Sexy kila (celý článek)

 V textu Mají pánové radši blondýnky? se Nigeria zamyslela, co je příčinou, že po boku černých mužů se u nás velmi často vyskytují  hyperrozměrné ženy. Prý je to tím, že rozlehlejší domorodky mají nižší sebevědomí, pročež snáze padnou do milostných tenat galantního cizince.

Něco pravdy na tom určitě bude, pokud jde o manželství (jako záruku legalizace pobytu na území republiky), ale pokud jde o milostný vztah? Proč by pánové lovili mezi boubelkami, když poptávka po snědých krasavcích (i mezi ženskou populací s BMI neastronomických cifer) vysoko převyšuje nabídku?

 

Chvilku jsem vzpomínala na jednoho ze "svých (bývalých) mužů", který preferoval ženy od sta kilogramů živé váhy výše (pro jeho oko jsem byla nechutně vyzáblá). Jednou mi ve slabé chvilce líčil, jak se mu kdysi poštěstilo mít poměr s takovou ženou snů... jenže ona si na něj nechtěla lehnout; hrozně se bála, že ho rozmáčkne. (Tady je na místě vysvětlit, že dotyčný měřil téměř dva metry, ale vážil jen málo přes padesát kilogramů.).

 

Taky na Youssufa Tourého, který řekl mé tělnatější kamarádce, že jí to moc sluší, načež ona zahájila drastickou dietu. Vídala totiž Youssufa Tourého v objetí různých žen... a žádná z jeho vyvolených jistě neměla pod sto třicet kilogramů. Slyšet Youssufa Tourého, jak nám chválí postavu, patřilo tehdy mezi naše nejhorší noční můry.

 

Ale jak nejlépe zjistit, co si o "sexy kilech" myslí muži? Zeptala jsem se muže.

 

Na otázku, proč asi má tolik Afričanů v Česku (a v Německu, pokud můžu soudit z letmého pozorování) ženy ne baculaté, ale přímo obézní, odpověděl Choť, že některým mužům se to líbí. Záleží na tom, odkud ti muži jsou. "Jenže, Choti," namítla jsem, "ty jsi nikdy nebyl v africkém klubu. Většina mužů tam mívá velmi, velmi veliké ženy... Tolika lidem se to přece nelíbí?"

 

"To zase bude tím," zauvažovala polovička, "že taková tlustá žena si myslí, že žádného muže nesežene. Třeba žije celý rok nebo dva a nikdo se na ni ani nepodívá. Tak když o ni projeví někdo konečně zájem, je celá šťastná a když jí nabídnou manželství, okamžitě souhlasí, protože nevěří, že by se někdy mohla vdát."

 V tom je tedy Choť s Nigérií zajedno.

"Ale proč jsou všechny odbarvené?" zajímal mě dál jeho názor.

"Odbarvené? Hm, to nevím," přiznal. "Asi kvůli tomu, že běloši věří, že černoši mají rádi ten prototyp bílé a tlusté blondýny.

 

Záhada blondýn zůstala nevyřešena, a já jsem si našla výsledky výzkumu o "ideální postavě" z pohledu žen v městských oblastech Senegalu. Ze vzorku tří set žen mezi dvaceti a padesáti lety mělo 26,6% nadváhu a 18,6% bylo obézních. Za nejvíce žádoucí postavu byla považována ta s nadváhou (BMI 25 -29.9); obezita už je vnímána jako zdravotní riziko vzniku cukrovky a kardiovaskulárních onemocnění. Lišilo se nicméně vnímání toho, co je normální váha, nadváha a obezita. Nadváha byla ve většině případů považována za normální váhu, a třetina žen s BMI nad 25 si přála ještě přibrat.

 

Zatímco na Západě je štíhlá postava symbolem úspěšnosti, sebeovládání, elegance a sexuální atraktivity, v mnoha oblastech světa je tomu přesně naopak. V chudých zemích je to naopak (přiměřená) tloušťka, na co obyvatelé nahlížejí pozitivně jako na důkaz zdraví, mládí, krásy, bohatství a přitažlivosti pro opačné pohlaví. Studie, které už proběhly v JAR, Kamerunu a Nigérii ukázaly, že na nadváhu se v těchto zemích hledí buď pozitivně, nebo aspoň ambivalentně. A podle v Senegalu průběžně probíhajících výzkumů se zdá, že počet žen s nadváhou tam rychle roste.  Výzkum neprokázal žádný vztah mezi socioekonomickým statutem žen a jejich BMI.

 

"Siluetový dotazník" ukázal, že nejžádanější postavou je plnoštíhlá: taková postava je spojována s vřelostí, přátelskostí, otevřeností, hrdostí, společenskostí a silnou osobností. Osoby s normální váhou mají být podle toho důvěryhodné, ženské a klidné. Siluety obézních lidí si dotazované spojovaly především se žravostí. :-)

 

Nejlépe hodnocena je postava s BMI 24 -28, která navozovala asociace s dobrou prací, spokojeným manželem, dětmi, hrdým sešvagřeným příbuzenstvem a "snadnou vdávatelností". O ženách s touto postavou se také nejvíc věří, že žijí zdravě, budou dlouhověké a budou mít zdravé děti. To vědce překvapilo, protože v ostatních průzkumech, prováděných jinde v Africe, si lidé s prosperitou spojují spíše obezitu.

 

Ženy mladší než 29 let se častěji domnívaly, že být štíhlejší znamená mít spokojenějšího manžela.

 

Téměř 60% žen ze vzorku bylo nespokojeno se svou vlastní postavou, zhruba polovina z nich toužila po více kilogramech a polovina si přála zhubnout. Ty, které si přály zhubnout, byly obézní nebo s nadváhou, zatímco ztěžknout toužily ženy normálních postav.

 

To jsou fakta ze Senegalu. Ale jak je to v Mauretánii, proslulé "zemi tlustých žen"?

 

"Pro ženu v Mauretánii je dobré být obézní," píše se v UK Medix News . Tlustá dcera tu znamená, že její otec je zámožný muž, který má dost pozemků a dobytka. V zemi, která se pravidleně potýká s hladomory, jsou obézní ženy chloubou rodiny. Ještě před dvaceti lety byla třetina Mauretánek násilím vykrmována - dneska už se tyhle praktiky dotýkají jen asi desetiny dívek. Přesto je hubená dívka pořád považována za chudou, a čím vyšší je hmotnost děvčete, tím lepší jsou jeho vyhlídky na dobrý sňatek.

 

"Musí jíst spoustu datlí, kuskusu a dalších energeticky hodnotných potravin," prozradila své tajemství majitelka "výkrmny nevěst" v Ataru, která zrovna čekala zásilku sedmiletých holčiček. "Spořádají fůry jídla a potom pijí hodně vody. Celé ráno jedí a pijí a pak odpočívají. Znovu odpoledne, a pak ještě jednou večer. Nakonec mají šedesát až sto kilo a spoustu faldíků," chlubí se. "Málokdy se stane, že by nechtěly jíst. Ale když přece, promluvím s rodiči takové dívky a oni ji trestají, dokud jíst nezačne. Ale nejdřív jí jen domlouváme, ´no tak, papej´; většinou to pomůže. Někdy pláčou a křičí. Ale chytíme je a donutíme je jíst. Když pláčou moc, počkáme den nebo dva, než začneme znovu. Nakonec si zvyknou všechny. Když jsou ještě tak malé, nerozumějí tomu," chápe je paní výkrmnice.

 

"No a pak vyrostou a jsou nám vděčné. Jsou z nich hrdé, tlusté krasavice, za kterými se muži otáčejí."

 

Svět se mění. "Už máme dost tlustých žen! Pořád samé tlusté ženy. Chceme taky nějaké normální," rozhořčuje se devatenáctiletý prodavač v rozhovoru pro BBC.

 

Výkrmny a bělírny nevěst jsou prý i na nigerijském venkově:  http://www.youtube.com/watch?v=n5QypK_0Ofg

 

Ale přiznám se, že poté, co jsem v ukázce viděla ty pokrmy, myslím, že bych do výkrmny mohla jít na úspěšnou odtučňovací kůru. :)

Ne že bych ji nepotřebovala. Ale tak nějak nejsem úplně přesvědčena, že rozměry jsou to, na čem nejvíc záleží. V různých fázích mého dospělého života se ryska na osobní váze, když jsem na ni vystoupila, pohupovala mezi pětapadesáti a pětadevadesáti kilogramy. Nemůžu říct, že bych s nějakou určitou hmotností budila větší nebo menší pozornost silnějšího pohlaví (kromě doby mezi patnácti a devatenácti lety, což ale přičítám tomu, že pánové narážejí do luceren a padají z kol kvůli každé dívce toho věku :) ).

Jako šedesátikilová jsem chodila s mladíkem, jehož snem byla žena - obryně. Tvrdí (ještě po deseti letech), že jsem byla jeho první opravdová láska, a nikdy na mě prý nezapomene.

Jako osmdesátikilová jsem chodila s mužem, o němž mi jeho bratr řekl: "Cože? Vy jste spolu? No to mě podrž... Vždyť bráchu vždycky zajímaly jen hodně štíhlé ženy!"

Taky jsem chodila s mužem, na jehož připomínku "mohla bys být štíhlejší", jsem odtušila "mohl bys být černější" (já měla sedmdesát kilo, on modré oči a blond vlasy do pasu). Zdálo se mi to tenkrát spravedlivé, protože já byla sedmdesátikilová a on běloch už v době, kdy jsme se namlouvali. :) Nakkonec jsme oba usoudili, že tomu druhému to sluší tak, jak je, a hubnout ani dobarvovat netřeba.

Pokud tedy máte víc nebo míň kil, než byste chtěly... hlavně je mějte rády. Můžete přibírat i shazovat, jak se vám zachce, ale vaše hodnota netkví v konfekční velikosti, jakou si kupujete. Říká Manželka, a tohle jí můžete věřit. ;)