Demise rodičů

Jsem na nohou od pěti ráno," řekla paní s kabelkou v autobusu reportérovi deníku Slunce, "domů se nedostanu dřív jak v osm večer. Chodím do práce, a děti - mám tři, nejstaršímu je dvanáct - jsou se služebnou.

Vím, že to není nejlepší," dodala omluvně, "ale manžel taky pracuje. Staráme se, aby se měly dobře. Naše děti vychovává Bůh... dneska je nejdůležitější, abychom jim připravili dobré podmínky ke studiu."

 

"Takže jste rezignovali na jejich výchovu?" ptá se mladý novinář, a na vedlejším sedadle sedící stařec se do rozhovoru vmísí: "rodiče nikdy nerezignovali na výchovu svých dětí, vždycky dělají, co můžou. Ale dneska na děti mají vliv věci, které rodiče neuhlídají. Děti se dívají na televizi, je tu internet...".

 

Další starý pán se přidává: "když jsme byli děti, každý večer jsme sedávali s dědečkem. Vyprávěl nám o tom, co se dělo v začátcích kolonizace, učil nás náš rodokmen; jsem si jistý, že vy už byste nevyjmenovali víc než čtyři svoje předky!"

 

"Taky nemám pořád čas na děti," přiznává další dáma. "Odcházím z domova kolem sedmé ráno a vracím se až po páté hodině odpoledne. Takže, kdykoli můžu, posílám děti k dědečkovi na venkov, aby se tam naučily žít ve vesnickém prostředí. Taky nemám peníze, abych je posílala někam na tábory. Hlavně nechci, aby si hrály na ulici. Tam člověk nemá žádnou kontrolu nad tím, co jeho dítě dělá, co se učí, kdo na něj má vliv."

  

"Máme prázdniny, tak si hrajeme," prozradili reportérovi dva z kluků, honících se za míčem po provizorním hřišti. "Když nejsme tady, chodíme do herny nebo do internetové kavárny."

 

 

 

Internet zaujímá v běžném životě městských senegalských dětí čím dál důležitější místo. Připojit se je možné z knihoven nebo veřejných kaváren, kterých  je v každé čtvrti několik, i v domácnostech počítače pomalu přestávají být nebývalou vzácností.

  

"Děti dnes v daleko větší míře využívají prostředků k sebevzdělávání, zvládají lépe informační technologie," myslí si sociolog Souleymane Gomis. 

 

"Senegalský student před třiceti lety musel najít písařku, která jeho práci přepsala na stroji, protože nejenže neměl stroj, ale ani na něm neuměl psát. Dneska si devětačtyřicet z padesáti studentů napíše práci na počítači samo. Copak je možné jim říct - ´k počítači se nepřibližujte´? Věřím, že je možné sloučit etické hodnoty naší společnosti  - respekt k tradicím a k člověku - s používáním moderních technologií. Děti jsou vychovávány biologickými rodiči, širší rodinou a školou, ale čím dříve se dostnou i k dalším způsobům vzdělání, tím lépe. Moderní technologie podporují dětskou zvídavost.

 

Rodiče by samozřejmě měli mít přehled o tom, jak děti tyto cesty používají. I na Západě dospělí dohlížejí na to, aby, například, jejich děti nenavštěvovaly pornografické stránky. Pokud rodiče nedokážou rozlišit, co je dobré pro jejich dítě, jsou tu jiní dospělí, kteří to poznají. Máme to štěstí, že naši předkové přišli na způsoby, jak předávat etické hodnoty a tradice i v prostředí technického pokroku. Zůstali jsme sami sebou.

 

Ale komunikace mezi rodiči a vzdělávacím systémem se neztratila, ta je tu pořád. Před zavedením francouzského školství rodiče spolupracovali s učiteli koranických škol, převáděli na ně svoje pravomoci ve výchově. Když děti chodily do francouzské školy, rodiče s nimi mluvívali ráno a odpoledne, když se vrátily, dohlíželi na jejich vzdělání podle svých možností, podle svých intelektuálních kapacit kontrolovali dětem úlohy, učili se s nimi. Dneska se interakce rodičů s dětmi často omezují na pár slov ráno a večer, nikdo nemá čas. Chirurg ani zemědělec se nemůže dítěti věnovat po celý den. Ve společnosti má každý svou roli, které musí dostát.

 

I ta zatracovaná ulice má ve výchově dětí své místo. O prázdninách si na ulici hrají děti rodičů, kteří nemají peníze na dětské tábory, mnoho dětí tráví na ulici hodiny po škole, než si jdou napsat úkoly. Kromě ulice jsou i další místa, kde děti tráví mimoškolní čas. Ve městech fungují organizace pro děti a odpolední náboženské školy. Nedávné skandály týkající se týrání a sexuálního zneužívání dětí v koranické škole ale nastolují otázku, nakolik jsou vyučující kontrolováni a zda jde ve všech případech o osoby vhodné k vykonávání tétoi činnosti; jestli jsou jejich etické hodnoty dostatečně pevné, a zda svou práci skutečně provádějí ve jménu Božím. Je zapotřebí vytvořit struktury kontroly."

 

 

http://www.seneweb.com/news/elections2007/article.php?artid=24791   http://www.seneweb.com/news/elections2007/article.php?artid=24792