotami, se dopouštějí hříchu a měly by se oblékat konzervativněji: "V sexy oblečení a v šátku se nacházejí v situaci nerovnováhy," myslí si.

"Muslimové by měli přijímat islám vcelku, ne aplikovat jednu část a další vypouštět."  

 

Nicméně jsou i ženy, které po čase závoj odloží úplně a vracejí se zpátky k minisukním, krátkým tričkám a obepnutým džínům. Zdravotní sestra Aminata vypráví, jak jedna z jejích kolegyň v nemocnici chodila po několik let vždycky zahalená, až jednoho dne přišla bez šátku. "Všechny to překvapilo, ale ona sama k tomu nic neřekla a nikdo se jí na to neodvážil zeptat."  

 

Lamin Njaay takové změny považuje za důkaz slabé víry. "Ty ženy nenosí šátek z přesvědčení, ale kvůli módě nebo si to jen chtějí vyzkoušet. Hodně žen začne nosit šátek, ale po krátké době ho zase odloží. To nemá s vírou nic společného."  

 

Ale pokud je oblékání muslimského šátku povinností pro každou dospělou muslimku, není tomu s tradičním šálem a jeho nositelkami jinak. "Když šál nenosí svobodná dívka, tak to tolik nevadí," říkají strážci tradic. "Jak je žena jednou vdaná, musí tomu stavu přizpůsobit i své oblečení a především myslet na to, že hlava musí být stále zakrytá."  

 

Ačkoliv vázání šálu je u různých etnik i pro různé situace rozdílné, v povinnosti zakrývání vlasů vdaných žen se shodnou všichni. "Když jdete na pohřeb, nemůžete si samozřejmě ve vázání šálu dovolit takové módní výstřelky, jako když jdete na křtiny nebo na svatbu. A protože ani v islámu by vlasy ženy neměly být vidět, zabíjíme nošením šálu dvě mouchy jednou ranou," říká paní Faalová.   A imám Njaay si stěžuje na negativní vliv médií, ukazujících odhalené ženy a modelky v sexy oblecích. "Do koranických škol chodí hlavně kluci," stýská si, "náboženskému vzdělání dívek se tolik pozornosti nevěnuje. Pak jsou tu i dívky z význačných náboženských rodin, které dávají špatný příklad tím, že chodí provokativně oblečené a prostovlasé. Ještě horší službu dělají ti, kteří spojují muslimský šátek s arabskou kulturou."

 

A povzbuzuje ty, které i přesto šátek nosí: "Když žijete v pravdě, nesmíte se bát v tom pokračovat."