"Jakto, že se zase hádáte?" proneslo dítko čistým a jasným hláskem do polohlasného šumu nástupiště ve stanici metra Muzeum.
Dopravní špička vrcholila.
"Zase se hádáte," opakoval potomek zřetelně a nahlas.
"My se nehádáme," tlumeným hlasem oponoval Choť, který se mnou o okamžik dřív ne nevzrušeným tónem probíral wolofsky naše ranní setkání s žebrákem z Tézemě.
"Hádáte, pořád se hádáte, vždyť jsem vás slyšela," trumfovala holčička. Vysoká bruneta obešla sloup a věnovala každému z nás krátký pohled.
"A to jste říkali, že se už nikdy hádat nebudete. ...Říkali jste to," bránila se dotčeně, když jsme unisono zvolali "cožeee-e???"
"Říkali jste to včera!" dodala Miminka. Knoflíček s vážnou tváří mlčky naslouchal a nijak nespěchal, aby se svým svědectvím přidal na tu či onu stranu.
"A já nechci chodit na balkón," rozkládalo dítko dál. "Nechci chodit na balkón, protože mě tam zavíráte," poněkud upravila fakt, že jsem ji na balkon nechtěla přes zimu pouštět, protože trvala na tom, že balkonové dveře mají být dokořán. "A křičíte na mě!"
Pán v klobouku, který kolem nás právě prošel, se ohlédl.
"Pořád na mě křičíte!" křičela dceruška.
Opodál stojící maminka s kočárkem nám věnovala opovržlivý pohled.
"A na Knoflíčka!"
Choti se ve tváři objevil výraz rezignace. Rozjetý vlak té tolik velebené dětské fantazie zastavit nelze. Miminka přitvrdila:
"A tatínek chtěl Knoflíčka zabít."
"To snad ne," nemohla jsem na Choti nechat podezření z pokusu infanticidy. Holčička byla nesmlouvavá: "Chtěl! Chtěl ho zabít, včera!"
Na nástupišti již nebylo oka, které by se upíralo jinam, než na nás. Začala jsem doufat, že zkazky o lhostejné veřejnosti jsou pravdivé a nikdo nezavolá policii.
Knoflíček, který se v roli týraného dítěte vyžívá rád odjakživa, konečně promluvil: "Jo! Nás plácáte! Jsi mi udělala AU!", a pohlédl na mě vyčítavými zraky.
Kojenec naštěstí mlčel.
"A takový hezký děti..." zaznělo odkudsi soucitně.
"Co by za to některý lidi dali," odpověděl někdo další, a první hlas dolplnil: "Žejo, a jiný si toho nevážej!"
"A já nechci, abyste se hádali," pravila Miminka. Až by mi jí, chudinky trpící, bylo líto. "Nesmíš plácat tatínka," domlouvala mi ještě.
"Může si za to sama... nikdy nedělá dobrotu..." šuškal si postarší pár s pohledy upřenými na nás.
Děti, ti "pravdomluvní andílkové", se tvářily dospěle a přísně.
Do vlakové soupravy (snad nikdy jsem ještě neměla z příjezdu metra takovou radost!) jsem nastupovala s pocitem, že bych hned měnila s Nigerií, jejíž potomstvo informuje okolí "jen" o genitáliích rodičů...
Hezké :-)
OdpovědětVymazatchapu to dobre?! To treti uz se narodilo? Tak to potom gratuluji! Teda ty jsi ale tajemnice :o))) Ja mela z tvych clanku dojem, ze se to ma teprve narodit :D
OdpovědětVymazatjo a jinak koukam, ze vase ditka jsou lisky podsity, ktere vi, kde a jak zautocit a vyuzit dane situace :D
OdpovědětVymazatveru manželko, riadna tajnostkárka si :-)))
OdpovědětVymazatdeti máte riadne prefíkané, ale po niekom to mať musia, nie? :-DD
prave Nigeriino ditko, ktere si sousedce stezovalo, ze mamince tece z prsou misto mlicka pivo, protoze ho maminka tolik pije?
OdpovědětVymazatAno,jsou chvile,kdy by rodice s lakou vzpominaji na chvile,kdy byli jeste bezdetni :-))))
OdpovědětVymazatBezva, děti jsou šikulky, já si takhle hrála s bratrem u dr. v čekárně, mě bylo tehdy něco kolem 4let a brachovi o rok míň. Hráli jsme si na mámu a na tátu a já mu nadávala, že leze z práce přímo do hospody a on si lehl na lavici chrápal a odpovídal stylem-mámo, dej mi už pokoj....Všichni se náramně bavili, jen naše maminka ne, napomínala nás a hlášky typu \"jen je nechte ať si hrají\" nás povzbuzovali ještě k lepším hereckým výkonům.
OdpovědětVymazatJinak Ali má teď období rozlišování na paní a pán a už se nám mockrát stalo, že jsme potkali paní styl krátké vlasy, triko a tenisky a on ukazuje prstíkem a vážně praví\"páán\" a já ne to je paní a on \"nene páán koží(kouří)\"...
Odporovali jste jim:) Dítě v téhle fantazijní náladě je jak ohýnek, zafoukáš, rozhoří se. Nejlepší taktika je hned při první větě dělat, že nic neřeklo, případně mluvit o něčem jiném. A ne \"nehádáme, nebijeme, cožeee?\" Jenom vyprovokujete k \"ale jo, ale jo!\" Mpje švagrová to takhle dělá s dcerkou a funguje to dokonale.
OdpovědětVymazat