Máj, lásky čas - Rady pro méně obvyklé situace

Po první a druhé části článků o  častých otázkách a odpovědích jsem si uvědomila, že i některé méně časté otázky jsou zajímavé.

Tak třeba:

 

Manželova senegalská sestřenice mě nenechá vařit. Už několik týdnů nám každý den nám posílá jídlo, jako bych neuměla udělat večeři. Nevím, jak jí říct, že mi to vadí?

 

Rodina se o vašeho muže i o vás chce postarat. Je pochopitelné, že vám posílá jídlo, ale je zvláštní, že ho váš muž přijímá a jí, zvlášť pokud pokrm přichází stále od téže osoby. K rozšířenou praktiku v pokusech o ovlivňování "bohatých emigrantů" ve svůj prospěch totiž patří přidávání "kouzelných přísad" do jídla dotyčného "bohatého emigranta". Potenciální oběti, které jsou si této situace vědomy, zpravidla jídlo přijmou a vzápětí rozdají žebravým tálibům .

 

Nejjednodušší cestou, jak zamezit nechtěnému přísunu potravy, je oslovit vaši tchyni. Upozorněte ji, že švagrová vám už delší dobu posílá obědy a diplomaticky naznačte, že si toho vážíte, ale vařit umíte také. (Není od věci při této příležitosti přinést vlastnoručně uvařené jídlo tchyni - beztak to patří mezi vaše povinosti, a bude se vám aspoň snadněji navazovat hovor na toto téma.)

 

Pokud tchyně sama není do komplotu zatažena, rychle zjedná pořádek.

 

V opačném případě (ano, i to se může stát) je každá rada drahá.

 

 

 

Co potřebuji, abych se mohl oženit se Senegalkou? Přes internet jsem se s jednou seznámil: jmenuje se Inocencia Akande, je moc hezká, píše dobře anglicky a měla chuděrka tvrdý život; zemřel jí otec, matka někde na vesnici nemá práci a ještě živí Inocenciino dítě, protože Inocenciin přítel tu chuděru (Inocencii) zbil a opustil, když se dozvěděl, že je těhotná. Inocencie pracuje jako sekretářka v Dakaru a píše mi vážně krásné dopisy, moc bych chtěl, aby se už měla líp. Jen nevím, jaké papíry přesně potřeuju, ptal jsem se u nás na cizinecké policii a dali mi nějaký seznam, ale prý stejně musí nejdřív mít vízum. Poslal jsem Inocencii 200 euro na pas, až ho dostane, tak to můžeme začít vyřizovat.

 

Předně, "Inocencia Akande" velmi pravděpodobně pochází z Nigérie a se senegalským venkovem má společný jen kontinent výskytu. Maličká pravděpodobnost, že by mohlo jít o dceru nigerijského, ghanského či jiného přistěhovalce do Senegalu se ještě snižuje tím, že ("chuděra sirota") Senegalka, která mluví dobře anglicky, nejspíš studovala na univerzitě, nebo alespoň na velmi dobré (ne státní) střední škole, což by bylo velmi zvláštní u dívky s popisovaným životním příběhem. Pas v Senegalu nestojí 200 Euro, ale zhruba 30. Na svatbu zapomeňte.

 

 

Historka s "Inocencií" kupodivu není vymyšlená. Čech, který si "Inocencii" chtěl vzít, skutečně existuje. Moje doporučení ho zaskočilo a zarmoutilo; nechtěl Inocencii ublížit, "co kdyby to byla pravda, co mu psala".

 

Slečna Inocencie se rozběsnila hned, když navedený nápadník začal klást dotěrné otázky: jakže se jmenuje ta vesnice, kde žije její matka? Nu dobrá, že má Inocencie nesenegalské jméno, když její otec byl ze Sierry Leone... a jak se jmenuje paní maminka, co žije v té vesnici? Nápadník tam má shodou okolností známého, třeba by mamince mohl s něčím pomoct?  Slečna (byla-li to vůbec slečna) napsala nápadníkovi sprostý dopis, že má výslechů a nedůvěry po krk a když je nápadníkovi líto peněz na její lepší život, tak ať táhne k čertu.