Otevřeného setkání se zúčastnily stovky věřících z Kapverd, Mauretánie a Guineje Bissau (biskup Koldy toho využil k tomu, aby senegalskou vládu požádal o přidělení většího pozemku k výstavbě dalšího svatostánku, který by při podobných příležitostech mohl pojmout velký počet věřících) a zástupkyně žen, paní Antoinette Zalé, zde vyjádřila nespokojenost s délkou trvání povinného vdovského smutku.
Žena, na jejíchž bedrech po manželově smrti často spočívá péče o celou rodinu včetně obživy dětí, truchlí po dvanáct měsíců. Během této doby spává na zemi, nemůže vycházet mezi lidi ani se znovu provdat. V dnešní době je ale málokterý zaměstnavatel bude ochoten držet vdově místo po celý rok, než její smutek skončí. Ženy se během truchlení cítí opuštěné a vyloučené ze společnosti.
Reprezentantka žen připomněla, pro srovnání, že ovdovělí muži drží smutek po čtyři měsíce, během nichž se sice nemohou oženit, ale smějí vykonávat svá povolání a nejsou omezeni ani ve společenském životě. Přítomní biskupové uznali, že tento problém často zmiňují i ženy z jiných diecézí, nicméně délka vdovství je dána tradicí a nikoli rozhodnutím církve. Vyzvali tedy ženy, aby samy na problém upozorňovaly strážce tradic a snažily se najít řešení.
Kardinál Theodor Adrien Sarr pak připomněl rodičům, aby zvažovali výši věna, které požadují od ženichů svých dcer, a usnadňovali ženitbu mladým mužům, kteří se touží usadit.
Rok bez prace a s rodinou na krku, to neni moc prakticke...
OdpovědětVymazat