Světová krize a zhoršující se ekonomické podmínky vyhánějí Senegalce z Itálie.
Přes určité oživení jihoevropského hospodářství zůstává situace pro přistěhovalce stále velmi těžká. I při stoupající nezaměstnanosti a klesajících platech zůstávají náklady na živobytí, zejména na ubytování, velmi vysoké, píše dnes deník L´Observateur. Mnozí už obětovali své rodiny - vynechávají dříve pravidelné cesty do kanceláří peněžních zasilatelství, protože někdy nemají ani to, aby se postarali sami o sebe, natož aby posílali peníze příbuzným. Přistěhovalci jsou nuceni tísnit se v malých bytech, uchylovat se do squattů, přespávat v autech nebo v klášterech. I ti, kteří ještě o zaměstnání nepřišli, žijí v nejistotě. Někteří raději zvou manželky a děti do Itálie, než by jako obvykle jeli na dovolenou a riskovali, že mezitím ztratí práci, další dovolenou zkracují.
Mnoho z těch, kteří v Itálii pobývají legálně, využívá nabídek Kanady, Spojených Států a Japonska; držitelé povolení k trvalému pobytu tam mohou dostat dlouhodobá víza.
Oumar Khatab přišel o práci v Itálii, když po pěti letech přetáhl dovolenou.Požádal tedy o vízum do Japonska. "Japonci velmi stojí o zedníky," prohlašuje manželka jednoho z těch, kdo už v Japonsku pracují. "Manžel a jeho přátelé pracují v Japonsku už přes dva roky. Říkají, že v poslední době tam přišlo mnoho Senegalců z Itálie a Španělska. Většina z nich prý pracuje ve stavebnictví a daří se jim dobře."
"Bratranec byl rok bez práce. Pak zažádal o vízum do USA, a dostal ho na deset let," svěřil se Oumar Khatab. "Přivezl za sebou manželku a děti, ale nakonec děti zase poslal zpátky a se ženou teď obchodují, pendlují mezi Evropou a Senegalem.."
Senegalci ve Francii s obavami sledují příliv krajanů z Itálie. "Komplikují nám situaci. Už teď je to těžké i tady. Jestli jich přijede ještě víc, nevím, jak to budeme zvládat," říkají ti, které reportér listu L´Observateur zastihl v kavárně v 18. pařížském obvodu. "Také jich prý hodně odešlo do Británie, " tvrdí další, který má v Londýně bratra.
Na letišti reportér potkal skupinu Senegalců, směřujících do Norska. "Byli jsme v Itálii 15 let," říkají, "musíme teď zjistit, jestli se dá pracovat v Norsku. Kdyby ani tam nebyla práce, pojedeme se podívat dál, do Švédska."
Bohužel,je to tvrdá realita. Žila jsem s manželem několik let v senegalské komunitě v Milánu. Senegalci ( jakožto ani ostatní afričané ) neměli na růžích ustláno ani před příchodem krize.
OdpovědětVymazatItalská vláda po r. 2000 zpřísnila podmínky pro obdržení povolení k pobytu, především vůči občanům tzv.\" třetích zemí\". Získat povolení bylo pro Afričany velmi obtížné. Řešili to po svém - např. kýžený doklad si půjčovali jeden druhému(však pro \"toubaby\" jsou černoši na fotce všichni stejní..) Italové, než na tuhle lest přišli, ji \" baštili\" pěkně dlouho.
Ti,kterým se nepodařilo doklady získat žádným způsobem, byli holt odkázáni na pouliční prodej falšovaného zboží- CD,tašky,oděvy..Museli mívat oči \"na šťopkách\", aby je nepřistihli místní strážníci a zboží nezabavili. Senegalci však umí dobře pelášit, a než bys řekl \"švec\" obchůdek mrštně sbalili do plachty a byli fuč.
Je pravdou, jak píše manželka, většina z nich bydlívala v početných skupinách. Mnozí si samostatný byt dovolit mohli, ale aby náklady snížili na minimum, dávali přednost bydlení pohromadě.Mívalo to i tu výhodu, že senegalský muž nezvyklý domácím pracem a vaření se o tyhle nezábavné činnosti dělil s ostatními spolubydlícími.