Říká, ten vzkaz, že můj článek o Božence působí, jako bych Boženkou pohrdala. Že text o oblékání (lépe řečeno neoblékání) v autorovi vzbudil dojem, že za každou cenu hledám omluvu pro svou nahatost. Že jsem psala, že chci být neviditelná, ale už jsem se nesvěřila, jestli budu v rámci zneviditelnění v Africe chodit s nahatými ňadry nebo jestli si v české společnosti ze stejného důvodu dám občas skleničku. Vždyť se snědými dětmi stejně nenápadná nebudu. A v mých článcích, říká vzkaz, nikde nezmiňuji nic o praktikování islámu nebo výchově dětí ve víře - možná by bylo jednodušší říct, že nejsem praktikující, než hledat argumenty? Kdybych byla praktikující, přece bych měla s vírou nějaké publikováníhodné zážitky...
Přemýšlela jsem o tom, doopravdy. Ze všech stran. Zamýšlela jsem se nad sebou, nad Boženkami i nad oblečením. A vychází mi pořád totéž. Tou (fiktivní) Boženkou nepohrdám. Nesouhlasím s ní, nesouhlasím s jejím názorem na náboženství a na svět, nesouhlasím s tím, že Bůh nepřijímá nikoho, kdo k němu jde po jiné cestě, než Boženky. Ale pohrdání? Copak právo někým pohrdat? Nejsem lepší než Boženka - jsem jiná. Ne lepší, ale jiná než kdokoli. V té různosti jsme si rovni všichni. Od každého z nás si život žádá totéž, ale způsoby, jakými k tomu dojdeme, nejsou a ani nemůžou být totožné. A právě o tom jsem psala v článku o Božence.
Ne, nenosím (už pěknou řádku let) arabský šátek, ba ani abáju. Když jsem šátek nosila - a bylo mi osmnáct, dvacet let - byl to eroticky provokující prvek. Neptejte se mě, proč - zkrátka to tak působilo, s mým případným "nevhodným chováním" to nemělo nic společného, a rozhodně to nebylo příjemné a už vůbec ne důstojné. Nepsala jsem nikdy, že toužím po tom "být neviditelná" - šátek jsem odložila, protože jsem musela; neviditelnost byla jen příjemným bonusem. A právě kvůli němu se tu k šátkování už nehodlám vracet. Nepotřebuji se kvůli tomu před lidmi "obhajovat" - zkrátka se mi nechce být "trvale schválně nápadná" (i když teď, po dvaceti letech, už by mě pravděpodobně neobtěžoval nikdo 
S nahatými ňadry chodit nebudu, neboť nejsem venkovská Fulbka. Ale vskutku, v Africe mi na schovávání poprsí záleží podstatně méně, než v Česku. Ženské ňadro (zvlášť nás starších dam) probleskující průstřihem v rukávu je všední obrázek v téměř každém autobusu a na každém tržišti. (Rozhodně to nezpůsobí ani setinu civění, jaké vyvolá muslimský šátek v libovolném českém městě.)
Skleničku s českými přáteli si nedávám - od alkoholu abstinuji, kam až má paměť sahá. (Budiž mi omluvou, že takové hrozné vzory mám v rodině.) No, možná jsem si někdy v šesti letech lízla pěny z piva, když k nám přišla návštěva. Aby byl výčet úplný: jednou jsme měli doma flaštičku čínského švestkového vína. Myslím, že jsem na něm nakonec upekla husu.
A vůbec nemám dojem, že by k "zapadnutí mezi přátele" člověk musel pít alkohol a jíst vepřové. Sodovka ve vaší sklenici při přípitku trvalou pozornost nepřitahuje. Ani kuřecí řízek na talíři místo vepřového (ačkoli, vlastně ne, zpět: kuřecí řízky, ty k nám na společenských akcích pozornost vábí).
Možná by bylo jednodušší napsat, že nejsem praktikující muslimka, navrhl mi čtenář.
Dobrá: nejsem. Jen nepiju alkohol, nejím vepřové, doufám, že se někdy stanu poutnicí, tak trochu se modlím a vůbec. Ale ten hadr na hlavě, který dělá muslimku muslimkou, tak ten holt nemám...
Ne, opravdu, ve svých článcích nepíšu nic o tom, zda a jak praktikuji. Občas, sice sem tam uniknou nějaké náznaky, ale vskutku: články o teorii islámu, modlitbách a duchovních zážitcích nepíšu. Teorii islámu nerozebírám proto, že kvalitní blogy i weby s tímto tématem už existují a mimoto, mě přeci jen zajímá i ten zelený strom života.
O modlitbách a duchovních zážitcích nepíšu rovněž. Pro někoho to, seznala jsem, může být důvod k doměnce, že duchovní život snad ani nemám.
Čtenářům, bažícím po eventuálním vhledu do něj, se tu omlouvám: modlitba a víra, stejně jako některé jiné věci, jsou pro mě oblastí navýsost intimní a osobní. Můj život má mnoho jiných dimenzí, o které se podělím ráda; ale některé jsou tu jen a jen pro mě. Hledáte-li na mém blogu články o mystických zážitcích, vášnivá vyznání lásky, zlořečení nebo naturalistické popisy nocí plných vášně, hledáte je marně.
I bloggeři mají soukromí.
Ja hadr sice mam, ale o duchovnich zazitcich ani svem \'vericim\' zivote nepisu. Do toho nikomu nic neni a to, ze se z blogu muze domnivat neco, co neni pravdou, nebot se predomyslel, neni moje starost (a ani mne to nijak nelechta, dobre, ze mam tak klidny blog :D )
OdpovědětVymazatMotlitba a vira JSOU veci intimni, ja se treba nemodlim ani ve stejne mistnosti jako manzel, protoze nechci, potrebuju na to sve soukromi a prostor.
A jestli praktikuju nebo ne, to vi opravdu jen manzel, protoze zbytku okoli se o nicem takovem nezminuju, a nikomu do toho nic neni, a krome jiste diety, stejne jako mas ty, a satku (ktery v UK neni takovou pesti na oko jako v CR) by nikdo opravdu nerekl, jake vyznani, ci jestli vubec nejake, mam.
tak, tak, při některých činnostech není nad soukromí. Mě e-mail ani \"nepolechtal\" (pán byl milý a slušný a vůbec bezmála potěšující a já mu tímto děkuji), tak jsem si říkala, že takových uvažovatelů možná bude víc a proto odpovím radši tady.
OdpovědětVymazatJen mě překvapila ta bizarnost: nepíšete o tom, takže to neděláte!
Představila jsem si totiž, že by tohle byl blog, řekněme, lesbičky, která se svou sexuální orientací netají... A dostala by vzkaz znění: vy na vašem blogu vůbec nepíšete, jestli chodíte do nějakých klubů pro lesbičky, ani jsem se nikde nedočetl o tom, jak to vlastně praktikujete. Myslím, že kdybyste praktikovala, nejspíš byste měla zážitky o kterých by stálo za to psát... Tak napište rovnou, že jste jen lesba - teoretička (když jste tu nerozebrala své sexuální zážitky)... :)))
jé, kdybychom meli/y psat o vsem! Ale co je to vlastne praktikujici muslim/krestan/zid/animista? To by byla taky docela dobra otazka!
OdpovědětVymazatflame, to zavisi na osobnich definicich :))
OdpovědětVymazatZajímavý článek. Je mi jasné, že šťoural si jistě najde další \"ale\"; my ostatní pochopíme.
OdpovědětVymazatMně přijde docela fascinující, jak si někteří lidé myslí, že když někdo veřejně publikuje něco ze svého života, tak musí automaticky přece říct úplně všechno. Je to stejný, jako kdyby, když se v článku zmíním o PMS, někdo ze čtenářů vyžadoval, abych vyrukovala s tím, kdy jsem dostala první menstruaci, kdy mám dostat příští, jak ji mám obvykle silnou a jak dlouho mi trvá.
OdpovědětVymazatA jinak si myslím, že tvůj příklad s lesbou-teoretičkou je klidně reálný. Ačkoliv je jasné, že kdyby to tak fungovalo, tak 99% bloggerů pukne, protože nepíše o tom, že - s prominutím - sere:o)
Dotyčný tazatel by asi udělal líp kdyby se zajímal o možnosti svého praktikování než aby hledal senzace na blozích. Tím se nechci dotknout, jen mi připadá že lidé v tom co nedělají a znají jen z médií hledají kdoví proč nějakou exotiku která by je měla nějak zaujmout a pobavit. Je to věc opravdu osobní. Mluvím o své praxi pokud mi někdo dá konkrétní otázku, ale vykecávat se jen tak...to je přece hloupost.
OdpovědětVymazatpraktikující buddhista :o)
Všechno zlé je k něčemu dobré a z Aliena povstalo to, že jsem si začala číst tady:-) A když už, tak si i zakomentuji.
OdpovědětVymazatMám dojem, že lidé prostě od specificky zaměřených blogů (minimálně částečně) očekávají, že prostě pojmou určitou problematiku jako celek (kór když je to pro ně, jak řekl Petr \"exotika\"). Jakmile v celkové mozaice něco chybí, propadnou dojmu, že to prostě neexistuje.
Myslím, že s lesbou by to vážně bylo úplně stejné. Zejména v případě, že by třeba neměla přítelkyni. To by ji pak určitě nařkli z toho, že to přece s tou svojí orientací nemyslí vážně.
Teda Koprivo, to sedlo :D
OdpovědětVymazatpresne tak manzelko i blogeri maji soukromi! A se ti sice nedivim,ze te takovy email donutil k premysleni,ale myslim si,ze jsi se nemela o tom emailu zminovat a rovnout napsat clanek o tom,ze tva vira,vyznani ci zda jsi nebo nejsi praktikujici muslimka je jen a jen tvoje ciste soukroma vec a ze pred Bohem se budes spovidat ty sama za sebe!!! A nemas zadnou povinnost se spovidat v techto vecech nekomu jinemu nez Bohu! V tomto jsme totiz pred Bohem vsichni!! na stejne urovni! Nechapu mysleni lidi,ze si mysli,ze jsou neco vic nez ostatni nebo ze maji pravo rikat ze toto je jedina pravda, kdyz tu Bozi pravdu zcela neznaji, protoze tu zna opravdu jen Buh..... a ze se jich nektere veci netykaji.... islam se rozdelil na dve casti a ty se dale rozdelili na dalsi podcasti.... takze opravdu tu Bozi pravdu zna jen on..... a do toho... z historie jsme uz kolikrat pouceni,ze obraz ktery vidime nemusi byt vzdy pravy...tedy clovek ktery se modli petkrat denne je oddany muslim/krestan/zid nemusi byt vzdy opravdovy verici, protoze co se skryva v jeho dusi vi jen Buh,ze? :o))))
OdpovědětVymazat