"...Dr. Weinhold z Halle (si vzpomněl) ve dvacátých letech 19.století na infibulaci, známou u některých malajských kmenů, ale také ve starověkém Římě. Šlo o operační zákrok, který zabraňoval nejenom onanování mladých mužů, ale vůbec schopnosti uskutečnění pohlavního aktu. Doktor - znovuobjevitel svou metodu popisuje takto: "Operace sama je snadná a téměř bezbolestná, stejně jako zaletování a připevnění kovové pečeti.
Předkožka se totiž stáhne dopředu a jemně stiskne mezi dvě prodírkované kovové destičky, takže pacient takřka vůbec nic necítí, když ji propíchneme dutou jehlou, v níž je čtyři až pět coulů dlouhý dutý drát. Když drát protáhneme, ohneme ho tak, aby netlačil na přilehlé části. Oba konce vpředu sletujeme pomocí páječky. Jakmile sletované místo, velké jako čočka, zchladne, pevně je podložíme a vtiskneme na ně malé kovové razítko, které pak uschováme."
RNDr.Gustáv Murín CSc je vědecký pracovník Ústavu buněčné biologie Univerzity Komenského v Bratislavě. Některé z jeho knih byly přeloženy i do češtiny - kromě Sex kontra kultura například také A stanete se bohy nebo Abeceda tělesné lásky.
Knihu Sex kontra kultura, soubor vtipných a čtivě napsaných úvah o nikdy nekončící snaze lidské společnosti i jedinců regulovat (jen málo regulovatelný) lidský rozmnožovací pud, u nás vydalo v překladu Jarmily Wankeové v roce 1999 nakladatelství Hynek.
Dnes se tato knížka mimo veřejné knihovny shání už jen těžko, ale mně za tu trochu námahy určitě stála - i když se v ní dočítáme věci, které je možná příjemnější nevědět. ("Následující řádky neuspokojí a ani nepotěší ty, kteří si chtějí zachovat jisté minimum iluzí o lidské sexualitě. I když se budu snažit uvádět individuální příběhy, fakta a čísla iluzím nikdy nepřála.")
Tak třeba... zamýšleli jste se někdy nad tím, jestli se náhodou "zvířecí" sexuální poloha "zezadu" neproměnila v "kulturní" misionářskou pozici proto, aby umožnila znásilnění? Tušili jste, že v bývalém Sovětském svazu byl trestem za prostituci buď pobyt v pracovním táboře, nebo vykonávání původního povolání v táboře vojenském? Že ženy mohou znásilnit muže (a také to občas dělají) a že pokud na erekci závisí váš život, pak se (jste-li muž), erekce nejspíš dostaví (a impotence přijde až později). Možná jste věděli, že při souzení znásilnění záleží ne tak na průběhu aktu, jako na pověsti aktérů, ale tušili jste, že - jsou-li násilníci alespoň dva - nejlíp se znásilňuje žena v dlouhé sukni? Napadlo vás někdy, že sexuální zneužívání synů matkami jsou možná daleko častější, než bychom si mysleli? A víte, jak se bránit znásilnění zločincem-amatérem, nebo jak vylekat exhibicionistu?
Vůbec nejhorší přístup volí některé dívky, které přímo nabádají blízké známé, že by byly ke styku svolné, kdyby se jich dotyčný "zmocnil", protože samy a dobrovolně to nemohou udělat, aby si proboha nemyslel, že jsou "lehké". Dost paradoxní tvrzení, že? Žel v našich zeměpisných šířkách považované za logické a přímo společensky vyžadované. Jinými slovy - dáma, aby uchránila svou dobrou pověst, může přistoupit na společné potěšení až po lehkém znásilnění. Míra lhostejnosti by byla vhodnou otázkou pro Šalamouna. Jeden podobný se již našel, když napsal k montáži stařičkého gramofonu tuto památnou větu: Při tomto kroku použijte sílu, ne však násilí.
A tady někde jsme u kořene věci. Nejpozoruhodnější údaj z viktimologie jsem si totiž nechal na závěr popisu znásilnění druhé kategorie. Americký sexuolog Amir, který ve Philadelphii prozkoumal za dva roky 646 případů znásilnění, uvádí, že kolem 67% znásilnění se přihodilo v bytech. Minskaja uvádí v ruských poměrech 27% případů v bytě pachatele, což se téměř shoduje se zjištěními MUDr. Lubomíra Žiga, CSc. u nás (25%). Není vám to divné? Viděl již někdo z vás jít po ulici budoucího pachatele nesoucího na rameni oběť ječící, že do toho bytu nejde a nejde? Ergo kladívko, dotyčné dámy musely na místo činu odkráčet dobrovolně. A protože ve slovenských poměrech jde minimálně v polovině případů o ženy starší 15 let a dokonce ve čtvrtině starší 46 let, nutně musíme dospět k závěru, že věděly, proč přijaly pozvání do prostředí tak intimního, jakým je byt.
Jak zdokumentujeme později, i z té první poloviny nezletilých téměř polovina rozeznala úmysl budoucího pachatele, a přece ho následovaly. Nedělejme z našich žen a dívek hlupačky, hlupáci jsme my muži, jestliže si namlouváme, že neumějí velmi pohotově odhadnout naše úmysly či skryté myšlenky. Vědět znamená být připraven, v tomto případě - připravena. Co se tedy událo, že došlo ke znásilnění? Dr. Žigo uvádí v knize Vybrané kapitoly ze sexuologie a hraničních oborů příklad: "...naivní žena se seznámila v kavárně s mužem a nechala se pozvat k němu do bytu na kávu, protože si myslela, že jde o ´slušného muže´. V bytě muž stupňoval erotickou signalizaci, měl dojem, že soulož ´je povolená´, ale při závěrečných aktivitách se žena začala bránit a byla znásilněna." A máme problém - umíte si představit tak neuvěřitelně naivní ženu, která neví, že káva se podává i v kavárně a proto musí kvůli tomuto nápoji jít do bytu cizího muže? Já ne, takže slovo "naivní" si dovolím škrtnout. Jestliže tedy tušila, že nejde do tohoto bytu na kávu, co se tam událo s původně "slušným mužem", že nám tak zdivočel, až spáchal kriminální čin? Tady bych zvážněl a ukázal prstem na pachatele: zcela jistě se totiž dopustil něčeho, co tuto ženu odradilo od sblížení, a jeho reakci pak můžeme nazvat jako zkratovou. Ze svého hlediska měl zřejmě pocit přímo aleje návěstidel signalizujících "volno" pro vstup do náruče dotyčné a při odmítnutí se cítil podveden. To jeho čin samozřejmě neomlouvá. Problémem zde totiž zjevně byla komunikace. Jak i z několika soudních případů později vysvitne, ženy tím, že vstupují do intimního prostoru beze svědků, dělají vědomý krok ke sblížení, jsou otevřené i možnosti pohlavního styku, i když si to v tak jednoznačné formě nemusejí připouštět. Zásadní problém je však ve způsobu, jakým v intimním prostředí dojde k prolomení společenské bariéry."
Další autorovy texty o všem možném jsou veřejně přístupné na jeho blogu.
Wow, takhle na férovku... Co se týká znásilnění, jsem téhož názoru, jako autor. Aneb \"čubka nenastaví, pes neskočí\", samozřejmě to neplatí na všechny případy, ale domnívám se, že jde-li žena k muži do bytu, či jej sama pozve k sobě, MUSÍ si být vědoma, že je to zcela jasný signál.
OdpovědětVymazatPodle meho NE ,znamena NE.Ja mam proste smulu,ze jsem magnet na magory.Chodim v dzinach a tricku,teplakach...nijak moc vyzivave oblikana.Odmalinka jsem tercem utoku,uz jako mala holka jsem se bala jezdit sama metrem,protoze se na me vetsinou lepil nejakej wouchylak....Asi budu zakleta :-))
OdpovědětVymazatI kdyz samo,ze kdyz si chlapa pozvu do bytu,melo by predem byt znamo,jestli jdeme hrat karty,nebo neco jinyho ...
tak zřejmě disponujeme identickou magnetickou silou. Já nijak nehájím úchyláky a násilníky, naopak jsem pro jejich kastraci provedenou cihlou, ale za spoustu ošklivých situacích, v kterých jsem byla, si můžu sama.
OdpovědětVymazatJá mám teda takovou zkušenost, že i když se jde k někomu do bytu a předem se řekne jasné NE a opravdu chlapa nijak neprovokuju a provádíme tam jen předem dohodnutou činnost, tak beztak si to spousta z nich vysvětlí jako jasné ANO. Zakázané ovoce a tak dále. S chlapem proto o samotě radši ne.
OdpovědětVymazatCheorchio, džíny a tepláky, na tom nesejde... Já nejvyšší počet sexuálních obtěžování nasbírala v době, kdy jsem chodila v dlouhých, volných oděvech a v šátku (proto mě taky dodneška čerti berou, když mi nějaká odhodlaná muslimská sestra začne vykládat, jak se tu mám zahalit, aby si mě chlapi nevšímali - i když teď, když jsem o patnáct let starší a momentálně i o třicet kilo těžší by to asi fungovalo, ale to už se kvůli mužské pozornosti zas ani nemusím zahalovat, leda snad z abych esteticky neurážela :D ).
OdpovědětVymazatEfčo a Nigerio, já myslím, že záleží na situaci. Když nějaká paní okamžitě po seznámení s mužem v kavárně(!) odejde k němu domů na kávu(!), těžko si představit jiný účel návštěvy, než sex. Ale když jde (například) žena s mužem někam, a on se cestou chce pro něco zastavit doma, je na ženě, aby zhodnotila, jestli má trvat na tom, že bude stepovat na chodníku před domem, nebo jestli si může troufnout jít dál, respektive nakolik je ten muž důvěryhodný...
OdpovědětVymazatJinak samozřejmě když jsou dvě osoby o samotě, je jasné, že eventualita fyzického sblížení existuje (souhlasím s profesorem Murínem i s příslušnými hadíthy :) ). Na rozdíl od Efči jsem ale učinila zkušenost, že se MŮŽE stát (a ani ne tak často, když si pečlivě vybíráme, komu věřit) že muž nějakým způsobem \"vznese dotaz\", zda náhodou není žena nakloněna myšlence společného skotačení. A pokud je odpovědí srozumitelné a včasné - nějakým způsobem vyjádřené - \"ne\", znásilnění obyčejně nehrozí (odolní jedinci se odhodlají k pokračování v dobývání, ale čas na důstojné opuštění bojiště bývá). Nicméně nepodceňovala bych kulturní vlivy a nechodila na důvěrné schůzky s pány ze Středního východu, severní nebo Jižní Afriky (a možná i odněkud odjinud, kde mají podobné představy?), protože by se mohlo stát, že už pouhý vstup na opuštěné místo bude považován za definitivní a neodvolatelné \"ano\"...
Za znásilnění bych kastrovala, ale to co je výše popsáno, to bych vůbec nepovažovala za znásilnění. Když ho nechcu, tak nelezu k němu domů! I když stalo se mi jednou, že jsem takhle na poslední chvíli vycukala, ale tak to byla moje blbost, zavřela jsem oči a nechala jsem ho dělat proč přišel. Rozhodně by mě nenapadlo jít pak na policajty, vypadala bych tam jak úplná nána.
OdpovědětVymazatasi tak, stalo se mi něco podobnýho...byla jsem mladá, blbá, nezkušená holka a on byl o deset let starší a já si jen namlouvala, že on neni jako kluci v mim věku, přitom šlo od začátku jen o to jedno a já to akorát nechtěla, tak chápat. Prostě jsem byla naivní a za to si můžu sama.
OdpovědětVymazatJako znásilnšní považuju něco, co se stane bez jakýho koliv náznaku svolení a proběhne to vyloženě násilně a ne to, že jsem blbá a naivní a dobrovolně dolezu k němu do bytu.
\"Ja mam proste smulu,ze jsem magnet na magory.\" (CHEORCHIA).
OdpovědětVymazatHm, taky mám u sebe ten pocit. Někdy si za to můžu sama, ale na druhou stranu jakým právem se nemůže někde (dejme tomu lavička v parku plném lidí za slunného odpoledne) vyskytovat sama žena, aby pořád nemusela myslet na tohle? Nejhorší, že kolikrát není problém jen s někým cizím. Perličky jsou třeba obtěžování manželem vaší známé atd. A kdo má žaludek vyklopit milé ženě, co má doma... Takže já za sebe také říkám: o samotě s chlapem-většinou problém. Ještě že si člověk věkem tříbí intuici. :)
ale nikdy jsem to manželce či přítelkyni nebonzla, buď ví, že má doma prase a je s tím smířená, nebo neví, a je šťastná.
OdpovědětVymazatJá si svůj první pokus o znásilnění přežila v osmi letech, i když o co vlastně dotyčnému chlapci šlo mi došlo až o pár let později. Sbírala jsem tehdy bylinky do školy(každej musel odevzdat kilo sušených bylin) a kolem jel asi 16ti letej kluk na kole a že prej mi ukáže, kde jich roste hodně. Poslušně jak blbeček jsem s ním šla za řeku, kde není ani živáčka, kde na mně hupsnul. Jelikož jsem ale byla trénovanej rváč, dala jsem mu kolínko mezi nohy, on se skulil dolů a já zdrhla. Měla jsem roztrháný elasťáky a to jsem považovala za největší problém...
Nigerie, já také ne. I když kdyby se mi to stalo u nejlepší přítelkyně, zvažovala bych, zda ji nenaznačit, co má doma. Ale asi ne. Za obtěžování samozřejmě nepovažuju pochválení trička apod, ale přímý dotyk. Fuj!
OdpovědětVymazatBylinky do školy...: v tak nízkém věku (i když rodiče varují děti před cizími lidmi) si člověk asi holt musí nabít kokos, aby si to pamatoval a dodržoval určitá pravidla atd. Já byla také trénovaný rváč. :D Ale o mnoho let později jsem poznala, že může nastat situace, kdy člověk zdřevění i oněmí hrůzou zároveň, ačkoli by měl jindy pohotový ječák. Takže lepší čemukoli předcházet než spoléhat na svou sílu a obranné prostředky typu pepřák.
já jsem byla varována před cizíma dospělákama, toho kluka jsem brala jako \"kluka\", proto jsem se nebála.
OdpovědětVymazatOd tý doby se to se mnou táhlo, magnet na úchyly působil:))) Za 24 let mýho života na mně vyskočilo víc exhibicionistů než na jiný ženský za celej život, tolikrát jsem se ocitla(většinou vlastní hloupostí)v situaci, kdy mi šlo nejen o čest, ale i o život. Jedna taková usměvnější s dobrým koncem, když mi bylo asi patnáct, byla jsem v jedný vícce na grilovačce, přespat jsem měla u kamarádky v sousední vísce, kam vedla dva kiláky cesta mezi poli. No, jeden gentleman ze společnosti se nabídl, že mně doprovodí. Cha. Hned za vsí mě mrzkl na mez. Tak jsem začala s tím, že je to tu nepohodlný a je tu zima, že si to užijeme někde jinde:))))A on fakt slezl:)))Pak jsem to říkala mamince té kamarádky a ona se smála, že to je \"místní prase\".
Tak nějak jsem svým zjevem a projevem v mužích všech ras, národností i věku vzbuzovala nebývalé vášně, že si je toužili ukojit třeba i násilím, nebo nevím, jak si to všechno vysvětlit:)
:) Nigerie, jsme stejně staré a také mám pár podobných historek. Zpětně bych si za naivitu nafackovala (zvlášť když jsem jeden útok málem nepřežila). Teď dávám mimořádný pozor a pokud budu mít jednou dcery, zopakuju jim nudnou poučku o cizích (i necizích) lidech a odlehlých místech klidně desetkrát.
OdpovědětVymazatSetkala jsem se s výrazem \"animální magnetismus\", který může být příčinou (Nigerie, u tebe možná i hruď ;) ). Což naznačuje, že to nelze vědomě (vědomně?)potlačovat. Já se ale naučila tak znechucené výrazy, že to odpálkuje značné procento \"slušnějších úchylů\". :)))
No, nebudu tady z toho dělat Manželce rozsáhlou \"úchylnou diskuzi\". :)