Ngor Ňebbe

 Ngor Sene byl čistokrevný Serer, černý jako uhlí, narozený v Diakhaw. 

Ngor Sene nikdy nejedl fazole.

Bez ohledu na to, s jakou péčí je ruka kuchařčina uvařila, s jakkoli chutnou omáčkou byly servírovány a jak vzácné koření jim propůjčilo vůni, fazole nikdy nesvedly Ngora Seneho k ochutnání.

Když v míse ležely tyhle luštěniny, Ngor Sene k ní neusedl. Nakonec Ngora Seneho už lidé ani nevolali Ngor Sene - překřtili ho na Ngor Ňebbe - Ngor Fazole.

 

Lidi vždycky dráždí to, co je jiné. Přátelé Ngora Seného se marně vsázeli, že ho donutí fazole aspoň ochutnat.

N´Dene byla krasavice nad krasavice; s pevnými boky a vysoko posazenými prsy, tělem pružným jako liána, něžnýma očima a zářivým úsměvem vynikala nad všemi ženami. N´Dene byla přítelkyně Ngory Seneho. Jeho přátelé ji přemlouvali: "N´Dene, ty víš, že Ngor nejí fazole! Myslí si snad, že je lepší než my? Vždyť on nám ani nevysvětlil, proč náš pokrm nejí! Vždyť žádné tabu jeho rodině pojídání fazolí nezakazuje! N´Dene, jestli se ti podaří, aby Ngor polkl jednu jedinou fazolku, dáme ti, co budeš chtít. Dáme ti zavinovací sukně a bubu; dáme ti střevíčky na vysokém podpatku; dáme ti peníze a náhrdelníky."

 

Řekněte dívce, která se ráda parádí, že jí dáte hezké šaty, a udělá cokoliv. Zvlášť, když to není nic špatného: jenom přimět muže, který stejně tvrdí, že ji miluje, aby snědl fazolku!

 

N´Dene se stala ještě milejší, ještě něžnější, ještě pozornější.  Dívala se na Ngora okouzlenýma očima. Vařila mu jeho nejoblíbenější jídla. Tři noci po sobě N´Dene nespala: masírovala Ngora olejem máslovníku, zpívala mu, šeptala milostná vyznání i žhavé sliby.

 

Na sklonku třetí noci se Ngor zeptal: "N´Dene, má milovaná a má sestro, oč mě žádáš?"

"Ngore, můj milovaný, můj strýčku," odpověděla mladá žena, "můj nejdražší, tolikrát jsi mi říkal, že mne miluješ. Všichni vědí, že nejíš fazole, dokonce ani když jsou připravené tvou vlastní matkou. Chtěla bych jen, abys je jedinkrát ochutnal, jen jednou, fazole které uvařím já. Nikdo se o tom nedozví. Jestli mě opravdu máš rád, jak říkáš, mou prosbu nemůžeš odmítnout."

 

"To je tvé největší přání, má milovaná? Dobrá - zítra uvař fazole," usmál se Ngor na N´Dene.

 

Příštího dne N´Dene uvařila fazole, přelila je omáčkou, okořenila tak, že fazole ani nepřipomínaly. Lákavě vonící kalebasu položila před Ngora.

Ngor si omyl ruce, znovu si omyl ruce, a pak se N´Dene zeptal:

 

"N´Dene, má milovaná, zdalipak je tady v Diakhaw někdo, před kým nemáš žádná tajemství, někdo, kdo je tvé duši tak blízký jako ty sobě sama?"

"Ano, můj nejdražší, to je Thioro."

"Dojdi pro ni."

N´Dene přivedla Thioro, a když se obě ženy usadily, položil N´Dene další otázku:

"Thioro, máš nějakou přítelkyni, takovou, která je ti blízká jako ty sobě sama?"

"Ano, taková přítelkyně je N´Gone."

Thioro přivedla N´Gone.

N´Gone přivedla Sire, Sire přivedla Khary, Khary přivedla Djegane.

 

Když byl pokoj plný žen, postavil se Ngor nad kalebasu s fazolemi: "N´Dene, má sestro, má milovaná, říkal jsem ti, že nejím fazole. Kdybych ochutnal fazole, které jsi dnes uvařila, zítra by o tom věděly všechny ženy, které tu teď sedí, jejich manželé,  manželky jejich manželů a příbuzní a přátelé těch všech. Slyšela by to celá vesnice a celá země."

A když se toho večera Ngor ukládal k spánku, myslel na jednu z moudrostí filosofa Kocce Barmy: ženu miluj, ale nevěř jí.

(Podle někoho, kdo vyvěsil na web pohádku od Birago Diopa)