Byla jsem v pořadníku. Na Kulatý svět. Zrovna, když se mi ho zachtělo, četl si ho totiž nějaký jiný klient městské knihovny, a další už byli zapsáni "ve frontě". Zapsala jsem se rovněž, a když mi z knihovny přišel e-mail o tom, že Svět na mě už čeká, vyslala jsem proň Chotě.
Choť knihu přinesl, postěžovav si, že netušil, že Iva (rozuměj Pekárková) je tak vulgární. "Kde jsem to otevřel, tam byly nějaký sprostý slova, a ne jen tak ledajaký sprostý!"
Choťovo rozhořčení jsem uchlácholila vyprávěním o pohnutém osudu autorčině a o tom, že vlastními zážitky inspirovaný Kulatý svět je povídání o uprchlickém táboře, takže krapet drsnější být zkrátka musí, a, ostatně, nevidí snad Choť sám, že na obálce vydání z roku 1993 píše pan Josef Škvorecký, že "celý román je tedy jedna veliká metafora, nebo chcete-li výborně napsané pars pro toto, anebo konečně Faulknerův portrét světa vepsaný na špendlíkovou hlavičku"?
Když je vulgární svět, je vulgární i ten Kulatej, a basta.
"Vždyť já to pořád řikám: ta od samého začátku nevěděla, co chce. Vůbec na sebe nedbala, bůhvíkolik chlapů si pustila pod sukně, a změnila se tu, za těch pár měsíců! To se pak už není čemu divit, když si ji vyhlídnou a něco se stane. Vždyť tady nebyla ani půl roku! Podívejte se na mě: už sedmnáctý měsíc jsem na lágru a-"
"A né a né se změnit. Čimž mě sereš," skočil Martě do řeči Zdeněk a pokračoval unuděným hlasem, jenž měl maskovat všetečnost: "A teda holky, dyť vy s tim taky naděláte. Nejdřív ta Mira, a teďkonc ještě Jituš, a tváříte se, jako by vám ulítly včely. Tak snad se vám tak moc nestalo, no né? Tak žádný panny ste už nebyly, co sem tak poslouchal cvrkot, chci říct vrzot, a vo pár frajerů víc nebo míň, dyť to vás přece-"
"Mirek řek, že prej nejmíň tak patnáct!" ozvala se Janička - mamut barytonem, jímž pod věcností - téměř bezpochyby - prosakoval ždibínek závisti.
"No vidíš, Jani," rozzářil se Zdenda, "jak dlouho tobě to trvá, než ty jich patnáct nasbíráš, a co my tady musíme vyposlechnout. Tydle dvě to měly jako housky na krámě, párkrát tam a zpátky, špric, špric, špric, další pán na holení!"
"Zděnku, nech toho, jseš nechutnej!"
"Ale Muňko, co blbneš, tak se nečil, dyť já jen filozofuju. Mě sice kromě tebe žádná neznásilnila, ale tak si řikám že-"
"Muský sou kreténi, já to pořád řikám."
"Ale Muňko!"
"Tak ses tam moh jít přidat taky, když seš tak chytrej, ty! Představ si sebe, jak tam ležíš, rozevřenej jak kniha-"
(Bylo mi jasné, že Hanka je ta, kdo z nich teď nejlíp rozumí, tak proč zrovna od ní ty řeči tolik bolí? Dosedla jsem k Mamutovi na pelest.)
"No snad sem toho tolik neřek," pakoval se Zděneček, a jako vždycky, když byl v rozpacích, usedl na parkety a jal se tlouci šváby.
"-a pro dítě, který ti můžou udělat, máš hnedka patnáct tatínků za pasem s táákovoudle kudlou, a to nemluvím vo nemocech, a von mi tvrdí, že-"
"Já todle pořád říkám: opatrnosti nikdy nezbývá. Ne že bych proti Jitce něco měla, ale nejdřív na Hiltonu s bůhvíkolika, a potom tady s námi NA JEDNOM POKOJI bude bydlet. To neřikám, že bych proti tobě, Jitko, něco měla, ale já být tebou, tak hned zítra se jdu nechat od doktora pořádně vyšetřit.. dbát na sebe trochu, protože musíš myslet taky na druhé, nejsi na světě přece sama-"
Předstírajíc, že nevidím, jaký pohled na mě Marta upřela, našmátrala jsem na polici gumovou hadici na konci rozstřiženou, a jako bych si neuvědomovala, že se tak přenášejí choroby, odebrala jsem se s ní drze do koupelny."
Choť vysvětlení přijal a já po prvních stránkách poznala, že tohle je kniha, jakou je (aspoň pro mě) škoda číst rychle. Hromádka ostatních knih k přečtení se tím pádem za poslední týden vůbec nezmenšila, ale já teď vím, že až Kulatý svět vrátím zpátky tam, odkud si ho bude moci odnést další čtenář, zamířím do knihkupectví a budu se pídit po výtisku, který bych si už mohla doma nechat. Druhé vydání je prý ještě k sehnání.
Včera jsem dočetla, díky za tip :-)
OdpovědětVymazat