Průvodce pro nevěsty
Jak jsem už naznačila v dřívějším článku, ani svatebním obřadem a zaplacením věna dnešnímu wolofskému ženichovi nárok na nevěstu nevzniká. Dříve, než může manželství konzumovat, musí se zhostit dvou důležitých a nákladných povinností (ještě před sto lety neznámých) - opatřit "kufr" a instalovat postel.
Novomanžel objedná a zaplatí postel a pořídí kufr, který napěchuje novým oblečením, šperky, kosmetikou a dalšími věcmi, jimiž se ženy obvykle těšívají. Postel i kufr pak za doprovodu prostředníka, bratrů a přátel donese do domu novomanželčiných rodičů.
Novomanželka - za přítomnosti své matky a tet - kufr podrobí inspekci. Pokud jsou dámy s obsahem spokojeny, propukají v jásot a hlasitě ženichovy dary chválí. Shledají-li dary nedostatečnými, mlčí, dokud za nimi novomanžel nevyšle prostředníka. Tomu pak některá z tet sdělí, že chápou, že časy jsou těžké, ale že tímto způsobem ženich vyjadřuje city, které chová k nevěstě a její rodině. Prostředník i novomanžel z toho pochopí, že nezbývá, než nedostatky "kufru" vyrovnat na Slavnosti otvírání.
Slavnost otvírání kufru se odehrává obvykle krátce poté: jedna z novomanželčiných sestřenic přinese zavazadlo na místo, kde se shromáždily pozvané ženy. Ta, kterou ze svého středu vybraly, si vyžádá klíče a od novomanžela požaduje platbu za to, že kufr otevře. Obsah kufru pak ženy - předem seznámeny s názorem novomanželky a její matky - kousek po kousku kontrolují a přísným okem hodnotí množství darů a jejich kvalitu.
Nejsou-li spokojeny, novomanžel musí doplatit peníze nebo doplnit kufr o další dary.
Nemálo z obsahu kufru je během slavnosti rozdáno kamarádkám a příbuzným novomanželky.
Postel, zakoupená pokud možno v obchodě nábytkem (ne levnější, ručně vyráběná u řezbáře), musí být vybavena matrací a lůžkovinami. "Instalaci postele" provádí sestřenice novomanželky, a za každou nohu postele si nechává od novomanžela zaplatit zvláštní poplatek.
Postel musí nebohý manžel kupovat vlastně dvakrát; tento první kus nábytku nechává novomanželka v domě své matky.
Ale ani tím pro novomanžela ještě "plácání se přes kapsu" nekončí - další peníze, v přepočtu nejméně stokoruny, musí při oslavě rozdat zpěvákům, kovářům, tkalcům a "otrokům" (příbuzným, kteří pomáhají při organizaci slavnosti), zatímco nevěsta a její kamarádky popíjejí kávu (donesenou novomanželem) a pojídají sladkosti (donesené novomanželem).
A teprve potom se svatební obřady dostávají do další, i když ještě stále ne konečné, fáze...
Související články:
Jsem v pohodě, nemám v plánu se v následujících sto letech ženit, budu mít klid.
OdpovědětVymazatSkoro s podivem, že si tam vůbec někdo někoho bere:)
OdpovědětVymazatTenisáku, přece sis nechtěl brát Senegalku, nebo ano? :)
OdpovědětVymazatSandro, napadlo mě úplně totéž!
teda! kolik to bude stát takového průměrného Senegalce, než vůbec spočine s maželkou v loži?? z toho co čtu, mi přijde, že než k něčemu vůbec dojde, je snoubenec na mizině...
OdpovědětVymazata clovek si hned rika, ze vdat se do Senegalu nemusi byt vubec spatna vec :o))) Manzelko a v Senegalu budouci novomanzelka nema zadne povinnosti?? Zena muze prijit do manzelstvi bez niceho??
OdpovědětVymazatV Turecku je to rozdelene. Nevesta musi do noveho bytu(baraku) prinest pracku, do kuchyne sporak a vybavu a do loznice povleceni, rucniky atd. Manzel musi koupit postel(zaridit loznici), lednicku (v dnesni dobe i mycku) a televizi(zaridit obyvak). Do toho vydaje za zasnuby by meli hradit rodice nevesty a vydaje za svatbu zase zenich ci jeho rodina.... nevesta take dostane darky pri zasnubach, od zenicha vetsinou prstynek s diamantem (ten vlastne hned pri slibu) plus nejakou kosmetiku a parfem od zenichove rodiny pak vetsinou obleceni vcetne nocni kosilky a spodniho pradla, v Turecku oblibene zlate naramky, nausnice (muze dat i nevestina rodina), a pokud zenichova rodina si nevesty vazi dostane neco s diamantama, nejvetsi darek je prstynek s 5 kaminky nebo celej posetej diamanty (prej s 5 kaminky je pocta). Darky dostane i rodina nevesty a rodina zenicha a zenich take dostava darky, nejcastejsi jsou to nejake luxusni hodinky a parfem. V Senegalu novomanzel(snoubenec) nedostava nic??
jo a veskere darky a hlavne sperky, ktere snoubenec a snoubenka dostanou pri slibu a zasnubach, se pri rozchodu vraceji!!!
OdpovědětVymazatElesko, často skutečně na mizině je. Však také většinu žádostí o rozvod v prvních letech manželství podávají ženy, poté, co zjistily, že manžel na tom není finančně tak dobře, jak se zdálo, když si ho braly.
OdpovědětVymazatProctonejde, novomanželka si pořizuje výbavu na čerpání vody, předpokládám, že i nějaké to nádobí. Sporák určitě ne, ten má málokdo, pračky v Senegalu vůbec moc nejsou (perou pradleny, u praček by byl problém s výpadky elektřiny a vody), ložní prádlo manželky určitě nekupují. Rodina nevěsty má náklady např. s pořádáním té popsané kufrové oslavy (odpoledne se podává bohaté jídlo a další občerstvení, které ženich nefinancuje). Ženich, pokud je mi známo, opravdu nic nedostává - jenže \"ženichova rodina\" vlastně ano, protože správně by si bratranec měl brát sestřenici a věno a dárky, které vydá, by se měly jeho rodině zase vrátit při sňatku příštích rodinných příslušníků.
jj ja zapomela, ze v Senegalu se spis berou v ramci rodineho pribuzenstva, takze se to zrejme nejak vykompenzuje... V Turecku tuto (Senegalskou) tradici provadi prave ta nejvice znama Kurdska mensina... jinak se vetsinou Turci v pribuzenstvu mezi sebou neberou... treba jina mensina Abhazu ta ma naopak zakazano si vzit zenu ci muze ze stejne vesnice! :o) no a zrejme diky hojne pritomnosti ruznych mensin se ty tradice v Turecku lisi.... a hlavne v dnesni dobe je to vsechno odvozene na tom jak se ty dane rodiny domluvi :o)) Akorat jsi me prekvapila s tim, ze v Senegalu nemaji pracky a sporaky? Pracka no dobre, ale sporak? Nemyslim troubu ale obycejnek sporak na plyn nebo elektriku? Na cem teda v Senegalu lide vari?
OdpovědětVymazatProctonejde, v rámci příbuzenstva se dneska lidé už právě tak moc neberou, takže se to teď ani nekompenzuje... ale ekonomické ruinování ženichů přesto pokračuje. :) (Také kvůli tomu stoupá průměrný věk lidí, kteří tam poprvé vstupují do manželství.)
OdpovědětVymazatPračky opravdu ne, a sporáky má i v Dakaru hodně málo lidí, většinou vaří na plynové bombě s jedním hořákem.
To je zajimave, Manzelko, ani ve meste nemaji sporaky? U nas sporaky nemaji jen ti nejchudsi, ti vari na kerosenovem varici. Ale jeste jsem se nesetkala s domacnosti (ktere jsem osobne navstivila), ktera nema sporak. I pred 10 lety jsem si vsimla, ze i ti z tech chudsich meli sporaky (kdyz si nemuzou koupit novy,zakoupi pouzity). Je tedy fakt, ze kdyz se treba vari ve velkem, tak se vytahnou kotle a vari se na otevrenem ohni - to i ted a i u nas. Pracky a susicky uz jsou take hodne rozsirene. (samozrejme kdo si je muze dovolit, ale zas tak drahe nejsou, jde spis o dodavku vody a elektriky- takze domacnost musi mit generator a vlastni studnu)
OdpovědětVymazatTéda, to je něco! Tam jsou mladí ženiši jen ti, co mají zazobané rodiče, asi.
OdpovědětVymazatLiško, zazobaný tatínek si spíš sám vezme další manželku, než by sponzoroval synovu svatbu... ;)
OdpovědětVymazatEbo, přísahám, ze všech domácností, co jsem navštívila (bylo jich tak dvacet nebo třicet, všechny ve velkých městech) měly sporák jen dvě... a nevařily na něm. Proč, to netuším :) . Možná je to právě kvůli tomu množství, že na bombu se ohromný hrnec vejde líp? Možná že teď se v Senegalu také rozmohly sporáky, po invazi Číňanů, kdo ví... já tam už šest let nebyla. ;)
OdpovědětVymazatMozna tak i setri. Ma tchyne, kdyz potrebovala uvarit neco co trva dlouho (fazole, maso..) pouzivala take kerosenovej varic (i kdyz mela obrovskej sporak na 6 hrncu). Kerosene vari totiz rychleji a je levnejsi nez plyn.
OdpovědětVymazatEbo, oni snad vaří dlouho všechno (cca 2 - 4 hodiny), ale ne na kerosenu, na propan-butanových bombách (na takovýchhle: http://www.newint.org...bril-sy.jpg ), takže na plynu, ale bez sporáku.
OdpovědětVymazatOvšem je možné, že už je to jinak; třeba když jsem tam byla před deseti lety, neměl skoro nikdo ani televizi, ale o rok později už téměř všichni. Stejně tak časem (velmi rychle) přestávaly být naprostou raritou ledničky, tak třeba tam teď už lidé mají i sporáky...
je to mozne, ze uz i v Senegalu si lide porizuji sporaky... kdyz vezmu jaky modernizacni pokrok zaziva Turecko, tak bych se vubec nedivila, kdyz jsi v Senegalu jiz 6 let nebyla, ze je tam plno zmen :o) Na vychode Turecka jeste pred 10 lety byla lednicka, pracka raritou, ale na zapade jiz bezna vec....a dnes je to jiz bezna vec skoro vsude.... snad jen mozna v nejakych tech malych horskych vesnickach na vychode by jsi nasla pribytky bez lednicek a pracek a mozna i tech sporaku, protoze jsou take zvykli varit ve velkych hrnich a na to je lepsi ten plynak jak popisujes nebo otevreny ohen :o)) No vlastne hodne zalezi koho ti dotycni voli, protoze treba pri poslednich volbach, vladni strana AKP za hlasy pro jejich stranu rozdavala prave lednicky nebo pracky zdarma :o)))) Ale v takovem Istanbulu bych si domacnost bez sporaku, lednicky a pracky nedovedla predstavit.... protoze presne jak pise Eba ti chudsi si porizuji opotrebovane a tech se ve velkych mestech najde dost ;o)))
OdpovědětVymazattady sporák mají, dokonce ho natočili, ale stejně vaří na té bombě vedle něj :D : http://www.youtube.com...re=related
OdpovědětVymazatteď jsem si připadala jako v dětství doma. Měli jsme ohromné kachláky se dvěma troubami. Ale v kuchyni stála i samostatná trouba elektrická (ani netuším, jestli ji rodiče dostali jako svatební dar nebo jak k ní přišli), která nikdy nebyla zapojená do elektriky a používala se jako úložný prostor. Když tak vidím ten zavřený sporák se spoustou odložených věcí na něm - je to skoro přesně ono! (Jo, vedle té trouby stál v kuchyni i šicí stroj, na rozdíl od ní používaný a v troubě byly odstřižky látek a střihy :-))) Nebýt tady toho článku a hlavně videa, tak jsem to už zapomněla.
OdpovědětVymazatA proc si myslite, ze si v nekterych zemich berou dvacetileta devcata muze ve veku svych otcu (i starsi)? Z ciste lasky?
OdpovědětVymazatV Egypte pri vyberu manzela a uzavirani manzelstvi tvori penize 80% vsech kriterii a pozadavku nevesty na manzela.
A pokud chce mit muz vztah, sex a deti, tak mu nic jineho nezbyva.
I v Egypte byva muz po svatbe na mizine nebo zadluzen, samotny termin svatby se muze presunout kvuli nezakoupene televizi ci zavesum, prestoze jsou v byte okenice.
V Evrope zena muze mit sex s kymkoli chce a na jeji povest a zadanost u muzu to nema vliv, ale diky snadne dostupnosti nastala inflace a muzi si moznosti mit sex prestali vazit. Mozna prave proto evropske zeny tak casto podlehaji cizincum z onech zemi, kteri jsou zvykli si zeny tolik predchazet, aby ji mohli ziskat. V Egypte musi muz uz pri jednom z prvnich setkani prokazovat lasku materialne i nematerialne, aby vubec mel sanci na uspech, coz Evropanka chape jako dukaz jeho lasky k ni.