"Musim koncit, jdu varit," zahlédla jsem přes Choťovo rameno na obrazovce počítače podezřelou větu.
Zdvihla jsem obočí: "Ty jdeš vařit?!"
Večer mě nezastihl v nejlepším rozmaru: předchozí noci jsem možnost spánku obětovala úklidu kuchyně, takže jsem teď pohasínala úměrně k jejímu lesku.
"Musím mu něco napsat, aby mě pustil," bránil se Choť, když bývalému kolegovi dával konečné "čau".
Můj pohled byl asi dostatečně výmluvný: nazítří se Choť dostavil domů s velkým zpožděním a nákupními taškami plnými ingrediencí.
"Sehnal jsem čerstvé ryby," radoval se a zamířil do kuchyně.
A vařil.
Choť vaří málokdy, ale skvěle.
Ryby se mu povedly.
Jata vděkem za dobrou večeři, posbírala jsem po jídle nádobí a odnesla je... do toho, co bývalo mou uklizenou kuchyní. Ta místnost vypadala jako po mejdanu stovky šéfkuchařů. Opilých. (Jen pozvracená nebyla.)
Už už jsem se nadechovala, že Choti řeknu, co si o jeho řádění myslím, a že ať to jako všechno pěkně honem uvede do původního stavu, když jsem si vzpomněla na Nigerii a jejího nebohého Jamese, který se nezavděčí, ať už vaří romantický pokrm, nebo myje podlahu. Takže jsem zase zhluboka vydechla, odložila talíře a tácy na pocintanou kuchyňskou linku - musela jsem kvůli tomu odsunout něco misek, šlehačů, mixérů, pekáčků a hrnců - a odebrala se konejšit plačící dítě.
Měla bych být ráda, že byl tak hodný a uvařil nám - přesvědčovala jsem se - a ne remcat kvůli troše bince. U konejšení jsem usnula.
Následujícího večera nesl Choť, vracející se z práce, nákup do kuchyně. Vynořil se z ní se zděšenou tváří.
"Ty tam máš taaaakovej bordel!" vyčetl mi.
moc hezký :-) díky
OdpovědětVymazatChá chá..... jako u nás doma. A fakt jsem ráda, že nejsem divná, že nestíhám mít doma pořádek ;o) Jediné co má nějakou úpravu je zahrada, protože pokaždé, když mám chuť nakopat Chotě, tak beru motyku a jdu vraždit plevel. Choť je obrčuně (nějakou převýchovu jsem dávno vzdala) a oba synáčkové jsou po něm, navíc jsou zdatní devastátoři, rozmatlávači, trhači, stříhači, rozmontovávači a vynálezci. Čistá podlaha vydrží tak deset minut.
OdpovědětVymazatjá mám doma dvě princezny, ale jsou to takoví dobytci:))))))))
OdpovědětVymazatPodlahu umývám v noci, vlastně celý byt dávám do původního stavu v noci, takže pokud nás někdo chce navšívit a vidět, jaká jsem dobrá hospodyňka, tak doporučuji návštěvu mezi půlnocí a 6.30 ráno. V 7.30 už je pozdě, děti během půl hodiny od probuzení zvládnou rozmatlat jogurt po sedačce, rozšlapat banán v chodbě, vysypat v ložnici pytel sušených krevet, roztříhat telefonní seznam, přestěhovat veškeré hračky z pokojíku do ostatních částí bytu a důkladně je rozmístit tak, aby na podlaze nebylo půl čtverečního metru bez nástrahy v podobě kostky z lega či panáčka z kindervejce.
V poledne už mám obavy, že kdyby přišla sociálka, děti odvezou do klokánku, protože doupě homelessáků je čistější než náš byt, večer když dám děti spát a brodím se hromadami šatstva, hraček, knížek a různých poživatin, mám sebevražedné myšlenky, vezmu koště, veškerý bordel nametu na jednu oooobrovskou hromadu, u ní zaklednu a jak popelka přebírám a odnáším zpět na místo určení.
Není vyjímkou, když tu ještě ve tři straším s hadrem.
A pak příjde James a prohlásí něco v tom smyslu, že \"Tohle není byt, tohle je skládka.\"
Manželko, James se během vaření vyžívá v \"mističkování\", veškeré nakrájené ingredience musí být v jiné mističce, či na jiném talířku.
Takže ač by jeho jídlo klidně mohlo být \"eintopf\", aneb špinavé jen prkénko, nůž a hrnec, je tu pak hroooomada nádobí, které čeká jen na mě...
Ale já neremcám, přiznám se, že poslední dobou raději myju, než vařím...
Hm, nejhorší je, že s počtem dětí rostou nároky. Když se narodil Mojta, byla jsem úplně mimo a doma měla šílenej bordel...a Medvěd to tak nějak přecházel.Teď se starám o dvě děti, doma mám uklizeno a Medvědovi se furt něco nezdá (písek na terase, nepořádek ve sklepě,...)
OdpovědětVymazatManželko, u nás je to podobné, muž vaří jen málokdy, ale mě o to víc chutná a bordel v kuchyni k tomu prostě patří. Většinou zbytky nakrájené zeleniny a rajský protlak pak nacházím všude...
OdpovědětVymazatV rámci pomoci v domácnosti umývá můj manžel o víkendu nádobí po obědě (pravidelně) a vždycky se hrozně diví kolik hrnců jsem spotřebovala, mám prý vařit všechno v JEDNOM, nebo pekáče či pánvičky namočí-musí je nechat důkladně odmočit a já je pak večer musím vydrbat sama!
Taky neremcám, má doma dvě slečny, které by se toho mohly ujmout, ale dělá to sám a myslím, že i rád.
Ještě nedávno, když šel s Alim ven sám, abych si odpočinula, nevydržela jsem doma sama ani hodinu a už jsem za nimi pelášila do parku. Bavilo mě koukat jak si spolu hrají a jak mě k tomu nepotřebují, jak spolu komunikují a jak jsou spolu rádi...Musím si to vychutnat, protože z holkama mi to všechno tak rychle uteklo
Tak koukám, že mám asi doma manžela poklad, který po vykoupání dítěte sám od sebe umyje celou linku... jen dřezu se vyhne obloukem:) Ale u něj je to tím, že tu linku celou sám vyprojektoval, nakreslil, naměřil, vymyslel, a tak si to svoje děťátko hýčká a pucuje.
OdpovědětVymazatPoslední dobou vařím skoro denně, máme to přehozené - moje milovaná pracuje a já jsem doma. Bordel v kuchyni se kumuluje ve vlnách, večer to uklidím a ráno je tam zase hromada jak po výbuchu v Hirošimě.
OdpovědětVymazatStejný příběhy jen s jinou lokací. Mě fakt \'baví\' jak ještě očekávají pochvaly dalšího půl roku a takovéto Já navařil, ty to ukliď, a jdi s košem. Kdo se má na to koukat. ..strašný.
OdpovědětVymazatJá jsem si před třemi lety pořídila na inzerát v annonci myčku za 4.000,-Kč. Kdo je doma buď 1.myčka je zcela plná tak jí pustí, 2.nádobí je uvnitř umyté - vyndá nádobí, případně zandá nějaké to špinavé, 3.špinavé nádobí patří do myčky ne na linku.Na nedodržování si dávají členové domácnosti bacha, neb nedodržování mě štve, protože to považuji už za vrchol pohodlnosti. Pokud přijdu z práce a není to o.k., řeknu tomu, kdo je přítomný, aby byl tak hodný a udělal to. Když nikdo doma není, je řada na mě. Do doby než jsem měla myčku, měla jsem v kuchyni uklizeno jen chvíli, vždycky mě štvaly kamarádky co ho měly pořád umyté, nějak to stíhaly, já ne. Od doby co mám myčku je v kuchyni pořádek ( po letech bince ). Konečně se cítím jako dobrá hospodyňka. :-)))) Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
OdpovědětVymazatMě už párkrát napadlo, jestli někdy někdo řekl Manželovi, že se olej leje do hrnce a ne na sporák nebo na kachličky kolem něj. Takové to \"Tady je bordel, jak to žes to neumyla...\" vážně miluju, hlavně když to je bordel po něm:) Jo, nejlepší ovšem je, když se mi podaří konečně vyprázdnit dřez (ráno když přijde z práce je schopný kromě několika talířů ušpinit tucet hrníčku a skleniček) a on mi je schopnej odpřísahnout že to umyl on!! A on to vlastně říká pořád. Chudák sedřenej:-D
OdpovědětVymazatvšechno stejný, rajskej protlak všude, kosti, kůže, odřezky neustále ve dřezu. Ale nádobí manžel umývá každé ráno sám, pokud chodim do práce a když mám volno, tak umývám já. Ale sporák by byl schopnej vydrhnout maximálně dvakrát do roka. :)
OdpovědětVymazatMartino, squire, nojo, když Choť trávívá v práci tolik času, že chtít od něj před odchodem tam (při východu slunce nebo po setmění) nebo po návratu odtamtud (po setmění nebo při východu slunce) aby ještě myl nádobí, to by byla nejapnost.
OdpovědětVymazatJíťo, mně Choť o \"víkendech\" pro jistotu prchá na nákupy pletiva, zahradních roslin, malířských potřeb...
Sandro, máš naprostou pravdu. Jedno dítě je pro nedostatky ve vedení domácnosti omluva, dvě (ani tři) už ne.
Billy, ne, pochvaly u nás nikdo nečeká. ani \"po činu\", ani za půl roku. Já se dokonce i chválit snažila, ze začátku, ale bylo evidentní, že o moje pochvaly nikdo nestojí, takže už nechválím. :)
Janino, myčka by nám musela stát v obýváku. do kuchyně se nevejde. Kromě toho máme jen pět talířů hlubokých, čtyři mělké, patnáct misek, kuchyňského robota, dva pekáčky, pánev a tři hrnce. To bych si k té myčce musela ještě dokoupit nádobí! :)
Teď mě prima pobavil jak článek, tak komentáře :-) Je fajn vědět, že v tom človek není sám... :-)
OdpovědětVymazat