Kdo chtěl před třiceti lety kontrolovat činnost svých podřízených, musel najít někoho, kdo bude donášet. Kdo by tehdy chtěl špehovat manžela nebo manželku, nezbylo by mu, než se za ní(m) plížit v přestrojení, číhat u poštovní schránky na doručovatelku a doufat, že si objekt je(jí)ho zájmu povede podrobný deníček.
Dneska je to jednodušší - třetina lidí prý alespoň občas nahlédne do partnerova telefonu, každý desátý tam najde důkaz partnerova záletnictví a osm nevěr z deseti je prozrazeno. Zároveň prý platí, že průměrný zaměstnanec stráví pětinu pracovní doby hraním her nebo surfováním po internetu.
Zlepšení pracovní morálky se dá údajně dosáhnout pouhým oznámením o tom, že aktivita zaměstnanců ve virtuálním světě a pracovní době bude sledována.
Jsou i odběratelé, kterým o nějaké zlepšování morálky vůbec nejde; instalují špionážní programy, zjišťují hesla a touží po odhalení... čehokoli.
Společnosti, obchodující se spyware, si prý mnou ruce nad rostoucím obratem, za který údajně mohou právě firmy.
Váhající potenciální zákazníky prodejci přesvědčují příběhy o zaměstnancích, kteří tráví celou pracovní dobu hraním her (nechápu. Copak nemusí vykazovat žádné výsledky? Pokud pracovník zvládne všechny úkoly za hodinu a pak sedm hodin proklábosí na ICQ, bylo by lepší přidat mu práci, než se rozčilovat nad (ne)využitou pracovní dobou.), pomlouváním zaměstnavatele (ajta! nejsou snad e-maily chráněny listovním tajemstvím?) a dalšími zločiny.
A což teprv v soukromí! Tisíce šťastných jedinců děkují špionáži za to, že mohli odhalit aktivity své(ho) drahé(ho)! Jedna taková obchodní stránka dokonce pošťuchuje k nákupem dosud nerozhodnuté žárlivce zvukovým záznamem o odhalené "internetové couře" , která přišla o bydlení, protože si s kýmsi (zřejmě zcela nevinně) zaflirtovala po ICQ.
Stará moudrost říká, že se můžeme zeptat, na co chceme... pokud si jsme jisti, že uneseme odpověď.
Dokážu si představit davy lidí, pochybujících o partnerově oddanosti, kterak nakupují a slídí.
Nedokážu si představit, co se stane v případě, že něco (něco!) najdou.
A už vůbec si nedokážu představit, co se stane, když oni sami nenajdou nic, ale jejich protějšek odhalí špionáž...
Ukazatele s nápisem "štěstí", myslím, někdy vedou do pekla.
Tonhle clanek vnimam dvema metry :)
OdpovědětVymazatJa bych chtela vedet,co delaji moji zamestnanci ve sve pracovni dobe a je mi jedno a nikdy bych nesmirovala majla,telefon,kapsy partnerovi.Manzeluv telefon zvedam ve dvou pripadech,kdyz vola nekdo z rodiny a jeho sef :))).
Já musím řict, že mě by zajímalo hlavně, jestli zaměstnanci (u)dělají to, za co je platím... no a jestli to, co od nich chci, stihnou za polovinu pracovní doby, pak by (ti, u kterých to jde) mohli jít domů nebo hrát solitaire, to už je jedno. Třeba u chotě v práci to, pokud vím, nijak nelimitují - dělej si, co chceš, ale musíš mít dobře udělanou svou práci... které je ale často tolik, že nemají čas se podívat ani na e-mail.
OdpovědětVymazatOno je to dvousečné. V jednom ze svých zaměstnání jsem sice oficiálně na internet nesměla, ale zároveň jsem musela fundovaně pomoci zákazníkům - což znamenalo třeba i surfovat v pracovní době na internetu a hledat nejrůznější, třeba i trochu obskurní informace. V případě kontroly bych tak dostala padáka za surfování a zároveň pochvalu za výbornou spolupráci s klientem (skutečně se stalo kolegovi)
OdpovědětVymazatNa firemni emaily se listovni tajemstvi nevztahuje.
OdpovědětVymazatNejak v tom hraje roli to, ze jde o firemni stroje a firemni adresu. Takt casto podepisujes ve smlouve nejakou takovou klauzuli.
Mam ale pocit, ze tahle otazka porad neni jednoznacne zodpovezena. Ovsem vetsinou se tvrdi, ze na to zamestnavatel ma pravo.