Jeho syn se narodil velmi vážně postižený. Thierno a Ramatu se nechtěli vzdát; pro svoje dítě udělají cokoliv. Obešli s makrocefalickým chlapečkem snad všechny nemocnice ve městě, ale všude slyšeli stejnou odpověď: "tohle se u nás vyléčit nedá."
Až v Hlavní nemocnici v Dakaru lékař souhlasil s hospitalizací dítěte - za 40.000 franků denně. Čtyřicet tisíc franků jsou přibližně dva tisíce korun. Čtyřicet tisíc franků je pro mnoho lidí v Senegalu měsíční plat.
V Hlavní nemocnici byl chlapeček tři měsíce, než začalo být jasné, že ani tam se jeho stav nezlepší. Možná také, že rodiče už neměli další miliony na nemocniční účty.
Katolické sestry, na které se Thierno a Ramatulaye obrátili, do svého institutu postižené dítě přijmout nechtěly.
Zoufalí rodiče se vydali za lidovým léčitelem. A pak, když jim léčitel řekl, že jejich dítě je džin, za dalším. A za jiným. A potom za svatým mužem. A ještě za jiným...
Thierno bojoval s osudem. Bojoval za svého synka.
Sjezdil celou zemi, vydával se do nejzapadlejších vesnic, aby tam navštívil mocné kouzelníky. Ale kamkoli chlapečka přinesl, potřásali starci hlavou: "to není dítě. Je to džin."
Thierno, sám ještě nedávno dítě, pozoruje syna. Je mu devět měsíců. Obrovitou hlavu jako by na neduživé tělíčko přidal někdo zlomyslný. Thierno se brání se vzpomínkám na noční můry, které ho pronásledují a ve kterých ho dítě ohrožuje. Chlapeček roste rychle: má už osm zubů a jí jako dospělý. i hlas má dospělý, hrubý. A vzhled jeho kůže se mění... "jako chameleon," otřese se Thierno, a najednou ví, co musí udělat.
Řekne Ramatoulaye, že dítě veze do specializovaného ústavu pro handicapované děti v Diourbelu... a tajně ho odloží u brány porodnice v Mbacke. Beztak už nemá peníze. A nechce s tím zplozencem pekel už mít nic společného. S tím dítětem odejdou i všechna jeho trápení...
Vypátrat rodiče odloženého dítěte nebylo těžké. Makrocefalického chlapečka s nimi viděli ve všech nemocnicích v širokém okolí.
Thierno, otec džiňátka, je souzen za opuštění nezletilé osoby ve vlastní péči.
http://www.lobservateur.sn/articles/showit.php?id=22978&cat=societe
To nebyl džin, to byl otesánek, podle toho jak jedl .
OdpovědětVymazatviděla jsem v kojeňáku takového chlapečka.. měl spočítané dny, krmený sondou, obrovská hlavička.. nevěděla jsem ani jak ho vzít do náručí.
OdpovědětVymazatReagoval aspon trošku na pohlazení, na hlas; většinu času ale jen ležel a ležel a čekal na to, co přijít muselo.
Je mi smutno za chlapečka i za rodiče. To jsou osudy..
To je hodně smutný příběh. Člověk neví co má, když má zdravé děti...
OdpovědětVymazatpřiznávám, že mně je nejvíc ze všech líto toho otce. (Matky a dítěte, které nakonec zemře, samozřejmě taky, ale...) Protože podle všeho je to slušný kluk - spousta jiných by se na svobodnou matku vykašlala a popřela otcovství když ne už před porodem, tak hned poté, co by zjistili, že dítě je postižené. Peníze, které na léčení dítěte vynaložil (nemohl je sehnat sám, ve dvaceti letech těžko) jsou obrovské - jen ten účet za první nemocnici v relativním měřítku dosahuje výše, jaká by v Česku vzhledem ke kupní síle obyvatel odpovídala asi tak 900.000 Kč. Když nic nepomohlo, navštěvoval léčitele a věštce... a ti mu říkali, že dítě je démon, možná i to, jak by se ho měl zbavit, že je on sám v ohrožení - to můžu jen tušit, ale když otec, předtím tak urputný ve snaze o vyléčení syna najednou po tři čtvrtě roce dítě odloží u bran porodnice v jiném městě, znamená to, že už neviděl jiné východisko. Možná dokonce zvolil mírnější variantu, než tu, kterou by mu leckdo doporučil... Společnost není milosrdná k nemanželským dětem, natož těm nemanželským a churavým. U nás už nevládne gerontokracie a tak si jen stěží dokážeme představit, jak se musel nešťastný otec cítit, když mu starší lidé - kteří \"mají vždycky pravdu\" říkali, že dítě je démon... A jak musel uvažovat o tom, že umístění dítěte v centru pro postižené bude nejspíš stát další obrovské částky (které už možná ani neměl). Můžu jenom tušit, neznám všechna fakta, ale z toho, co ve zprávě bylo, se zdá, že obětí je i ten žalovaný otec...
OdpovědětVymazatBeztak to ten doktor v Dakaru věděl hned, jen chtěl rejžovat prachy. :(
OdpovědětVymazattaky je mi lito toho otce, ktery evidentne nevidel jine vychodisko... strasny...
OdpovědětVymazatrozhovor s Chotěm o džiňátku přinesl další zajímavé pohledy. Choť se domnívá, že soud otce potrestá nanejvýš podmíněným trestem, protože přihlédne k jeho zoufalé situaci (stejně jako nebyli potrestáni příbuzní, snažící se tajně pohřbít nepohřbitelného homosexuála http://manzelka.bloguje.cz...ny.php ), a navíc má tu moc zařídit hospitalizaci dítěte ve státní nemocnici. Protože státní nemocnice, stejně jako jeptišky, podle Chotě pravděpodobně nechtěli postižené dítě přijmout, protože i oni se domnívali, že jde o džina.
OdpovědětVymazatA nádavkem jsem dostala hororový příběh: ve čtvrti, kde choť bydlel, se prý také narodilo takové dítě. Jeho matce řekli, že musí odjet, nebo ji dítě zabije. Matka tedy odjela a dítě zůstalo s babičkou. Ale babička začala chřadnout. Ona sama říkala, že dítě se v noci mění v něco jiného a pije jí krev (obdoba naší mory? Dítěte narozeného se zuby a měnícího se v noci v bílou myš?), hubla ahubla a zakrátko zemřela. Dítě si pak nikdo nechtěl vzít a zakrátko zemřelo - nebo ho nějakým způsobem zabili. Konec horroru.
Boze, to je strasny (reakce na hororovy pribeh)..
OdpovědětVymazatA pribeh dzinatka a jeho otce, a samozrejme i matky (me by treba zajimala jeji reakce a nazor na to vsechno..a ty pocity..protoze tam oni na demony veri mnohem snadneji nez my..), jak nakonec dopadl soud? Da se to zjistit?
soud byl 10.8., odročený znovu na 12. - jak dopadl ten, už nikde nepíšou, ale 10. rodiče vypovídali, že dítě vypadalo divně, tlouklo matku, že léčitelé od rodičů žádali povolení, aby dítě \"mohli nechat zmizet\", protože je džin... a že rodiny už neměly peníze, aby mu zaplatily péči, kterou potřebovalo.
OdpovědětVymazathttp://www.nettali.net...dents.html