"Jak může někdo hrát počítačové hry?" podivoval se Choť odjakživa. "Taková nuda. Kolegové v práci pařej každou volnou chvilku, já to prostě nechápu," dodával, zejména v těch třech nebo čtyřech dnech, kdy jsem propadala kouzlu Farm Frenzy.
Trávím holt s dětmi víc času... a tak se i dřív nakazím. Čímkoli, od rýmy po počítačové hry.
Když jsem předevčírem následovala podivné zvuky, linoucí se z pokoje, nalezla jsem Chotě, kterak chová na klíně staršího syna, snaží se zvítězit ve virtuálním závodu formule 1 a imituje túrování motoru. Už jsme gambleři všichni. Problém má jen ten nejmladší, protože na toho obyčejně žádný počítač nezbude (že existují počítačové hry i pro roční děti, to už jsme zjistili), takže číhá na nestřežený okamžik, kdy některý ze staších sourozenců od "svého" zařízení odejde, aby co nejnenápadněji zaujal jeho místo a pozavíral všechna okna, která na obrazovce svítí.
Fotografie v dnením článku nejsou - kromě vášně pro výpočetní techniku jsou naše děti rovněž vášnivými fotografy. Některé z nich před pár týdny v zaujetí nějakou skvělou kompozicí fotoaparát upustilo a zničilo objektiv. Jediná brněnská opravna fotoaparátů, kterou se nám podařilo nalézt, slíbila, že "do čtrnácti dnů, nanejvýš do tří týdnů", dají vědět, jestli stojí za to fotoaparát opravovat, nebo jestli se spíš vyplatí koupit nový.
Trochu mi to připomíná okamžik, kdy jsem v úžasu zůstala zírat na pána v obchodě, slibujícím - podle vývěsky - plnění kazet do počítačových tiskáren.
"Jo, tohle recyklovat půjde," pravil, "ale zkuste se stavit tak za tři neděle, teď nemám toner." Vzhledem k tomu, že obchůdek ničím jiným neobchodoval, lámu si dodneška hlavu nad tím, z čeho ten laskavý prodavač asi žije.
No a protože tři týdny od odložení fotoaparátu do opravny ještě neuplynuly, nemůžu ani přiložit fotografie "domečku pro dinosaury". K tomu jsme přišli tak, že Choť se s dětmi odebral neznámo kam, a když se asi za dvě hodiny vrátili, nesli tašku rostlinek s kořínky a všelikých šutrů. Choť pak do polystyrenových krabic od nějakého spotřebiče nasypal zahradnickou hlínu, rostlinky zasadil, kamení rozložil mezi ně, na tuhý papír namaloval hory, sluníčko a sopku, papír našpendlil jako kulisu za polystyren... a o dětech jsme celý den nevěděli. Z "domečku pro dinosaury" se sice brzy stal "domeček pro figurky úplně všech zvířat", ale, koneckonců, proč by mezi pravěkými přesličkami nemohly běhat i krávy.
Na závěr poznámka pro ty, kdo by si třeba chtěli výrobu takové vděčné hračky vyzkoušet: je naprosto nevhodná pro domácnosti vybavené kobercem.. I já měla celý večer co uklízet, a to máme podlahy dlážděné... ;)
A dinosaury máte?
OdpovědětVymazatŽádné živé nepřinesli, ale nějaké ty maličké z umělé hmoty jsme doma našli. :)
OdpovědětVymazatTo je úžasný nápad! , doufám, že ta \"hračka\" vydrží do doby, než bude fotoaparát opraven/zakoupen!:-)
OdpovědětVymazatS těma fotkam mě to mrzí. Tak příště. A příště vyhlašte anketu kdo mi půjčí foťák. Hlásím se první já, půjčím a ráda.
OdpovědětVymazat