"To je vaše první děťátko?" vysekla usměvavá studentka poklonu mým skorošedinám.
"Ne, třetí," přesunula jsem se z kategorie "stará prvorodička" do kategorie "starý blázen". Slečna si své mínění, ať už bylo jakékoli, nechala pro sebe (paní doktorka se na mě o pár týdnů dřív po téže informaci podezíravě zahleděla: "víte, že kojení není antikoncepce?") a přerovnala na stolku vedle porodní postele stojánky s gázou.
"Pít můžete, kdybyste chtěla jíst, zeptejte se a my vám řekneme, jestli můžete. Já se na vás budu chodit dívat..."
"Někdy jsou potřeba dvě tablety, vám bude asi stačit jedna, u vícerodiček to bývá rychlé, připravte se na to," zahlaholila další, starší porodní asistentka, která nás měla "na povel" obě.
"Můžete si pustit hudbu, tady máte čaj, tamhle je sprcha, kdybyste nás potřebovala, zazvoňte," poradily a odšuměly kamsi do spleti sterilních chodeb.
Osaměla jsem a mohla začít zkoumat pokoj. Ribstoli a lano znám z hodin školního tělocviku, porodní vak a porodní stoličku jsem viděla poprvé v životě. "Jak dobře jsem udělala, že jsem si vybrala tuhle porodnici", chválila jsem se v duchu. Až jsem se styděla za svůj porodní plán, ve kterém jsem už automaticky předpokládala problémy v komunikaci i jiných záležitostech (stálo tam zhruba, že:
si přeji partnera u porodu,
si přeji v 1. době porodní svobodně pobíhat,
si nepřeji v 2. době porodní ležet,
si nepřeji slyšet "už vidíme hlavičku" a vůbec vlastně toho nechci moc slyšet,
si přeji dostat dítě k přiložení po ošetření a omytí a už s ním zůstat,
kromě případu absolutní nevyhnutelnosti si nepřeji dostat oxytocin).
"Já mám v tom porodním plánu některé body... protože jsem vycházela z předchozích zkušeností," omlouvala jsem se starší porodní asistentce, když do pokoje všustila podruhé. "Já jsem ho četla," usmála se, "to je v pořádku." Možná se bála, že si to ještě rozmyslím a i s prostaglandinovou tabletou v útrobách z porodnice prchnu; ať už za tím bylo cokoli, každopádně mi zamlčela, že většina mých požadavků je už předem nesplnitelná.
Zatelefonovala jsem "paní na hlídání" a ta se vydala k nám domů.
A když se barvy rozzářily psychedelickým jasem a svět se začal rozplývat ve vlnách bolesti, vstoupila do místnosti studentka a nalezla mě klečící u židle.
"Tak co?" položila mi otázku, na kterou jsem nemusela odpovídat. "Pojďte si lehnout, udělám vám monitor," lákala mě.
"Musím?" představa postele - ležení na ní - mě vyplašila.
"Jenom na pět minut, pak zas můžete dolů," chlácholila. Po pěti minutách se dostavila i druhá porodní asistentka.
"Dolů? Kam dolů? To chcete rodit na zemi, nebo co?"
Někdo dovedl Chotě.
"Vy strašně špatně dýcháte," radila starší asistentka, "vy dýcháte jenom za sebe, ne za miminko! Tomu miminku se to vůbec nelíbí, já to tady na tom monitoru vidím," rozčilovala se, a já jsem měla moc málo kyslíku na vysvětlování, že ve chvíli, kdy se dusím, je mi skoro jedno, že se dusí dítě. Pomyslela jsem si, že kdyby mi teď předložili pojednání o tom, že "kardiotokograf distres plodu nejen měří, ale taky vyvolává," podepsala bych to třeba šestkrát.
"Dýchej víc, musíš dýchat," radil Choť (který se nedíval nikam, kam neměl - stihla jsem si všimnout :) ), kterého jsem se pokusila poslechnout už jen proto, že on mě koneckonců do polohy, ve které jsem dýchat nemohla, nepřivázal. :)
Pocit, že mi přes zoufalé úsilí "zhluboka dýchat" do plic stejně žádný vzduch neproudí, přehlušovala jenom barevná bolest tak strašná, že ve chvílích jejího odeznívání bolelo už jen čekání na další příchod. Od prvního porodu (ze kterého si šest hodin vůbec nepamatuju) jsem pozapomněla, jaký je rozdíl mezi porodem vyvolávaným a spontánním.
"To tak strašně bolí," prozradila jsem Choti mezi cupováním nemocničního polštáře.
"Simtě, to bolelo i minule," odtušil Choť ("muž má o ženu obavy a trpí tím, že jí nemůže pomoci") a dodal nepřesvědčivě "vždyť to už za chvíli bude."
"Já si chci kleknout, aspoň na posteli, nechte mě si kleknout" pokoušela jsem se znovu, již poněkud hystericky, přesvědčit porodní asistentky, že rodit vleže mi nečiní potěšení.
Asistentka - studentka pozorně sledovala, jak asistentka - praktik pacifikuje vzpurné rodičky: "Jak kleknout? Teď budeme rodit, to není žádná sranda," informovala mě.
"Co chceš?" optal se Choť.
"Chci si kleknout!"
"Aha," pokýval hlavou. ("Muž ve své pasivní úloze u porodu trpí a má pocit, že se musí aktivně účastnit, někdy je agresivní k nemocničnímu personálu.")
O něco později byl Choť vyzván, aby si došel přestřihnout pupeční šňůru, já jsem dostala injekci "látky, aby se vám odloučila placenta" (Proč se pořád opakuje, že porodníci nejdřív pár minut čekají, jestli placenta nevyjde sama? Mně se tedy ještě nestalo, že by někdo čekal, byť i jen dvě minutky.) ... a na břicho mokré mimino.
"Přiložte si ho... saje?"
"Saje."
"Tak my ho teď odneseme na vyšetření, tam ho změří a zváží a tak..."
"A to se nedá provést tady?"
Asistentky a paní doktorka si vyměnily udivené pohledy.
"No, ono se to dělá na jiném patře."
"Ale můžu ho dostat po vyšetření hned zpátky?"
"No to... ony sestřičky ty miminka nechtějí koupat dřív, než za tři hodiny po narození, pak je dáváme maminkám."
"Tak já si ho vykoupu sama až za tři hodiny," nechtělo se mi odevzdat dítě.
"No ono se může stát, že se bude muset dát zahřát," uchyluje se asistentka k (osvědčenému?) delegování pravomocí, "to rozhodne pediatr."
Miminko odnesli.
Choť odešel (až poté, co jsem s ním doskotačila do koupelny v naději na sprchu - a asistentka nám to překazila s tím, že sprcha až za hodinu a z dlaždiček mě smí sbírat jen školená síla a ne nějaký amatér :) ).
Dostala jsem oběd. (Příjemné překvapení. Po zkušenosti z jedné pražské porodnice, kde časně odpolední porod znamená hladovku až do následujícího poledne, jsem při každé známce blížícího se porodu čelila nutkání vyplenit ledničku.)
Poporodní euforie se odporoučela. Chtělo se mi spát (bodejť by ne: předchozí noc jsem věnovala hloubkovému úklidu bytu).
Po dvou hodinách mě převezli na oddělení šestinedělí.
"Jé, vy už jste tady? To jste vy, jak jste si chtěla vykoupat to miminko, že? Tak já vám ho hned přivezu, oni nám ani neřekli, že už jste tu," omlouvala se mladá sestřička.
"Ne, děkuju, teď už ho nechci, teď už se zase radši vyspím... Vykoupejte mi ho vy, prosím, já si ho vezmu až za tu hodinu" řekla jsem a pomyslela si u toho, že kdybych byla zebra, pověděla bych jim asi "teď už si ho klidně nechte..."
Související články: http://manzelka.bloguje.cz/788459-z-denicku-silene-maticky-baby-friendly-ii.php
\"Simtě, to bolelo i minule,\" mě skutečně pobavilo. Vidím, že máme dost podobné zážitky. Poprvé byl Medvěd vyjukaný a skutečně se o mě asi bál, podruhé už, coby zkušený spolurodič, věděl, co ho čeká a tak jsem se také dozvídala, že \"to ještě nic není, minule to bolelo mnohem víc, tak to teprv ještě přijde\" apod.A nejlepší na tom je, že měl skutečně pravdu, ale v tu chvíli jsou člověku informace typu \"minule to taky bolelo\" nebo \"minule to bolelo víc\" úplně k h..nu.
OdpovědětVymazatAle s personálem se statečně hádal, na to je ostatně expert.
Poprvé jsem si porodní plán pečlivě sepsala, podruhé jsem šla bez porodního plánu, protože jsem zjistila, že je stejně k ničemu, protože doktoři se zařídí po svém (asi proto, že vědí, že žádná rodička se uprostřed porodu nezvedne a neřekne, cože? Na koze? Tak to já odcházím a jdu rodit jinam...no a pak jsou všechny nadšené z miminka a málokterá se vysiluje nějakými oficiálními stížnostmi. A když, tak to zahrajou do outu nějakým \"medicínským\" zdůvodněním. Takže rodička jde max. porodit příště jinam...kde je to ovšem většinou to samé.)
A s tou separací- Vojtu mi přivezli na pokoj po 24 hodinách, Váju jsem neviděla týden...a fakt je ten, že jsem si k ní mnohem obtížněji hledala cestu. Tak na tom asi něco bude.
Mně dítě nevozili a nevozili, po čtyřech hodinách jsem ztropila brajgl, našli ho na nedonošeneckém, kam byvše porozeno v termínu nepatřilo. Jenže jí klesl cukr v krvi a jinde nebyla asi volná kapačka. A pak mi ji pro jistotu odmítli dávat i na kojení, takže první tři dny jsem se na malou směla jít milostivě podívat jednou denně na pět minut... ale mám ji ráda i tak, jen to kojení jsme nezachránili:)
OdpovědětVymazatNo a protoze se doktori chovaji jako Hovada,ja uz dalsi deti mit nebudu :-)
OdpovědětVymazatPo porodu kluka 06/2008 jsem sest nedel plakala a srovnat se s \"peci\" personalu nedokazu jeste dneska.Jeste ze mam tak bajecnyho chlapa :oD
Mně přijde, že s porodnicema je to vždycky buď jedno nebo druhé. Kde se hezky rodí, tam je mizerná následná péče - dětem mršej kojení, dva záchody na celé patro... a kdo hlásí, že se měl na šestinedělí dobře, tak zároveň líčí tak strašlivé věci z porodu, že se skoro bojím. Já měla porod krásnej, asistentku suprovou, doktorku rozumnou, kdyby to takhle bylo vždycky, rodím za korunu. Jenže pak už bylo všechno akorát na nervy a vztek.
OdpovědětVymazatSandro, ano, Choť byl taky vyplašený jen poprvé (je fakt, že tehdy jsem byla víc mrtvá než živá - po osmi hodinách kontrakcí co minuta a čekání na doktora, který by mi pomohl - \"já bych vám to udělala, to by pak bylo hned\", pravila soucitně PA v půl druhé ráno, \"ale to já nesmím, musíte počkat na pana doktora... pak to bude raz dva...\" Ano, bylo to \"raz dva\", ale až poté, co se za dalších pět hodin konečně našel nějaký ten doktor), podruhé jsem rodila spontánně, skoro bezbolestně (mi teď připadá), necelé dvě hodiny. Ovšem tohle trvalo tři čtvrtě hodiny, bolelo to tak třikrát víc a celé až do konce... No a vysvětluj zkušenému \"rodiči\" z lehu na porodním stole, že není porod jako porod ;)
OdpovědětVymazatManzelko s tim kyslikem jsem taky mela Problem.Dochazel dech a oni na me jeceli at jesteee tlaciim.Copak jsem lovec perel? Me se libilo s Danielkou U Apolinare,spokojenost velika (12/2004).
OdpovědětVymazatKluk Kadan (06/2008) viz vyse.Manzel zrovna nedavno rikal,ze Malinkymu bude rok a kdyz si vzpomene na \"naseho\" pana doktora nejradsi by mu dal do drzky :oD
Sandro, a víš, že kdybych měla příslušného parťáka, klidně bych zkusila uprostřed porodu říct \"tak jo, já tu teď podepíšu revers a půjdu si dorodit po svým na chodbu...\" A vidělo by se, kdo má lepší nervy (a jestli si fakt nesmím ani sednout na posteli):D . Já nevím, ale mně se zdá, že personál v porodnicích sice chápe, že rodička je \"ve změněném stavu vědomí\", ale zároveň u ní předpokládá ztrátu svéprávnosti a přesun IQ do záporných hodnot... A nějak jim uniká, že ta ženská sice nemůže mluvit v dlouhých a košatých větách, ale o myšlení nepřišla.
OdpovědětVymazatSquire, ano, máš pravdu. Taky mám pocit, že vždycky je hrozné minimálně jedno z toho... To by mě zajímalo, proč?
Lovec perel... :D Tedy, me dojalo zejmena, ze jsem zadala o indukci proto, ze jsem se vleze dusila, nacez - kdyz mi tu laskavost udelali - si me k porodu polozili, a vysvetlili, ze spatne dycham (zatimco ja byla rada, ze VUBEC dycham) :)) . V takove chvili clovek teprv pochopi, proc pri prijmu musel podepsat prohlaseni, ze nevnasi strelnou zbran. :)
OdpovědětVymazatTedy, jak tak čtu o těch porodech....neni ono nakonec lepší rodit na ten palmovej list?
OdpovědětVymazatRodit na palmový listí v podřepu je nejpřirozenější cesta porodu, protože gravitace udělá svoje.
OdpovědětVymazatJá taky byla nadšená z vybavení podolských porodních sálů, jenže to bylo:\"Jééé, porodní stolička!\"
\"Ta se vás netýká, jste po císaři...\"
A kdyby mě při prvním porodu nepřikurtovaly ke koze(doslova mi přivázali nohy ke koze) už v druhý době porodní, myslím si, že na ten císař vůbec nemuselo dojít.
Příště si budu volat sanitku až už bude dítě v půli cesty, ať klidně porodím v sanitce, ale bude to bez stresu:)))
Porodní plán je fraška, označení Baby friendly taky:(
No právě, že ta gravitace udělá svoje:-) A navíc nevim, proč by jako rodičce nemohli povolit polohu jaká je jí příjemná, když je porod bez nějakých obtíží....To fakt nechápu. Ty porody doma mají asi něco do sebe, jenže tam zas člověk neví, když se něco zvrtne. Těžko soudit.
OdpovědětVymazatJá nevím, mě jen přijde v našich zeměpisných šířkách, že je to takový národní zvyk, který nemá logické opodstatnění. Ženská začne rodit, šup s ní do postele a hrnec s vodou na kamna. To se nedá jen tak vymýtit, když se to dělá staletí. Přitom, jak píše Nigerie, zemská přitažlivost dělá velký kus \"práce\" za nás.
OdpovědětVymazatManželko, to já bych se zase bála, že když podepíšu reverz, tak mě na té chodbě skutečně porodit nechají- tím, že podepíšeš reverz, bereš všechna rizika na sebe, takže co.
OdpovědětVymazatCheo, četla jsem tvůj porodní zážitek a nutno říct, že empatie některých lidí pracujících ve zdravotnictví je nevídaná, ale zase škoda kvůli tomu další dítě nemít...
Manželko, včera ti tu hrály obě dvě stránky a to už je skutečně lahůdka:-)
a kam zmizela ta galerie, než jsem si ji stihla prohlédnout?:-(
OdpovědětVymazatM.Amar, Janino, gravitace udělá svoje, ale myslím, že to není nějaká \"stoletá tradice\": Choť po posledním porodu pravil: \"No ono se doktorům tak líp rodí, když ležíš...\" Musím se možná \"svých\" PA trošku zastat, protože indukovaný porod JE rizikový, ale nevidím důvod, proč by rodička i s tím povinným páskem na monitor nemohla sedět, klečet, stát...
OdpovědětVymazatSandro, pochybuju, že by nechali. Při tom skandálu, jaký by hrozil... i kdyby nalézali \"lékařská opodstatnění\", určitě by to porodnici dobré jméno neudělalo.
Obě stránky hrály? Doufám, že ne současně? -)))
A galerii vrátím, jen co ji doupravím. Nešla prezentace... vydrž!
Tak ještě, že už je \"porozeno\" a za rok na to zapomeneš a můžeš do toho jít znova.
OdpovědětVymazatAli byl můj nejhorší porod i když zařízení a přístup personálu byl úplně jiný než před 13lety.
Měla už jsem sice 2děti, ale starší bylo 15, mladší 13 a tak jsem byla ze všeho vykutálená jako prvorodička a porod se neskutečně táhl téměř 2dny, ale už je vše zapomenuto, tak do čtyřiceti mi ještě nějakých pár(opravdu jen pár) let zbývá, tak třeba ještě porodím...
moc držím palce!
OdpovědětVymazatkdepak, na tenhle porod nezapomenu... a vyvolávat už si žádný taky nenechám, i kdybych měla poslední měsíc těhotenství spát vestoje. A s sebou příště beru dulu nebo advokáta s medicínským vzěláním. :)
záleží čistě na ochotě personálu.
OdpovědětVymazatMně porod po dni a půl nepostupoval, z toho posledních pár hodin už jsem ani neotvírala oči a nekomunikovala jsem, pouze anglicky s manželem, takže zkusili epidurál s tím, že to bud půjde nebo hned císař. Já jsem do půl hodiny porodila (epidurál bohužel nefungoval na bolest.. píchli to bokem.. ale prý ta chemie u některých dělá zázraky:)) ale v té půlhodině jsem mohla jít na záchod; což znamenalo že za mnou tlačili ohromný vozík který zaznamenával tunu údajů o nejen mých hodnotách.. a já měla šňůru v zádech, takový ten knoflík na prstu, pás na břiše.. a šlo to. Kdyby se jim nechtělo, můžou mě vycévkovat.
Je to jen na personálu, bohužel.. a to mě trápí :( radši bych druhé rodila v manželově rodné hroudě, kde je personál dostatečně chápavý pokud chcete KLID nebo naopak epidurál nebo i císaře - volí matka. Je to Vas porod, koneckoncu. Ale asi to bude dřív.. tak hlavně, at je to zdravé, zbytek přežijem, že?
... i když to je škoda, to jen prezit.
Manželko, Ty jsi tak sugestivní, že po přečtení začínám sledovat, jestli nemám kontrakce :)
OdpovědětVymazatNechci vám brát iluze o gravitaci, ale koeficient tření mezi novorozenětem a porodními cestami je tak vysoký, že zemská tíže nepomáhá vůbec. To, proti čemu tlačíte, jsou vaše vlastní kosti, a je veskrze jedno, kterým směrem. Takzvané porody \"do vody\" probíhají také vleže (žena v té vaně má hlavu nad vodou, bederní páteř již vodorovně) a jak ji je ženy pochvalují...
OdpovědětVymazatSquire, děkujeme za boření mýtů! :) Pohledavše v Lékařských listech, nalezla jsem též:
OdpovědětVymazat\"V první době porodní by žena měla být ve vertikální poloze nebo i vleže, ale na boku, a pokud možno se vyhnout poloze na zádech. Druhá doba porodní může probíhat vleže na boku nebo v polosedě. Odstraní se nepříznivé vlivy polohy na zádech, a přitom oblast rodidel zůstává viditelná a přístupná jak vyšetření, tak prevenci velkých porodních poranění ženy. Při volbě porodní polohy v druhé době porodní platí snad více než kdy jindy individuální přístup ke každé ženě. Během porodu si žena instinktivně nachází pro sebe nejméně bolestivou a nejpohodlnější polohu. A ta ve většině případů nebývá přísně vertikální.\"
Koeficient treni mezi ditetem a porodnimi cestami sice zpusobuje, ze sila nutna k prekonani treni je mnohonasobne vyssi nez sila nutna k prekonani gravitace, ale i tak gravitace pomaha. Vertikalni poloha navic umozni rovnomerne rozdeleni tlaku hlavicky, takte se sizuje riziko porodnich poraneni zpusobenych jednostranym tlakem.
OdpovědětVymazata proč ti vlastně ten porod vyvolávali?
OdpovědětVymazat