Posmrtná nebezpečí

  Ne, není to článek o eschatologii, pekle, věčném zatracení; drží se věcí tak přízemních, jako je osud tělesných ostatků - za určitých podmínek. V Keni, Tanzánii nebo Malawi se může stát, že - pokud jste albín - budete po smrti (která nemusí být tak úplně přirozená, pokud se zájemcům o mrtvolu nechce čekat) rozebrán na součástky a použit pro potřeby magie.

V Nigérii můžete být po smrti ukraden z márnice (i pokud albín nejste), další postup je totožný. V Senegalu vás na součástky nerozeberou (aspoň pokud nejste pouliční žebráček a nepadnete do rukou organizované cizinecké skupině, což se taky občas stává) a z márnice neukradnou... ale pokud jste gay, transvestita nebo transsexuál, vyhráno nemáte ani tam.

 

Určitá naděje na klidný odpočinek kyne, pokud taková osoba zemře v dobách relativního klidu: žádné skandály s homosexuálními sňatky, žádné gay parade (ne že by nějaká gay parade někdy nějakým senegalským městem procházela!), žádné okázalé gay-oslavy.

 

Vybrat si pro odchod z tohoto světa období, kdy byl jeho - rovněž homosexuální - jmenovec jedním z aktérů v časopise zdokumentované "svatby gayů", se už nevyplatilo Serigni Mbayovi . Loni v létě se kvůli záměně jmen a rozhořčení obyvatel nad veřejnými projevy odlišné sexuální orientace ocitla Mbayova rodina v těžké situaci: nikdo nechtěl povolit pohřbení Serigne Mora Mbaye na svém hřbitově, a když zoufalí příbuzní uložili mrtvolu na cizím poli, majitel je udal policii a čelili navíc i obvinění z porušování hygienických předpisů. (Více ZDE.)

 

Aktéři "svatby gayů" jsou dneska už většinou mimo Senegal a jmenovec zemřelého pana Mbaye dodává lesku ženským oslavám části senegalské komunity v New Yorku.

 

Ale gayové, transvestiti a transsexuálové mají v Senegalu problém. Čím větší potíže má vláda, tím víc se jí hodí cokoli, co spolehlivě svede pozornost veřejnosti někam jinam. Čechům za socialismu předhazovali banány, Senegalcům kromě rýže předhazují také možnost "spravedlivě se rozhněvat na zvrhlíky".

 

Tak se stalo, že vloni na podzim vtrhla policie do jisté budovy na dakarském předměstí Sicap Mbao, a zatkla několik osob mužského pohlaví s obviněním, že jde o homosexuály.  (Nikdo se nepozastavil nad tím, že tam nevtrhla už dřív, přestože je celá léta známo, že v této čtvrti se lidé podobného zaměření scházeli a dokonce tam údajně fungovalo i cosi jako tajný(?) taneční klub.) Majitelé domu, kteří místnosti mužům pronajali, samozřejmě popřeli, že by jim bylo známo cokoli o nepřirozených praktikách, které by se tam mohly dít, a soud zadrženým mužům vyměřil exemplární tresty nad zákonnou hranici - každému po osmi letech.  Imámové a kněží, dštící z kazatelen oheň na zvrhlíky, mohli být spokojeni.

 

Až do letošního dubna. Odvolací soud všechny obviněné v celém rozsahu zprostil viny. Při zatýkání došlo totiž k porušení domovního zákona a důkazy, například pornografické materiály, jsou jen nepřímé a k odsouzení nestačí. Liga Ulamá vzápětí ustavila "Islámskou frontu na obranu etických hodnot", která si dala za úkol bojovat za ponechání homosexuálního chování v trestním zákoníku Senegalu (kam ho, paradoxně - v době, kdy obyvatelé dnešního Senegalu na "mužoženy"  pohlíželi jako na vítané zpestření oslav - vložila francouzská správa).

 

"Senegal sice je laická země, ale obě dominantní náboženství, křesťanství i islám, homosexualitu zakazují," prohlásil Mohamed Dame Ndiaye. Serigne Modou Bousso Dieng vyzval všechny náboženské představitele v Senegalu, aby spojili síly a "ukázali Západu, že nikdy nepřijmeme jeho nechutné praktiky na svém území. Máme určité hodnoty, které musí být zachovány a nikdy nedovolíme, aby vláda nebo její komplicové zničili naši starobylou kulturu."

 

Imám Mouhamadou Diop zašel ještě dál: volá po aplikaci šaríi, respektive po trestu smrti pro homosexuálně žijící osoby: "člověk, který se chová jako zvíře, nezasluhuje života. My, kteří věříme v Boha a jeho proroka Mohameda, nikdy nedovolíme, aby se takové věci děly v naší společnosti. Kdyby Bůh chtěl, aby muž byl manželem muže, nestvořil by ženu. Pozitivní manželství plodí potomstvo. Ale tady nám vnucují negativní manželství."

 

Islámská fronta na obranu etických hodnot se sice omezila na recitaci koranických veršů, kde je homosexuální chování zmíněno, ale nálada ve společnosti zůstala rozjitřená. Natolik, že když v nemocnici Saint-Jean městě Thies zemřel pan Diallo, o němž bylo také známo, že je homosexuálně orientován, odmítli věřící z mešit v Hersentu a Mbambaře vykonat modlitbu za mrtvého. Rodina, která už tušila potíže, zesnulého pohřbila - nenápadně - na hřbitově ve čtvrti Darousalam. Tamní obyvatelé ale mrtvého vzápětí exhumovali i přes protesty rodinných příslušníků zemřelého.

 

Rodina zavolala policii a požárníky a "aktivní občané" byli donuceni pohřbít mrtvého vlastníma rukama. Jenže muži zákona nemohou hlídkovat u hrobů celé měsíce. Ještě téhož večera, když strážci pořádku odjeli, ocitl se zesnulý znovu v ulicích Thiesu; tamní lidé ho opět vykopali a zavezli až k domu jeho rodiny.

 

Co se bude s mrtvolou dít dál, není zatím známo...

 

http://www.seneweb.com/news/article/22617.php