Démon online

Některé hrozby z internetové sítě mohou být mnohem horší, než jakýkoli počítačový virus.

Tahle útočí nenápadně, a možná ji nejdřív ani nepoznáte.

 

Je to počítačový démon.

 

Ani já jsem o něm nevěděla. A už vůbec jsem nevěděla, že jsem s ním už přišla do styku. Přiznal se sám.  

"Jsem démon," napsala mi kamarádka Lucka.  

 

Dlužno dodat, že jsem se s ní sice seznámila v realitě virtuální, ale potkala jsem ji už i v realitě reálné a démonovitá mi nepřipadala ani trochu. (Což může být způsobeno tím, že vlastně nevím, jak má takový démon vypadat, co žere a tak. Jestli na sebe nebere podobu drobounké dlouhovlasé blondýnky s poměnkově modrýma očima a nekupuje si kafe.)   

 

Lucka je pár let vdaná za Davida z Plateau . Jeho nabádání, aby se na internetu nedávala do řeči s neznámými, bere s rezervou - zvlášť od té doby, co nastoupila do nového zaměstnání, kde slouží hlavně jako hlídající okrasa a přibližně šest hodin z osmi se nudí. Časopisy a knihy číst nesmí, toho by si klienti - kdyby náhodou nějací šli okolo - všimli. Surfovat po internetu má dovoleno (zaměstnavatel chápe, že šest hodin tupého úsmívání do prázdna by každou pracovnici brzy odeslalo do psychiatrické léčebny, nebo přinejmenším zpátky na úřad práce), na první pohled to vypadá jako práce, a tak tráví pracovní dobu klábosením po síti.  

 

"Nejsi běloška, to není pravda," obvinil ji předevčírem ze lži ve virtuálnu jeden krajan jejího muže (ano, Lucka překročila zákaz komunikace s cizími lidmi).

 

"Běloši nikdy nemíchají iboštinu s angličtinou tak jako my!"

 

"Ale jsem, podívej, tady je moje fotka," prokazovala Lucka svůj původ podobiznou.

 

"To je odporný," rozblikalo se na obrazovce vzápětí, "fuj! Ty oči, ty vlasy... to je děsivý! Scarry! Ty jsi albínka?"

 

"Ne, nejsem albínka," popřela Lucka genetické poškození, "jsem běloška!"

 

"Blbost," odtušil suverén. "Nejsi běloška. Já vím, co jsi! Jsi démon!"

 

"Nejsem démon, ani albín," trvala na svém Lucka, "jsem běloška, a mám manžela z Plateau!"

 

Odpověď přišla vzápětí: "Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, nehraj to na mě, já moc dobře vím, co jsi zač. Ale abys věděla, já se tě nebojím! Mě chrání Bůh!"

  

Zážitek Lucku pobavil. Ale jak o tom pitomci, co věří na démony, má říct Davidovi, aniž by jí vynadal, že se s někým pustila do konverzace? Šla na to pomalu.  

 

"Víš, jak jsi mi říkal, abych si s nikým cizím na internetu nepsala..."  

 

"No?" podíval se na ni, a jí veškerá touha po svěřování přešla.  

 

"Proč?" zeptala se místo toho.  

 

"Jéžiši! To je přece hrozně nebezpečný! Mohla by ses setkat s démonem!"