Reportér deníku Le Soleil se za paní B. jako představitelkou významného fenoménu před několika týdny vypravil a čtenářům předložil rozhovor s dámou prohlašující, že je obětí a nikoli pachatelkou.
Paní B. dochází i teď, po propuštění, každý den do věznice. Dokončuje rekvalifikační kurs šití a chlubí se svými výrobky i tím, že za tři mněsíce dostane diplom, schopnosti profesionální švadleny definitivně potvrzující.
O temnějších stránkách svého pobytu ve vězení mluvila s novinářem jen zdráhavě: "Mé dvouleté dítě se v noci vyčuralo. Šla jsem moč vylít na záchod, který jsme měli za domem, ale cestou mě přepadl nějaký chlap. Dal mi nůž na krk, povalil mě na zem a znásilnil. Otěhotněla jsem a porodila jedné noci, kdy jsem byla doma sama. Dítě se narodilo mrtvé, zakopala jsem ho před domem."
O těhotenství paní B. všichni věděli, a tak, když rodina zjistila, že dítě je už pohřbeno, odvedla matka paní B. na policejní stanici v Yeumbeul. Výsledky pitvy novorozeněte vyústily v obvinění z vraždy, odsouzení a následné pětileté vězení.
"Na matku se nezlobím," říká paní B. "Neměla jinou možnost. Navštěvovala mě pak ve vězení - a mnoho vězenkyň se svými matkami nemluví! - a tatínek zůstával stát u brány, protože má nemocné srdce. Moji tři bratři za mnou ze začátku nechodili, kvůli tomu, za co jsem byla odsouzena, ale později mě navštěvovali i oni."
Ptá se reportéra, jestli mu nevadí kouř, a vysvětluje: "Nemyslete si, že jsem se to naučila ve vězení. Kouřím už dvaadvacet let, začala jsem ve čtrnácti. Ale ve vězení jsem se hodně trápila, oddělená od svých pěti dětí, od rodiny. Příliš mnoho stresu u mě nakonec vyvolalo rakovinu prsu."
Přesto se paní B. dívá do budoucnosti s nadějí. "Jsem dvakrát rozvedená a mám k mužům už určitou averzi, už se do nikoho nezamiluju. Mám dva nápadníky, jeden má dvě manželky, druhý tři. Ale moje děti jsou už velké, mám dospívající dceru, a když si vezmu s polygamního muže, pak jen takového, který mi umožní žít odděleně od ostatních spolumanželek. Žena by měla žít s tím, kdo ji miluje - ne s tím, koho miluje ona. Dnešní muži si s ženami, které jim ukazují upřímnou lásku, akorát utírají boty. Taky proto bych se nevdala za nikoho mladého, dávám už přednost mužům v pozdním věku. Ti jsou k potřebám žen citlivější a neztěžují jim život."
Další obtížný úkol je pro paní B. vyrovnávání se stigmatizací a zájmem okolí. "Než jdu ven, snažím se nastrojit se a udělat tak krásná, jak to jen jde. Stále chodím na křtiny a na svatby, nenechávám se odradit. Provokací, pohledů a šuškání si nevšímám," řekla zrovna ve chvíli, kdy kolem verandy, kde se rozhovor odehrával, procházela mladá žena a chvíli na paní B. civěla.
"Provokace mě nezajímají, mám jiné starosti - musím se postarat o děti, i kvůli dceři založit krejčovský salon, kde by také mohla pracovat. Syn nechal studií a stal se vozkou... ale pokud jde o to, jaký má na mě kdo názor, zajímá mě jen Všemohoucí, můj otec a moje matka."
Je to nejspíš dobře, protože slova lidí ze sousedství nejsou příliš lichotivá: "Žádné znásilnění to nebylo, jejiho milence tady všichni dobře znali, vědělo se, že spolu pečou. Ale protože dítě by je oba přivedlo do hanby, zbavili se ho. Ona to vůbec bývala taková lehčí ženská. Vyskytl se dokonce i někdo, kdo ji chtěl z takového života dostat, ale neměla zájem, tak to vzdal," vyprávěl novinářům sdílný soused.
"Nálepkování nemám ráda," brání se paní B. "Nebyla jsem prostitutka, nikdy jsem nepila alkohol ani nebrala drogy."
Ale tváří v tvář zarputilému obviňování se bývalá trestankyně obhajuje těžko.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za čas, který věnujete tomu, abyste zde vyjádřil/a svůj názor, ať už je jakýkoliv. Osobuji si však právo nezveřejňovat obchodní spam, za komentář se pouze vydávající.
Autorka