Když letos na začátku dubna oznámil prezident Senegalu znovuotevření francouzských škol ve městě Touba, netušil, že místo "revoluce" odstartoval skandál.S otevřením škol by totiž musel souhlasit tamní chalífa, El Hadji Lamine Bara Mbacké, a ten se dal vzápětí slyšet, že nic takového on nepovolil. A nepovolí. Dokud kuřatům nenarostou zuby, v Toubě žádná francouzská škola nebude; nechtěli ji tam ani předchozí chalífové a on sám proti tomuhle druhu vzdělávání nikdy nepřestane bojovat.
Ministr školství zařadil zpátečku - před zástupci médií řekl, že nemyslel znovuotevření škol, které v Toubě už nakrátko byly a ve kterých se od roku 1997 učí Korán - měl na mysli výstavbu škol nových, na tom že se s chalífou dohodli...
Jenže i to chalífa dementoval. Nechce ani nové školy. Žádné školy. Žádné školy, kde by zněla francouzština. Jestli si stát chce stavět francouzské vzdělávací ústavy, ať to dělá někde, kde k tomu nepotřebuje povolení, vyhlásil El Hadji Lamine Bara Mbacké.
Touba, ačkoli je v zemi, kde platí povinná školní docházka (a tato povinnost se nevymáhá, protože pětina dětí v zemi žije v rodinách, které si nemohou dovolit nákup školních potřeb), žádné laické školy nemá. Rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti využívaly státní vzdělávací systém, je do školy musí posílat do několik kilometrů vzdáleného Mbacke. Ostatním musí stačit Korán, sunna, spisovná arabština, literatura, zeměpis a matematika. Co není wolofsky, je arabsky.
Intelektuálové se hrozí: Touba se dostává do další izolace. Děti nebudou umět francouzsky a v životě se neuplatní. Senegal se rozdělil na dva tábory: na ty, co El Hadji Laminovi Barovi Mbackému za jeho neústupnost tleskají, a na ty, kdo mu zlořečí za to, že brání občanům v přístupu k jedinému smyslupnému vzdělání.
Potíž je ale v tom, že ani většina z těch dětí, které navštěvovaly francouzské školy - od základní po vysokou - se neuplatní. Nízká úroveň základního státního školství, vysoká nezaměstnanost a současná nízká prestiž řemesel a zemědělství škodí nejvíc absolventům škol. Kdo chodil do školy, nebude přece dělat něco tak obyčejného, jako obdělávat pole, kovat nádobí nebo šít boty, i kdyby se tím nakrásně uživil líp, než sezením v kanceláři. A kdo prošel (francouzskou) školou, nutně ztratí kus sama sebe - už nikdy nebude přemýšlet a mluvit tak, jako předtím; málokdy je to změna k lepšímu.
El Hadji Lamine Bara Mbacké nepochybně ví, co dělá: francouzské školy s sebou přinášejí pseudointelektuálství, ztrátu morálních hodnot a individualismus extrémní do té míry, že ohrožuje nejbližší okolí.
Děti, na které se doma mluví jiným jazykem než ve škole, mají horší školní výsledky než děti, které takovou rozpolcenost nezažily. A děti ve škole přijímají kromě jazyka i cizí pohled na život. Nemluvě o tom, že prvňáčci usedající do školních lavic často nerozumí ani slůvku z toho, co je jim ve třídě předkládáno; doma se francouzsky nenaučí. Takový systém rozdělí děti na dvě skupiny: na ty (téměř)geniální, které zvládnou výuku v naprosto cizím jazyce, a na ty "obyčejné", které handicap cizojazyčnosti překonávají těžko, pokud se jim to vůbec podaří.
Na druhou stranu koranické školy nemají žádný závazný standard ani osnovy; na učitele a metody výuky nikdo nedohlíží. V některých školách jsou děti ubytovány v neodpovídajících hygienických podmínkách, dochází k týrání a zanedbávání dětí. Pokud má tálib štěstí, absolvování kvalitní školy mu umožní pokračovat ve studiu na některé z vyšších škol v arabských zemích a pak, třeba, někdy někde použije svou dokonalou znalost klasické arabštiny nebo fiqhu. Pokud štěstí nemá, nenaučí se víc, než pár súr z Koránu, aniž by tušil, o čem jsou... a pak zbývá už jen doufat, že se v dospělosti uchytí v nějakém řemesle nebo obchodu.
Bohužel, zatím ještě pořád nedochází k tomu, co by bylo asi nejlepší, totiž k zavedení státního dozoru a pravidel pro náboženské školy.
Při čtení podobných zpráv si představuji, jaké by to asi bylo, kdyby Českou republiku anektovala Čína a zavedla nám tu přes noc jako úřední jazyk čínštinu a k tomu čínské školství. Kdyby, řekněme, Morava uchovala částečnou suverenitu, zdalipak by bojovala o to, aby si směla ponechat i původní ráz školství s češtinou jako vyučovacím jazykem a latinkovým písmem? Zdalipak by se ohlížela na to, že čínština je jazyk budoucnosti (mnohem významnější než jakási čeština) a že čínský vzdělávací systém je sofistikovanější...
Jenze,kdyz se nebudou vzdelavat,prece se zakonite jednou system musi polozit.Nebude lekaru,odborniku pres cokoliv..Tak nevim,je to dalekozrake?Nebo hodne kratkozrake? Takova rozhodnuti.
OdpovědětVymazatJe otázka, jak dalece mikrosystém \"svatého města\" odborníky přes cokoliv potřebuje.
OdpovědětVymazatVesnice zase tímhle argumentem neoslovíš, protože tam lékaři stejně nejsou, a ve městě sice jsou, sice skoro zadarmo (za směšný \"regulační poplatek\"), ale málokdo má na předepsané léky, takže se stejně většina lidí nejdřív léčí bylinkami a všelijakou tradiční medicínou, a k lékaři často dochází (lépe řečeno je donášena) až v posledním tažení.
Kromě toho, absolventů univerzit (v Senegalu jsou dvě, v plánu je zřízení třetí) je pořád víc, než míst pro ně. Pokud někdo s výborným prospěchem skutečně vystuduje lukrativní obor, obyčejně se mu podaří dostat se na pokračovací studia do zahraničí a tam už kvůli výši výdělku a lepší pracovní perspektivě zůstane po většinu svého produktivního života, takže americké, kanadské, francouzské a další nemocnice nemají o senegalské lékaře nouzi, ale v Senegalu je jich pořád nedostatek.
Nedostatek lékařů v Senegalu? To abych se dala na studia....
OdpovědětVymazatJinak co se týče těch škol, co takhle vymyslet fúzi škol. Prostě spojit vše v jedno. V koranické škole by se vyučovala jak arabština ( aby tomu Koránu děti rozumněly ), tak francouzština. A co se týče těch předmětů koranických škol, to je bída s nouzí. Já bych bylo pro i těmto školám prostě zavést osnovy a dohlížet, jak se se žáky nakládá. A rozhodně rozšířit výuku. Protože studovat jenom náboženství je ve výsledku bezpředmětné ( říka se mi to těžko, když jsem ho sama studovat chtěla, ale asi to tak bude ). Myslím tím, co se praktického života týče. Já sama bych svoje děti do arabské školy se čtením Koránu bez řečí dala ( možná, že to tak i jednou bude ), ale jestliže se tam bude vyučovat \" jenom \" matematika, zeměpis a literatura + čtení Koránu, je dítko dost ošizené o jiné obzory.
A co třeba takové u nás známé \" učňovské obory \"? Tesař, truhlář, zedník atp., o to v Senegalu zájem není? Ty najdou uplatnění přece vždycky.
Lékaři z univerzity by byli, placená místa pro ně nejsou. Ale vím, že strašný nedostatek byl anesteziologů a psychiatrů... Jenže když nejsou (až na dvě) ani psychiatrická oddělení, kde by psychiatři (mimo jedinou léčebnu) působili?
OdpovědětVymazatFúze škol by byla ideální. Jenomže hodně rodičů, kteří dávají děti do koranických škol (ne těch \"víkendových\" nebo \"odpoledních\", ale celodenních), by ani nechtělo, aby se děti učily francouzsky. A fúze z opačné strany - učit náboženství ve francouzských školách - nelze, protože Senegal je laická země a navíc do státních škol chodí s muslimy i nemuslimové.
Učňovské obory v Senegalu nejsou příliš učňovské. To dělají děti, často zrovna ty, které do škol vůbec nechodily, už odmalička s tatínky, takže kovářskému \"učni\" může být klidně pět šest let. Jako dospělí jsou samozřejmě mistry svých oborů, ale často zůstávají negramotní a společensky má mnohem vyšší prestiž budižkničemu, který má maturitu a zvedá někde na vrátnici telefon...
Jednou jsem se o tomhle bavila s manželem a jeho strýčkem. Říkali mi že sice mluví francouzky protože se to museli ve škole naučit,ale ten jazyk nesnáší,nejradši by ho zapoměli,mimo jiné i kvůli tomu,co tam nadělali v minulosti francouzi za bordel.
OdpovědětVymazatA ještě mě napadlo. U nás mě třeba štve, jak se všude razí angličtina. Nápisy, popisky na výrobcích atd.. Ok, sice se angličtina hodí, vím co co znamená, ale přece jen sme v ČR a tak to s ní nemusíme přehánět
OdpovědětVymazatJeste ve stredoveku arabska vzdelanost min. souperila s evropskou - jestli ji tenkrat jeste neprevysovala. Od te doby zrejme vitezi pravidla urcovana \"univerzalnimi vykladaci koranu\" popr./a lokalnich oligarchu - a to dusledne az po system vzdelavani. Lidi, kteri toho vi prilis mnoho, nebo si dokonce dovedou opatrit jine informace, nez jake jim doda vrchnost, nebo si z porovnani udelaji vlastni nazor jsou obtizne zvladatelni a jeste by poburovali ostatni:)
OdpovědětVymazatDeti jsou mnohem adaptabilnejsi nez dospeli - s dvoj, i s trojjazycnosti se dovedou hrave vyporadat a vetsinou jim to naopak naprogramuje mozek na vetsi vykon, ktery ale musi stale trenovat - jinak zakrni jako vsem ostatnim:)
Cina ale neni dobry priklad - ucit se tisice tech jejich maluvek jen abych si obcas neco precetl ... a kolik prace asi museji dat tahaky v cinstine ... :)
To já mám s francouzštinou jiné zkušenosti. Nikdo se mi zatím nesvěřil, že by ji neměl rád. Akorát jsem se setkala s tím, že někteří mluví hůř než já. A to já ji studovala rok + 2 roky praxe a neumim ještě spoustu věcí. Prostě někteří třeba vůbec neumí časovat slovesa, neumí tvořit otázku a tak. Mluví mnohem líp italsky než francouzsky, což je paradox. Ale je to logický, když jsou v Itálii třeba deset a víc a domů jezdí jednou ročně, někdy ani to ne.
OdpovědětVymazatA kupříkladu já, když jsem se začala učit francouzsky, bylo to JENOM kvůli manželovi, vůbec mě to nelákalo, francouzštinu jsem neměla ráda, a během ročního studia na jazykovce jsem se do ní přímo zamilovala a nedám na ní dopustit. Částečně je to kantorem, kterého jsme měli. Byl totiž \" magnificientní \", jak já říkám. Takže si myslím, že zvlášť malé dítě kolem sedmi let se dokáže pro jazyk nadchnout, ale samozřejmě když na něj spustí hned francouzsky a ono nerozumí nic, je asi vyděšené. Myslím si ale, že si zvykne.
A ještě na závěr bych chtěla říct, že manžel má k francouzštině takový normální vztah, že s ní bude mluvit i na naše děti, což jsem mu částečně rozmlouvala, protože bych chtěla, aby mluvily taky wolofsky. Což mu ve světě k ničemu nebude ( krom severní Itálie:-) ), ale nedokážu si představit, že půjde na trh, koupit si třeba mango nebo já nevím co a spustí francouzsky a dotyčný prodávající ( nebo dotyčná ) mu nebude rozumnět. A i když to není manželova rodná řeč, mluví plynně a se všemi v rodině i s přáteli mluví wolofsky.
M. Amar, to je právě to... Ti, co nechodili do civilní školy, se francouzsky nenaučí, a i kdyby jezdili domů každý rok, francouzštinu si neobčerství, protože ji slyší stejně jen v televizních zprávách (a to i ty mají verze v národních jazycích, protože 80% obyvatel francouzsky nemluví).
OdpovědětVymazatMalé dítě si samozřjemě zvykne, ale pokud se cizí jazyk neučí jako cizí jazyk a zároveň s ním nepřichází do styku nikde jinde než ve škole, nemůže se ho nikdy naučit dobře (stačí se podívat na naše cikánky, ne? Končí tak, že neumí romsky ani česky.)
Choť na děti taky mluví francouzsky, i přesto, že wolofština je nejužitečnější jazyk na světě (nejen v severní Itálii) ;) .