neděle 17. srpna 2008

Zlomená křídla věčného cizince

Před pár týdny jsem jen náhodou našla na internetu několik nadšených recenzí, rozplývajících se nad dojemností, hloubkou a vtipem knihy Nidala Saleha ("vďaka autorovi, je citlivý, dobrý a spravodlivý človek")  Zlomená křídla věčného cizince.

Bezvýhradný obdiv čtenářů, slibná anotace knihy a zvědavost mě přiměly vyplnit on-line objednávku a těšit se.

 

Za pár dnů přišla poštou kniha vzpomínek na to, jak se autor, šikanovaný totalitními režimy arabských i socialistických zemí, dostal z Palestiny, respektive z Kuvajtu, na studia do Československa. K tomu jen tak mimochodem přibližuje čtenáři historii a politické dějiny několika arabských zemí, aniž by se snažil předstírat nezaujatost - to by ale jistě ani nešlo: z řádků o Jordánsku a Palestině, jejíž přeměnu v Izrael zažil, čiší láska, bolest i hořkost.

 

Nemělo by smysl mluvit o autorově životní pouti tak, jak je ve Zlomených křídlech popsána.  Většina knihy je prosté vyprávění, řetěz jednotlivých vzpomínek na absurdity systémů, na spolužáky a přítele, na ženy, jejichž náručí autor prošel, na jeho české manželky a děti. Jednoduchost jazyka ve vyprávění kontrastuje s orientální poetičností a něhou, s níž Nidal Saleh píše pasáže o vlasti, o dětech nebo o své druhé ženě, jejíž smrtí kniha končí. 

 

Nikdy jsem nečetla knihu, která by byla více "arabská", a pravděpodobně ani knihu, která by byla přesvědčivějším vyznáním lásky.

Přesto (nebo proto), že se o dění na Středním východě zajímám sotva víc, než jakýkoli jiný průměrný Čech, mi tahle kniha dala pochopit hloubku a neurovnatelnost konfliktu Palestinců a Izraele.

 

I tak ale musím říct, že z obchodu bych si Zlomená křídla věčného cizince neodnesla; přesto, že cena knihy šplhá nad tři sta korun za brožovaný výtisk o 300 stranách (z nichž nemalá část je prázdný papír vyplněný kaligrafickými obrazci), hůř vysázenou knihu si dokážu představit jen stěží.

Množství překlepů,  slova rozdělovaná uprostřed řádky pomalu na každé stránce (a někde i několikrát), chybná interpunkce nad písmeny v nadpisech několika kapitol i na obálce a občas ne úplně šťastné členění odstavců způsobují trochu nepohodlné čtení a mně ten zážitek znepříjemňovaly natolik, že jsem nad knihou chvílemi vážně uvažovala o reklamaci.

5 komentářů:

  1. Taková špatná úprava nebo dokonce špatný překlad jsou hodně rušivé!
    To mě doteď nenapadlo, že co si člověk koupí po internetu, v knihkupectví by si nevybral!

    OdpovědětVymazat
  2. Salehovou knihu jsem přečetl dvakrát. Některé překlepy v knize a někdy ne celkem dobrá oprava je chybou vydavatele a ne autora a v žádném případě nesnižuje hodnotu obsahu. Obsah je pouční, zajímavý a dojemný. Doporučují každému.

    OdpovědětVymazat
  3. ani náhodou jsem nechtěla naznačit, že špatná redakce a sazba jsou chybou autora. Jen mě zaráží, že autor vydává stále u stjného nakladatele (byly předchozí tituly zpracovány lépe? Nevím, žádný jsem neviděla... snad tedy ano.).

    OdpovědětVymazat
  4. Prokop Martinsky24. září 2008 v 12:33

    ja som ich spocital a je ich v celej knihe sedem. Urcite to nie je prijemne, ale myslim si ze pri 299 stranach viem citat aj ine, nielen pomlcky v texte. Kniha je velmi hodnotna, ako koniec koncov vsetky od autora a grafika je prisposobena obsahom textu a prostrediu. Mne sa velmi pacila, preto som tie pomlcky poratal, pretoze pri prvom citani som si ich nevsimol. Mozem ju kazdemu len odporucit. Mne sa paci taka ako je.

    OdpovědětVymazat
  5. Manzelko na Cehy jste moc narocna :o)) Berte to v dobrem. Kdyby totiz v Cesku zilo vice podobnych lidi jako vy, zilo by se tam mnohem lepe... pac diky te narocnosti a jeji provokaci, by jsme zlepsili statni sluzby a jine..... me ta lakcnost take vadi.... ale je nas malo
    :o((((

    OdpovědětVymazat

Děkuji za čas, který věnujete tomu, abyste zde vyjádřil/a svůj názor, ať už je jakýkoliv. Osobuji si však právo nezveřejňovat obchodní spam, za komentář se pouze vydávající.

Autorka