Mystičky

 Všechno dobro na světě pochází od žen, a Maam Diarra je z žen nejlepší.

Maam Diarra je v našich srdcích," prohlašují murídští poutníci, kteří přišli do Porokhanu navštívit její hrob.

 

"Maam Diarra je jako moře - její štědrost je nekonečná. Žádajícímu dá vše, oč si řekne," věří.

 

Maam Diarra Bousso (*1833), oč dnes přehlíženější mourídskými učenci, o to milovanější a uctívanější lidovými masami, byla dcerou  Maama Abdoua Bousso a Soxny Walo Mbacke z kmene Tukulérů. V první polovině 19. století, když Foutu zachvátily politické nepokoje, odešli rodiče Maam Diarry do Kayoru, kde pak Abdou Bousso vyučoval náboženství. Rodina Maam Diarry byla údajně velmi zbožná a paní Walo Mbacke, sama učitelka Koránu, si prý dala záležet na tom, aby její dcera měla široké náboženské vzdělání.

 

Maam Diarra se v dospělosti stala druhou ženou svého strýce Maama Mora Anty Saliho a porodila tři děti, z nichž jedno byl budoucí šejch, Ahmadou Bamba. Z potomků se netěšila dlouho: při stěhování do Porokhanu onemocněla a ve věku třiatřiceti nebo pětatřiceti let tam zemřela.   Lidová víra připisuje této ženě vlastnosti ideální ženy a matky, kumulované v jediné osobě: Maam Diarra prý byla trpělivá a poddajná, laskavá, štědrá, milující své bližní, pečující a mateřská. Protože "práce matky je štěstím dítěte" a jen potomci ženy pracovité, trpělivé a morálně neposkvrněné mohou být podle wolofské tradice úspěšní, je nasnadě, že Maam Diarra musela být ženou mimořádně oplývající všemi ctnostmi dobré manželky a matky. Podpora, kterou poskytovala svému muži v jeho práci, jí od něho vynesla pojmenování "Sousedka Boha", a tehdejší básník a filosof Moussa Ka vydává svědectví o tom, jak Maam Diarra obdarovala svým zlatým náramkem mlékařku.

 

V 50. letech 20. století prohlásil jeden z vnuků Mame Diarry, náboženský vůdce Serigne Bassirou, její hrob v Porokhanu za místo vhodné k uctívání památky této zesnulé.

 

Od té doby se do Porokhanu konají každoroční pouti; tak jako Touba symbolizuje samotného šejcha Ahmadou Bambu, Porokhan zastupuje jeho matku, a zároveň matku svatého města Touby, v širším významu pak všechny murídské ženy. Lidová víra nedělá rozdílu mezi Maam Diarrou a šejchem Ahmadou Bambou - světec se narodil ze své matky, jsou tedy jedno. V tom se řadoví věřící často rozcházejí s učenci, kteří v Maam Daiřře vidí jen světcovu biologickou matku.¨  

 

Maam Diarra nebyla ani zdaleka jedinou významnou ženou islámského Senegalu.  

 

Záznamy hovoří o tom, že v roce 1943 se stala "chalífou", náboženským vůdcem menší murídské komunity, paní Magat Diop. Nastoupila tehdy na místo svého zemřelého otce, od něhož převzala způsob jednání s koloniální správou a neváhala si postavení vylepšovat ani strategickými politickými sňatky.  Paní Magat Diop byla svými žáky obdivována mimo jiné i pro skromnost a asketický způsob života. Ten je, zdá se, pro ženské náboženské vůdkyně podmínkou - a pak také absence menstruace, zbožné vystupování a schopnost vzbudit u svých zákazníků a žáků důvěru.  

 

Amber Gemmeke popisuje dva příklady za všechny:  

Pětapadesátiletá Meissa Ndiaye žije se svými synovci a neteřemi v sedmipokojové vile na předměstí Dakaru. Sama říká, že její otec ji vyučoval Koránu asi do jejích patnácti let a pak se až do třiceti věnovala mystice. Když bylo paní Ndiaye ke čtyřicítce, rozvedla se a odešla do Dakaru, protože "tam je víc peněz". Otec jí na cestu požehnal a dal jí talisman - stříbrný prsten s textem z Koránu uvnitř. Na začátku neměla žádné klienty - ale ti první s sebou přivedli další a další... Nakonec, když okruh zákazníků paní Meissy vzrostl, dostala "marabutka" od chalífy bratrstva Layennů pozemek, na kterém si mohla postavit dům. Meissa za zákazníky také cestuje: navštěvuje je v Gambii a Mauretánii, a poskytuje i telefonické konzultace těm, kteří emigrovali do jiných zemí.  

 

Kolegyně paní Meissy, Kumba Keita, je v Dakaru narozená Bambarka. Od mládí bývala sekretářkou; cestovala po celém světě, žila v Nigeru, Kongu, Francii a Namibii, pracovala pro Unesco i francouzskou ambasádu. "Marabutkou" se stala poté, co se jí ve snu zjevil světec Seydina Issa Laye. Tehdy jí bylo třiatřicet let a žila v Nigeru. Zjevení Issy Layeho jí změnilo život: odešla od manžela a vrátila se s dětmi do Dakaru, kde se brzo stala známou.   Důležitost rituální čistoty podtrhuje i ona: "Jak může žena dělat khalwah, meditativní "očistu srdce" v ústraní, který někdy trvá i čtyřicet dní, když mezitím musí udělat přestávku kvůli krvácení?"  

 

Většího počtu mladých, biologicky plodných náboženských vůdkyň se tedy asi hned tak nedočkáme.