Nech tu děti a zmiz!

"Já na ten rozvod půjdu...?!"

"A co jinýho si myslíš, že čekám?" chce se mi zařvat, ale říkám to tiše. Pak se zvedám a s očima v sloup odcházím spát. Jedno se mu musí nechat, žijeme spolu už přes deset let, ale stále mě dokáže překvapovat.

O Mileně Holcové jsem už psala v souvislosti s jinou její knihou ; o tom, jak jsem se zapsala do knihovny, tu už také něco bylo. A právě v té knihovně se mi poštěstilo, když jsem si "vystála" frontu rezervací, dostat se ke knize Nech tu děti a zmiz. Jinde než v knihovně (takovéhle knihy v antikvariátech nekončí) už ji asi nikdy nikdo nesežene, protože sama autorka ji z odstupu považuje za příliš osobní a její reedici si nepřeje.

 

Osobní, osobní to tedy je, a jak! To, co na první pohled dává základ k banálnímu románu(nevhodný výběr partnera pro manželství, nevěra, rozvod a tahanice o děti), je právě tou upřímností, otevřeností a neostýchavým popisem rozvodových odporností způsobem "padni komu padni" vším kromě nudné četby s předvídatelným koncem. Autorka má můj obdiv (k dřívějšímu) teď už i za odvahu a odhodlání, s jakými při psaní téhle knížky nesla kůži na trh (a po přečtení teď už moc dobře chápu, proč by knihu nerada vydávala znovu).

 

Ovšem, autorka neautorka, tohle bych dávala na středních školách jako povinnou četbu. A v manželských poradnách bych to xeroxovala pro všechny rozvádějící se... aby věděli.

 

 

 

"Je u nás doma na Fričové plno. Ležíme ještě s dalšími deseti lidmi ve spacácích na koberci. Brzo ráno máme odjíždět s celou partou na hory. Vedle mě spí Pavel. Netrpělivě čekám, že v noci přijedeš. Konečně tlumeně cvakly dveře. Vstávám a tiše, dlouze se k sobě nehybně tiskneme. Pak si steleš vedle mě, z druhé strany než je Pavel a neslyšně, něžně mě hladíš. Nedá se to vydržet.  Ležím k tobě zády, boky pevně zapasované do tvého klína, opatrně, pomaloučku sep ohupujeme. Přesně v tom okamžiku otevřel Pavel oči a ze vzdálenosti deseti centimetrů se mi zadíval do tváře. K ránu mě Pavel začíná laskat, Martin se okamžitě probouzí a napjatě sleduje jeho ruku. Vstávám a odcházím do kuchyně. Ty dva pohledy do smrti nezapomenu. Už je nechci zažít." 

 

 

V roce 1999 vydalo nakladatelství Šalvar.