Francouzský občan se čtyřmi manželkami

Beze zbytku zahalenými.

V kteroukoli denní dobu teď zapnu (francouzskou) televizi, nejpozději do půl hodiny na mě odtamtud svůdně zamrká jedenatřicetiletá Francouzka, která v Nantes řídila auto v niqábu (závoji přes obličej), nebo po obrazovce přeběhne její manžel, fotogenicky navlečen do jakési dlouhé košile, s palestinským šátkem omotaným kolem krku.   Paní dostala pokutu za řízení v přehnaném oděvu; proti pokutě se brání, tvrdíc, že na cestu vidí stejně dobře, jako každý jiný řidič (a pokud neměla závoj zrovna přes oči, má jistě pravdu - otázkou spíš zůstává, zda zákony neměly pamatovat na to, že by auto řídit neměl někdo, koho nelze identifikovat - žena v niqábu, muž v kukle, osoba v karnevalové masce...).  

 

Skutečně akční momenty nastaly ve francouzské politice až poté. Manžel řidičky, sedmatřicetiletý Lies Hebbath sice od svých dvou let žil ve Francii, ale je narozen v Alžírsku a francouzské občanství získal až v roce 1999, po svatbě s onou pirátkou silnic. Když média začala věnovat pozornost případu příliš oblečené řidičky, nevynechala ani jeho. Objevily se spekulace o tom, že má čtyři manželky a tucet dětí, a některé jeho ženy prý neoprávněně požívají výhod svobodných matek.

 

Do věci se vložil ministr vnitra, Brice Hortefeux, požadující, aby pan Hebbath, jakožto zločinec - polygamista, byl zbaven francouzského občanství.  

 

Věc má ovšem několik háčků, které teď pravidelně (a už, zdá se mi, trochu unaveně) vysvětlují televizním divákům soudci a jiní lidé práva. Zbavit občanství lze člověka jen za podmínek přesně daných zákonem. Založení rodiny o více než jedné manželce mezi ty podmínky nepatří.  

 

Krom toho, francouzské právo neuznává církevní sňatky. Pan Hebbath tedy de facto není polygamistou, pokud svazek s více než jednou ženou nestvrdil na úřadě. Oddavky v mešitě jsou z hlediska zákona na stejné úrovni, jako vyznání lásky někde na barbecue na kamarádově zahradě.

 

Vzato kolem a kolem, v očích práva jsou i manželky pana Hebbatha - kromě jedné - skutečně svobodné matky, a pan Hebbath je vinen pouze tím, že má vedle manželky ještě několik milenek... Což ve Francii zločinem není, a bohdá ještě dlouho nebude.  

 

Ostatně ani Hebbathovic sousedé se k otázkám novinářů nestavěli zrovna s pochopením: "Copak já vím, co dělají doma?" kroutila hlavou sousedka, zpovídaná před pár dny. "Vídám ho, vídám nějaké ženy, které tam taky bydlí, ale jak mám vědět, jestli jsou to jeho sestry, matka, manželka..." divila se.  

 

Mě zaujala jiná věc. Zdá se mi zvláštní, že média řeší zrovna případ pana Hebbata, muže s vousem, palestinským šátkem a v dlouhém kabátci, který pojal za manželku (nejméně jednu) Francouzku, a ta, dočista náhodou, je zahalená tak, že z ní nic krom očí nekouká. Takové zjevy jsou mezi muslimy ve Francii pořád ještě relativně vzácné - řekla bych, že snad i vzácnější, než polygamie... které se ale často dopouštějí jedinci hladce vyholení, oblečení v triku, saku a/nebo džínech, a zpravidla nearabského původu. Je náhoda, že se na obrazovkách televizorů a stránkách novin a časopisů objevuje zrovna tenhle "atraktivní" pár?    

 

A zrovna teď, když Sarkozy vyhlásil upuštění od úmyslu zakázat ženám zahalování tváře (30% Francouzů bylo pro úplný zákaz a ještě o něco málo více pro zákaz nošení  takových oděvů v některých veřejných prostorách)?    

 

 Nesouhlasím s úplným zákazem kompletního zahalení. Nesouhlasím s tím, že by snad kdokoliv (kdekoliv na světě) mohl morální právo komukoliv nařizovat, co si má sundat a co navléct. Nikdy bych se nechtěla dožít toho, že mě někdo bude chtít přimět, abych nosila niqáb nebo se natrvalo zbavila sukní a chodila jen ve spodním prádle.    

 

Nějak se mi nepozdává ani tvrzení, že ženy v niqábech budou svobodné teprve tehdy, až je  - proti jejich vůli -  donutíme se svléknout...