Děti z e-shopu

Po stranách hlavy jí trčely dva světle hnědé culíčky a trochu se zhouply pokaždé, když se naklonila ke kamarádce. Seděly tam spolu pod skluzavkou, dvě holčičky asi tak deset a jedenáct let staré, a zpovzdálí si prohlížely Knoflíčka.

Pak vstaly, oprášily si gatě, a vydaly se k nám: "Vy máte hezká miminka," pochválily mi děti, "jak se jmenují?"

Řekla jsem jim to.

"Ona by se vás chtěla na něco zeptat, nebudete se zlobit?" šťouchla ta větší do té menší.

"Né, já jsem chtěla, aby ses zeptala ty," zamrmlala menší.

Poodešly zpátky ke skluzavce.

Zvědavost vyhrála nad ostychem; culíkatá holčička se k nám znovu otočila.

"To jsou ti černoušci z Austrálie?" zeptala se.

 

 

 

V duchu jsem se trochu urazila. (Politicky nekorektní vysvětlení: pro někoho možná jsou ekvatoriálci jako ekvatoriálci, ale mně v porovnání s negroidy australoidi zrovna fyzickou krásou neimponují.)

 

No ale třeba to zrovna brali ve škole, napadlo mě. Zmatek byl na mně asi vidět, protože druhá holčička - zatímco ta první pořád čekala na odpověď - doplnila: "ty děti, co se objednávají přes počítač, jsou to ony?"

 

To už jsem byla zmatena dočista. Za našich  mladých let děti nosil čáp, vrána, nebo se kupovaly v hračkářství. Že by dnešní děti věřily na původ miminek z e-shopu?

 

"Ne, já jsem je neobjednávala," zkusila jsem to opatrně a doufala, že na mě zpoza břízky nevyskočí rodič, který by mě vzápětí nařkl z ohrožování mravní výchovy.

 

"My jsme to viděly v televizi," vysvětlila mladší holčička. "Takový černoušky, co se daj´objednat přes internet."

 

Další podrobnosti nedodala, a já si teď lámu hlavu, jestli bych si ke svým dětem mohla ještě nějaké  podobné dokoupit.

 

 

Obrázek: Personal photographs of the Hon. C L A Abbott during his term as Administrator of the Northern Territory, National Archives of Australia , Wikipedia