Koupíš mi Vánoce?

ptají se děti.

"Jaké Vánoce, na co?" podivil se Choť, když ho režisér televizní reportáže zpovídal, zda je slavíme. "Vždyť to nemá nic společného s křesťanstvím, jen samý dárky a jídlo, nikdo tady ani není věřící, tak jakýpak Vánoce? To ne, to doma nechci!"  

 

A totéž řekl i kolegovi Muínovi, po česku se hrozícímu: "Ale co děti? Jak ty k tomu přijdou, že nebudou mít Vánoce?"  

 

"Děti musejí vědět, že Vánoce nejsou pro nás," stál si na svém Choť, takticky zamlčuje skutečnost, že stromečku si děti užijí u prarodičů, "dárky jim dáváme každou chvíli, k tomu nepotřebujeme Vánoce, a nic jiného se tady o Vánocích neděje. A to teď ještě chodí ze školky a blouzní o andělech - příští rok zůstanou v prosinci doma!"  

 

"Ale přece... co manželka?" podivoval se Muín. "Moje manželka by nikdy nesouhlasila s tím, že nebudeme mít Vánoce!"  

 

"Jo, to si každý musí dohodnout před svatbou," poučoval Choť, "to jí řekneš: ´já si tě vezmu, ale žádné Vánoce!´a pak Vánoce slavit nebudeš. No ale když si to nezařídíš předem, to máš pak těžký," předstíral, že jsme měli nějaké předsvatební dohody. "A to jsi ještě povídal, že na tom nic není, když projdeš pod zvoncem a přeješ si přání - a já ti říkám, že je. Lezeš pod zvonec, protože tam vlezla tvoje manželka - a kdyby to byl aspoň staročeský zvyk, ale není! - a neumíš si vybrat. Buď si vážíš sám sebe a máš svoji identitu, nebo se jí zřekneš... ale nemůžeš mít všechno."  

 

Ačkoli někdy je potřeba udělat kompromis, protože to okolnosti vyžadují.  

 

"Do mešity nesmíme," přiznal již zmíněný režisér, "řekli nám, že to nejde, že vás neznají." Choť to označil za zvláštní a jal se telefonovat.

 

A dozvídal se: "My jsme se šli zeptat žen a ony o tvé manželce nic nevědí."

 

"Ale moje manželka s tím nemá nic společného, ona do mešity nejde! Jdu tam já," upřesnil Choť.

 

"Ale... my máme s Českou televizí špatné zkušenosti," byl jeho protějšek opatrný, "nevíme, co by tam pak třeba říkali, možná něco špatného o islámu..."

 

"To není pořad o islámu," chlácholil Choť, "to je pořad o mně."

 

"A taky... oni nám to řekli pozdě, taková věc, to není jen tak, to se musí hlásit nejméně týden předem. A dneska se vracejí poutníci z Mekky, v mešitě bude hodně lidí, možná by jim vadilo, že se tam natáčí. Ale... tak já se zeptám a ještě zavolám." Bylo jasné, že už nezavolá.   

 

A protože něco se natočit muselo, šli jsme na vánoční trhy potkat Svatého Mikuláše.