Mali, mandinská federace: od Sunďaty po Sabakuru

Král Nare Fa byl bohatý a laskavý člověk a milovník umění. Jednoho dne, když jeho manželka Sassuma Berete zrovna čekala druhé dítě, přišel ke králi cizí lovec, aby mu odevzdal daň z lovu, a k masu králi přidal prazvláštní věštbu.

Podle ní král dosud neměl nástupce. Chce-li, aby jméno jeho rodiny bylo nesmrtelné, musí obětovat býka - a když to udělá, přivedou mu dva cizí lovci ženu, hrbatou, šilhavou a šerednou. Jedině ta žena Maghanovi porodí syna, jehož sláva přetrvá věky.

 

Král oběť vykonal... a v sousední zemi zatím dva lovci, bratři Ulani a Ulamba, pátrali po buvolovi, který terorizoval obyvatelstvo. Buvol se jim zjevil v podobě staré ženy - sestry náčelníka, a poradil, jak ho mají  zabít. Zároveň jim řekl, ať jako odměnu žádají nejošlivější z dívek, kterou ve vesnici najdou - je to duchovní dvojče ženy-buvola, a tomu, kdo ji dokáže zkrotit, bude výjimečnou manželkou. Lovci si vybrali hrbatou a šilhavou princeznu Sogolon Konde, ale hrbačku v noci střežil duch ženy-buvola, a tak nebylo možné se k ní přiblížit. Ulani s Ulambou poznali, že oni výjimečnou ženu nezískají, a došli s ní až ke králi Maghanovi. Ten Sogolon pojal za manželku (poté, co s radou od kováře-kouzelníka zvítězil nad dvěma jejími ochrannými duchy, buvolem a leopardem) a oplodnil ji. Hrbatá královna porodila za zvláštních klimatických jevů syna s kompletním prořezaným chrupem a královo nadšení neznalo mezí.

 

Radost mu nevydržela dlouho:  Sunďata, jak chlapečka pojmenovali, byl postižený; nechodil a nemluvil ještě ani ve třech letech, nikdy se neusmíval a děti se ho bály. Ten "slavný syn-lev" nedělal nic, jen seděl uprostřed chýše a vylizoval špinavé nádobí. Sassuma Berete se Sogolon posmívala: "radši mám syna, který chodí, než lva, který leze po zemi."

 

Když Dankaran Tuman, syn první královny, dospíval;  ztratil král víru v Sunďatovo nástupnictví. Pokusil se mít se Sogolon dalšího syna, ale dočkal se jen dcery. Zklamaný se oženil znovu; jeho třetí manželka Namandžde porodila chlapečka jménem Manding Bori. Brzy nato zemřela, a protože první královna neměla o sirotka zájem, vychovávala ho spolu se svým synem hrbatá Sogolon.

 

Král Nare Fa  odešel z tohoto světa, aniž by Sunďatu spatřil chodit. Vládu převzal syn první královny, Dankaran Tuman.

 

Urážky, jimiž králova matka častovala Sogolon, Sunďatu časem motivovaly k tomu, aby se naučil, byť s oporou, chodit - tehdy mu bylo sedm let -  a Dankaran a jeho matka, kteří se cítili ohroženi, donutili Sogolon, Sunďatu a Manding Boriho odejít do exilu. Vyhnanství bylo krušné, protože žádný z náčelníků Mandingu se ze strachu před odplatou Dankarana neopovážil poskytnout rodině úkryt.

 

Sunďata pak bojoval v řadách vojáků mansy Tunkarana, krále z Memy, dokud k němu nedorazili poslové z Mandingu, ohrožovaného sóskými vojsky Soumaora Kantého:  Dankaran a jeho matka před nepřítelem uprchli a země potřebovala krále.

Sunďata se vrátil - psal se rok 1234 - ujal se vlády a v roce 1235 v bitvě u Kiriny Kantého zabil. (Rodina Soumaora Kantého se uchýlila do Tekrúru, kde založila soninskou dynastii.)  

 

"Lvímu králi" už nic nebránilo v rozšiřování říše.  Jako osmnáctiletý už stál v čele federace, známé jako Manden Kurufa, a užíval titul mansa , císař.   Přestože od bitv u Kiriny už podle některých nikdy sám neválčil, do jeho smrti v roce 1255 se Mali rozprostíralo téměř 2000 kilometrů od pobřeží Atlantického oceánu po střední Niger. Cesta přes území říše v té době trvala čtyři měsíce. 

 

Federaci tvořily tři mandinské země a dobytá nebo připojená území nazývaná "dvanáct dveří Mali". Původní země Mandingů, osídlená vesnicemi řemeslníků, podléhala přímo králi, případně její části spravovali feudálním způsobem královi příbuzní. Provincie a území polonezávislých států, spravovaných místodržícími a náčelníky, platícími tribut vládci, se nacházely dál od středu říše. Titul "král" přináležel jen vládcům měst Mema a Wagadu. Sunďatovi vojáci zúrodňovali půdu, připravovali ji pro pěstování cibule, rýže, fazolí a obilí, zaváděli pěstování bavlny. Hospodářská země byla rozdělena mezi lid, přišly sociální a ekonomické reformy. Mali se stalo zemědělským regionem, ale ani řemesla nezůstala opomíjena. Říše dostala pod svůj vliv všechna centra těžby zlata v západním Súdánu, pěstování bavlny přineslo rozvoj  tkalcovství. Pravidlem říše byla ústava, Kurukan Fuga  , na jejíž dodržování a na jednání vládce dohlíželo Velké shromáždění Gbara .  

 

S mocenským rozmachem Mali úzce souvisí rozšíření islámu; již ve staré Ghaně byla administrativa převážně v rukou muslimů, a v Mali došla islamizace státní správy ještě dále. Islám sice poměrně dlouho - až do 19. století - nepronikl mezi lidové vrstvy, ale už ve 13. století jej vyznávaly všechny dynastie, vládnoucí súdánským státům. (S jistými ústupky, pochopitelně: například mešita v Gau prý mívala dvě části - zvlášť pro muslimy a pro animisty.)

 

I Sunďatův nevlastní bratr Manding Bori už v novějších pramenech vystpuje jako Abubakar I. .

 

O tom, zda islám vyznával král Sunďata, se vedou spory; jisté je, že jeho jediný syn a nástupce, Yerelinkon, známý jako Červený Král nebo mansa Ulé I., vykonal pouť do Mekky a zahájil tím tradici, která se v dynastii udržela po staletí.

 

Mansa Ulé neměl vlastních potomků a po svě smrti v roce 1270 - krátce po návratu z Mekky -  zanechal říši zmítanou boji o nástupnictví na trůn.

 

Moci se zmocnil adoptivní Sunďatův syn Wati, znovu přehlížející legitimního nástupce Mandinga Boriho, a po něm v roce 1274 přišel vládce ještě horší, Khalifa Keita. Pověst mimo jiné praví, že král Khalifa střílel ze střechy svého paláce šípy po kolemjdoucích - pro zábavu... Gao se v té době odtrhlo od Mali, a nedí divu, že Velké shromáždění bylo vládou Khalify tak znechuceno, že rozhodlo, že král má být, po pouhém roce panování, zavražděn...

 

Po Khalifovi konečně nastupuje Manding Bori, v té době již jako Abubakr I., a začíná pomalu vracet Mali jeho slávu a prosperitu, v posledních letech upadající. V jeho díle od roku 1285 pokračoval i další král, propuštěný otrok Sabakura, který k říši připojil i Songhaj, Tekrúr, Masinu a měděné doly v Takeddě, a ekonomický rozmach říše pod jeho vedením připravoval půdu pro staletí v celém světě přetrvávající věhlas králů mansana Músy a mansana Sulejmána...

 

http://commons.wikimedia.org/wiki/User:Gabagool

 

 

 Legenda o Sunďatovi podrobněji:  http://www.sfusd.k12.ca.us/schwww/sch618/Sundjata/Sundjata.html