Vaše názory jsou rasistické a generalizující. Můj přítel je dokonale naturalizovaný. Vůbec se nepodobá jiným Afričanům, naprosto přijal za své evropské hodnoty a způsob života. Je úplně jiný, než ostatní!
Ano, je možné, že se takový jedinec tu a tam v historii vyskytne. Daleko větší je ovšem pravděpodobnost, že si to jen namlouváte. Pokud člověk přešel do jiné kultury už v dospělosti, jen stěží ji přijme zcela a bez výhrad za vlastní. Nevěříte? Zkuste si představit samu sebe - skutečně byste se v Africe naturalizovala natolik, že byste se s radostí zúčastnila upalování zlodějů a vymítání démonů, manželovi myla nohy, pro své dcery pozvala šikovnou obřezávačku a za zdravím kypící protivnou tchyni beze slůvka odmluvy vykonávala všechny domácí práce? A za jak dlouho byste se naučila chápat a tolerovat, že vás váš eskymácký manžel nabízí k sexuálnímu použití návštěvám?
Samozřejmě, že váš přítel (manžel) je úplně jiný, než ostatní. Každý je úplně jiný, než ostatní. Bojím se ale, že víra v nepatrnost vlivu prvních dvaceti nebo třiceti let na další život člověka je bláhová.
Q (velmi častá): Manžel se odmítá angažovat v jakémkoli vyřizování. Řekl mi, aťmu to vízum nějak zařídím. Pořád tvrdí, jak mě miluje, ale nic pro náš vztah nedělá.
Cizinci (nejen subsaharští Afričané, už jsem takovou stížnost přečetla i od družek Tunisana, Alžířana a Turka) mají často sklon nechávat své evropské manželky, aby za ně všechno obstarávaly. Částečně je to pochopitelné - jsou v neznámém prostředí a manželka se orientuje lépe. Nebezpečí tkví v tom, že něco zařídíte jednou a pak už zařizujete pořád... a pořád... a pořád. Africká, potažmo arabská žena by se s největší pravděpodobností tolik nezapojovala. Muž je jednou muž, dospělý a svéprávný, tak ať se stará. I o své papíry. Pomoc je samozřejmě na místě, ale opravdu jen pomoc. V opačném případě riskujete, že miláček už nikdy nehne prstem, a ještě vám za pár let vyčte, jak ho svou aktivitou ponižujete ("pořád za něj všechno děláte, jako by si to neuměl zařídit sám").
Q: Manželova sestra si mi stěžuje, že jí manžel přestal dávat peníze. Přitom jsem jí vysvětlila, jak je život v Evropě těžký a že peníze nemáme.
Manželovým příbuzným nikdy (!!) nevyprávějte o těžkostech života v Evropě. Nejen, že vám neuvěří (viděli to přece v televizi), ještě získáte pověst nepřejícího lakomce, který jim věší bulíky na nos, aby si připravil půdu k "nicnedávání". O běloších je známo, že příbuzné nectí a bělošky svým manželům brání dávat příbuzným peníze. Pokud vyslechnete takovou stížnost, jaká je uvedena výše, s pravděpodobností hraničící s jistotou to znamená skryté obvinění, že za vším stojíte vy, a zároveň žádost, abyste s tím "teda sakra něco udělala". Pokud je to manželova sestra starší, není od věci naklonit si ji dárkem.
Q: Přítel mě seznámil se svou sestrou a dvěma mladšími bratry. Myslí to se mnou asi vážně?
Bohužel, pro účely "schvalování nevěsty" jsou sestry a mladší bratři nedůležití. Nejhlavnější kritérium společenské vážnosti je vždycky věk - i vysoký státní činitel ve věku kolem padesátky bude, je-li slušně vychován, projevovat hluboký respekt osmdesátiletému zemědělci. Mladší bratr poslouchá staršího bratra, sestry jsou si také podřízené navzájem. Přitom ještě platí, že sestry jsou (bez ohledu na věk) společensky níže, než bratři. Pokud vás tedy váš milý nepředstavil zrovna strýčkovi, staršímu bratrovi nebo rodičům, není důvod se znepokojovat (ani si dělat naděje).
K otázce stravovacích problémů (které neznám) musím využít zprostředkované zkušenosti. Zde je čerstvý výňatek z úžasného popisu jídelníčku od manželky jistého ne-senegalského Západoafričana:
"Rýže nejčastěji s červenou (občas hnědou, výjimečně zelenou - ale vždy přemaštěnou) omáčkou je nejzdravější a nejvýživnější jídlo na světě.
- Brambory nejsou jídlo (malá brambůrka lze využít k tomu, že se hodí do červené omáčky).
- Ze špenátu, krupicové a jiných kaší (a všem, co je v polotuhém skupenství) a polívek se manželovi zvedá žaludek (nikdy je nezkusil).
- Tuňák se jí v bagetě, nikoli v těstovinovém salátu.
- Ostatní druhy ryb se přidávají do zelené omáčky.
- Těstoviny nejsou jídlo.
- Kuskus jedí jenom Arabové.
- Karbanátky jsou poživatelné, když se zalijou červenou omáčkou a podávají se s rýží.
- Palačinky se taktéž polévají červenou omáčkou.
- Bramboráky nejsou jídlo, protože jsou z brambor.
- Po bábovce, sušenkách a čokoládě se netloustne, protože nic z toho není jídlem (a neměla bych to tudíž jíst). Ovocný koláč je divný.
Do svého jídelníčku můj muž adoptoval jen hranolky, smažené rybí prsty a zmrzlinu. Nevím, zda jsem si takový "úspěch" přála."
Pro první část (Máj - lásky čas I) klikněte prosím ZDE
Pro následující část - Máj - lásky čas. Rady pro méně obvyklé situace klikněte prosím ZDE
dodatek z jídelníčku dalšího ne-senegalce :
OdpovědětVymazatJídlo bez rýže není jídlo. Rýži je ostatně potřeba udělat vždycky, i když se pak jíst nebude. Příprava rýže se podobá obřadu.
Z čokolády a všeho sladkého se jen tak uždíbne a schová se to na příště.
Rybí hlava je skvělá pochoutka. Ačkoliv by ji sám nejedl. To platí i o příšerně pálivých čevených papričkách.
Nejdůležitější částí jídla je servírování, což by měla dělat žena, protože jídlo servírované ženou, je o dost lepší než to, co si muž nandá sám.
Mražená zelenina se nejí. A rozhodně nepatří do přemaštené, červené ani zelené omáčky.
Rýžový nákyp není jídlo, narozdíl od rýžové kaše.
Evropský banán není banán. Evropské krevety nejsou krevety.
díky za skvělé postřehy! (Nechceš napsat příští díl?) Všechno je pravda, a skoro všechno je pravda i u nás doma (až na to, že rýžï již lze nahradit pohankou, brambory nebo knedlíkem, rýžová kaše se nejí a mražená zelenina v omáčce se jí... jo, můj choť je totiž \"úúúúplně jiný\"! :D ).
OdpovědětVymazatOvšem zato jsme dovedli ad absurdum paragraf o servírování: není-li po ruce žena, která by jídlo naservírovala, NEBUDEME JÍST. I kdyby teplý pokrm voněl z trouby, muž bude raději hladovět, než by si ho nandal na talíř.
I u nás se příprava rýže podobá něčemu...ojedinělému...ale spíš výjevu ze sci-fi než obřadu. Manžel ji připravuje výhradně v plastikových krabičkách v mikrovlnce.
OdpovědětVymazatJídlo u nás žena neservíruje (potěmkinovsky jen v přítomnosti mužových kamarádů) ani nevaří (jen kamarádům muž bez hnutí brvou potěmkinovsky nalhává, že naservírované jídlo vařila žena), protože muž to samozřejmě umí nejlíp (stejně jako všechno ostatní).
Zelenina? Ještě donedávna jí byla pouze cibule. Od doby, co byl schválen mražený mix jím vytrvale plním mrazák, protože je pro mě vítaným obarvením (a ochucením) červené omáčky.
Můj manžel neví, co jsou to krevety.
..u nás by též mohla být rýže denně, ale v oblibě jsou i různé kaše(rýžová, kukuřičná), které se po uvaření zalijí omáčkou, nebo kozím zákysem. Pije se šíleně přeslazený silný čaj, jehož vaření je obřad.
OdpovědětVymazatZelenina a ovoce jsou oblíbené i v mraženém stavu, na stole nikdy nechybí pálivá paprika a špenát se jí jako náhražka něčeho???
Servíruji já, jen já a zase já. Manžel se neozve ani když má hlad, musím se ho ptát a on hezky odpovídá:\"ano,prosim\" Nikdy nejde sám do ledničky, aby si vzal třeba jogurt.
Ale když je doma sám, tak umí vyprat, uklidit i uvařit (jenže na co by pak měl mě, kdyby to dělal i když jsem doma?)
Takhle pis castejc, nema to chybu. I kdyz (then again) kdo nezazil neuveri.
OdpovědětVymazatKe stravovani bych si dovolila doplnit od nas:
Mrkev neni zelenina ale ovoce (tudiz nepatri do jidla ale na misu s ostatnim ovocem)
Brambory se daj vytrpet kdyz je k nim poradna flakota masa.
Pijeme oba cerny caj s mlikem (ja sladim, F.ne)
Ryze presne jak rika Flammerole, se vari vzdycky.
Manzel dobre a casto (a uplne sam) vari (ja po nem jen uklizim kuchyn a ukladam vytvory do mrazaku)
Vari se zasadne pro celou armadu (doma pripravene jidlo se pak naporcuje a nosi s sebou do prace cimz se usetri penize a nic jinyho co se ve meste prodava stejne neni tak dobry).
Manzel si sam do lednicky jde a obcas mi i udela caj nebo prinese susenku, nejvetsim projevem lasky ovsem je kdyz sni mnou pripravene (evropske) jidlo, naservirovane jak JA jsem zvykla (vcetne salatu, pri jehoz pozivani kouli ocima a dela \'Meeeee\') ;-)))
xx
teda pardon: caj sladi manzel, ja ne. Manzel nema rad kavu, ma rad tropicke sladke dzusy, ja mam rada jen grepfruitovy. jeste k tem komentarum: pred svymi kamarady se take nechlubi tim ze se pohybuje v kuchyni, kam by doma pristup nemel, jeho vareni ale bavi. Mne nevadi kdyz prijdou jim nabidnout jidlo a piti, oni se pak rozplyvaj jak ma \'vychovanou\' bilou zenu, a my oba vime jak to neni pravda ;-))
OdpovědětVymazatjá zapomněla :
OdpovědětVymazatkdo vaří, ten neuklízí, samozřejmě
kafe nepije a čaj jen (vhodně použito) jako projev lásky (v inovaci pytlík čaje do horkého mléka, blé:)
a mečení při pojídání jídla \"po evropsku\" se ještě neprosadilo, ale v podstatě je to totéž...:)
Vetsina tech prikladu mi pripada jako gendrove rozdily, ne kulturni. Nebo jsme vsichni muzi z africkeho kmene... ;-)
OdpovědětVymazatVaší pozornosti doporučuji článek http://www.manzelka.bloguje.cz...hp ;)
OdpovědětVymazatNyaare, u nás jídlo potěmkinovsky vaří muž - před návštěvami. Zejména proto,že to skutečně umí lépe. :)
OdpovědětVymazatVida, jsme dvě, kdo mraženým mixem dodávají pestrosti červené omáčce.
Jíťo, ano, kulturní blízkost se nezapře! :) Ačkoliv, kaši by choť přes rty nepřenesl a attaayu (k mé velké žalosti) nepije. Hladovějící muž, který si o nic neřekne - kdybych to nečetla ve tvém komentáři, ani bych si neuvědomila, že taky takového doma mám! :)
Spoon, díky za příspěvek - čaj je, myslím, specialitka anglofonů (frankofoni a čaj? Dobrovolně? Ještě jsem neviděla.). Obědy do krabičky jsem se taky snažila zavést, ale marně.
zásadu, kdo vaří, nemeje, se mi podařilo dokonce rozšířit na : kdo pere, nežehlí...heč! (od té doby peru ráda, ve vaření se poctivě střídáme)
OdpovědětVymazatcemu oni rikaji \'tea\' je v originalnim pripade horke mliko, do toho kakao a caj a cukr.
OdpovědětVymazatV nigerijske vesnici caji rikali lipton a strasne se divili ze do nej nechci zadne dalsi ingredience.
Stejnej sok jsem mela i u jejich snidane: CUSTARD (nas pudink) se ukazal byt skrobovym praskem rozdelanym v horke vode bez jakekoliv chuti a vune, oni to povazoval za pochoutku, to si polejou kondenzovanym mlikem a jedi s beans nebo fried plaintains naslano. Nas evropsky(anglicky) pudink je kremovy a smetanovy a sladoucky....mmnnaaam:))
to horké mléko s čajem pijeme v naší čistě české rodině taky. A říkáme tomu švédský čaj... :)
OdpovědětVymazatjak to tak vidim, tak zlatej muj Arab... i kdyz ceskou kuchyni taky nejak moc nemusi. oblibil si jenom bramboraky a smazenej kvetak. polivky, kase a omacky vubec. palacinky jedine na slano. jedina prijatelna snidane: toast s marmeladou - a to jedine jahodovou - a kafe s mlikem. ryze je taky velmi casta. jinak, preslazenej caj je klasika. vari skvele, ale ne moc casto. a i kdyby mel umrit hlady, tak se max zepta, co bude na jidlo a tim to konci. jo, a jak prijde navsteva, taky divadylko ve stylu \"vychovana zena\". jak je videt, mili muzicci toho maji hodne spolecneho, at jsou odkudkoli.
OdpovědětVymazatHeh, po dlouhe dobe procitam clanek a vidim ty rozdily co jsme v jidle za ty 3 roky udelali :) Takze, brambory jsou oblibenou pochoutkou, manza si je kolikrat uvari jen tak ve slupce a ji to samotne (!). Taktez mrazena zelenina se stala velice oblibenou a ma ji radsi nez tu normalni. Spenat taky jime, vymyslela jsem omacku do ktere se spolu s porkem dava a ma to moc rad.
OdpovědětVymazatTestoviny se delaji na panvicke s UCO, na to pozor!
Vareni mame rozdelene, nadobi bohuzel ne :D Omacky delam ja (vypilovano k dokonalosti), jidla kde je cca 80% masa a 20% toho ostatniho zase on. Jidlo serviruje ten kdo ho uvaril nebo ten kdo si toho druheho usmiruje :P