středa 31. března 2010

Mám druhou manželku. No a co?

Vědět, s kým spíš, nestačí.

Marjama, dívka na vdávání, se kdesi seznámila s pohledným mladíkem. Zamilovali se do sebe, a když spolu chodili dva roky, usoudili, že by bylo na čase se vzít.

 

A tu nastaly potíže: ženich byl z kasty kovářů, nevěsta šlechtična. Ženichova matka se postavila proti: tuhle ženskou si její syn vzít nemůže! V jejich rodině se přece odjakživa všichni spořádaně ženili se sobě rovnými, a ne aby si brali jen tak někoho cizího! Kampak bychom takhle přišli! Mladý kovář si do srdečních záležitostí mluvit nenchal: "Mám ji rád a ožením se s ní," postavil zuřící maminku před hotovou věc.

 

Rodiče urozené mladé dámy si s původem nastávajícího zetě hlavu nedělali. "Otec," vypráví Marjam, "se řídí náboženstvím. Nenašel nikde v Koránu, že by rozdílnost původu byla na překážku, šaría taky nic takového neříká, takže mě za něj provdali."

 

První měsíce po svatbě byly pro nevěstu krušné:

 

"Nájmy v centru města jsou drahé, neměli jsme peníze. Odstěhovali jsme se úplně na periferii, v domě nebyla zavedená elektřina ani voda. Sbírala jsem klestí na oheň, vodu nosila od obecní pumpy. Když jsem zašla na návštěvu ke tchyni, dávala mi najevo, jak mě nemá ráda.

 

Jednou jsem se jí rovnou zeptala: ´teto, udělala jsem ti snad něco špatného?´.

 

Odpověděla mi: ´Tak já ti to řeknu jasně. Nemám tě ráda. Nesnáším tě. Nemám tě ráda, protože jsi cizí. A pokud jde o moje dítě, věř mi, že dokud budu naživu, udělám všechno proto, aby vaše manželství nestálo za nic!´ To mi řekla. Bylo mi to jedno, nechala jsem všechno v rukou Božích, protože jsem měla manžela ráda a manžel měl rád mě. A tak to bylo, dokud manžel nevycestoval. Našel si práci v zahraničí, vrátil se, koupil dům, z úspor mého otce jsme ho zrekonstruovali a v tom domě jsme žili.

 

Manžel mi říkal, že jsem udělala všechno, co jsem mohla, měla jsem s ním trpělivost, starala jsem se o něj, dělal jsem všechno možné i pro jeho matku.

 

Měli jsme spolu tři děti. Tchyně nepřišla ani na jediné křtiny. Třeba i byla u nás, když jsem porodila, ale když nastal den křtin, sbalila se a odešla. Nedala vědět ani nikomu z příbuzných, že u nás máme křtiny. Řekla mi, že mě nebude mít nikdy ráda... A když u nás spala, v noci ve svém pokoji čurala do nočníku, ráno ten nočník vzala a moč mi rozlila po celém domě... Takhle jsme žili, až mi jednou manžel řekl, že jede navštívit příbuzné. Jel... ale neřekl mi, že tchyně tam jela před ním, aby mu dali jinou manželku. Pak odjížděl sem tam na týden, až mi to došlo. Uhodila jsem na muže, nezapíral.

 

´Oženil jsem se se setřenicí,´ přiznal mi, ´no a? To, co jsem ti dlužil, už jsem ti dávno splatil´.

 

´V pořádku,´já na to, ´můžeš si přece vzít čtyři manželky. Ale měl jsi se mnou o tom aspoň promluvit, abych věděla.´

 

Měli jsme pak problémy. Mluvila jsem o tom s matkou a otcem, ale oba mi radili, abych s mužem zůstala, že to je moje povinnost."

 

Marjama poslechla. Po čase jí manžel řekl, že se jeho druhá žena přistěhuje k nim domů. A to bylo na první manželku moc.

 

"To je normální, že se manželka přistěhuje za manželem," přitakala kováři, "ale tenhle dům není tvůj. Opravovali a přistavovali jsme ho i za moje peníze, je náš společný. A já to povídám, že sem další manželku nepřivedeš."

 

Kovář tedy souhlasil, že Marjama s dětmi zůstanou v domě. Ale kovářova matka je navštěvovala, a kdykoli Marjamu míjela, šplíchla na ni kouzelnou vodu a brblala u toho: "ten barák nedostaneš!"

 

"Manžel byl čím dál nervóznější, hádali jsme se. Jednoho rána mi prostě řekl: ´tak jak chceš, rozvádím se s tebou. Jdi si! Seženu soudní příkaz, aby tě vystěhovali.´

 

Odešla jsem, ale našla jsem si advokáta a dala to celé k soudu, že v tom domě mám taky peníze. Bydlela jsem s dětmi u rodičů, nebylo tam místo, ale domů jsem se vrátit nemohla, ani když mi soud dům vrátil. Nechtěla jsem další problémy, a tak náš dům teď radši pronajímám. Manželství se mi rozpadlo, zůstala jsem sama s dětmi. Jenom kvůli nenávisti tchyně. A vím, že takových žen jako já je spousta."

 

Volně převzato z rozhovoru: http://www.senvideo.com/fr/watch_video.php?viewkey=ddfbdf4faa952dc91059

2 komentáře:

  1. Jj, tchýně, to jsou potvory...já mám tedy naštěstí zlatou tchýni, ale když to tak vidím okolo sebe, tak je to jak v tom pořekadle o tchýni a uzeném. Přitom jak se svět otáčí, tak se za pár let ze snachy, která měla příšernou tchýni vyklube rovněž příšerná tchýně...

    OdpovědětVymazat
  2. No, tak včera jsem zrovna nad tchyní brblala ... a beru raději vše zpět. Ve srovnání s touto výše uvedenou je zlatá! :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za čas, který věnujete tomu, abyste zde vyjádřil/a svůj názor, ať už je jakýkoliv. Osobuji si však právo nezveřejňovat obchodní spam, za komentář se pouze vydávající.

Autorka