Marc Ferro, narozený roku 1924, je jedním z nejvýznamnějších soudobých historiků Francie. Bývalý ředitel Institutu pro výzkum Sovětského svazu a zemí střední Evropy a od roku 1970 ředitel výzkumu na Vysoké škole sociálních studií je autorem četných prací, budících pozornost zejména Ferrovým komplexním pohledem a analytickým přístupem.
Čeští čtenáři měli možnost se seznámit s jeho Dějinami Francie a Dějinami kolonizací; oboje vydalo v roce 2007 nakladatelství Lidové noviny.
Indie znala křesťanství dřív, než se tam misionáři objevili - malabárskou církev údajně dokonce založil apoštol Tomáš, ale v roce 182 už každopádně existovala. A během mongolské invaze uprostřed 13. století, po lyonském koncilu v roce 1245, rozhodl papež, že vyšle první legáty k chánům v oblastech hraničících s Evropou, a dokonce i k Velikému chánovi. Za posla, který chána přivede ke křesťanství, byl určen společník sv. Františka z Asisi, Giovanni di Plano Carpini z Perugie. Ten tehdy věřil, že stačí vyložit chánovi zásady křesťanství, a on se hned nechá pokřtít. Později se stejně chovali i další misionáři vůči Akbarovi, vzdělanci, který na trůn nastoupil v roce 1556 a který rád svobodně diskutoval o náboženských otázkách, takže zval ke svému dvoru představitele všech známých náboženství. Stejně přijal v Agře i jezuity, ale následné diskuse vyvolaly pohoršení, protože "jejich netolerantnost a dogmatičnost, jejich přesvědčení, že jsou jedinými držiteli Božské pravdy, jejich opovržení vůči protivníkům, to vše mohlo jedině urážet." O půl století později titíž jezuité unesli dva služebníky Velkého mughala a přinutili je ke konverzi "prostředky nepříliš křesťanskými".
"Misionáři takové postupy používali často", vysvětluje Pannikar: již ve 13. století Giovanni da Monte Corvino, kterého papež poslal do Číny, "koupil čtyřicet otroků a pokřtil je... Originální, ale drahý způsob, jak šířit víru."
Jinou metodou bylo pronásledování, například to, k němuž došlo za vlády portugalského krále Jana III. v Indii, když církev nechala v Góe zbourat hinduistické chrámy a jejich bohatství rozdělila křesťanským náboženským řádům (1540). Církevní soudy hinduisty šmahem odsoudily jako kacíře, a to ještě dřív, než zde byla oficiálně zřízena inkvizice (1560).
Příchod ušlechtilého Františka Xaverského situaci příliš nezměnil. Obroda církve se začala projevovat až po příchodu dalšího jezuity Roberta di Nobili (1577 - 1656), který studoval hinduismus, aby mohl rozmlouvat s bráhmany, v madráské Maduře se rozhodl pro život askety, ovládl sanskrt a převedl křesťanská dogmata do takové formy, že vyznívaly jako upanišády. U madurského dvora byl velmi oblíbený, ale tento jeho úspěch přivodil i konec jeho působení, protože byl odvolán do Říma. Zřízení inkvizice v Góe a první upalování kacířů (1563) nakonec misionářům sebraly veškeré sympatie, s nimiž se snad do té doby setkali. Protestanti ztroskotali v dobách Angličanů ještě rychleji: baptisté Wiliama Careyho, sídlící nedaleko Kalkaty, se u Britů, kteří se v zemi usídlili většinou jako zástupci Východoindické společnosti, setkávali pouze s nepřátelstvím, protože zmatek, který by podle nich mohly misie ve společnosti vyvolat, by jen zhoršil obchodní vztahy.
Tito misionáři hinduisty opovrhovali do té míry, že "věřili, že už jen přítomnost biskupa, tedy něco okázalého, královského, stačí, aby to na ně zapůsobilo a aby se obrátili na víru..." Ostatně tato nadutost se mísila s agresivitou Evropanů, "těch imperialistů": misionáři se ztotožňovali s vítězi a vyprávěli lidem o Evropě, o její slávě, vznešenosti a nadřazenosti - a přitom se haštěřili sami mezi sebou, ať už byli různé národnosti, různého vyznání, nebo patřili k jiné sektě. "Jak směšné pro Asijce, který nevěří v jedinou tvář Pravdy."
Kromě toho, že se čtenář dozví o příčinách neúspěchu křesťanských misií v Indii, odhalují Ferrovy Dějiny kolonizací i lecjaká "tabu v historii" - proč přinesla francouzská kolonizace v Maghrebu úpadek tamního vzdělání? Jaký byl vliv kolonizace na postavení žen v arabských zemích a subsaharské Africe? Co evropská kolonizace a lékařství? Co stálo za vietnamskou převahou nad Francouzi?
Ferro vyvrací zažité představy, že by kolonizace byla výlučně evropským fenoménem, a srovnáva evropské (i ruské), japonské a arabské dobyvatelské akty, zamýšlí se nad příčinami a důsledky, kriticky nahlíží na idealismus kolonialismu i dekolonizace a jde ještě dál: pátrá po příčinách onoho idealismu.
no tak co ja vim, tak Arabove nemaji Turky radi take z toho duvodu, ze po dobiti Istanbulu v 16. stoleti presel chalifat do tehdejsiho sultanatu ;o) Pritom to byl napad samotnych Arabu dat chalifat Osmanum... no a pote zacala era Osmanske rise ;o) A ve velke valce o nezavislost (1919-1923) to byli zrovna Arabove, kteri Turky prodali a hlavne jim jako \"bratrum\" nepomohli. Pomoc dostali od nepratelskych Rusu...a take Nemcu, kteri byli jejich spojenci a proto je v Nemecku tolik Turku ;o) Francie a Britanie ucinili dohody podle kterych melo byt Turecko rozdano Armencum, Rekum, Syrii a Italii. O teto valce se ale moc nemluvi, protoze byla ze strany Aliance prohrana a tak v roce 1923 vznikla Turecka Republika. Mimochodem sama jsi psala, ze za francouzske kolonie tehdy na tureckych frontach bojovali Senegalsti vojaci. Manzel mi vypravel, ze na frontach si tito vojaci hazeli mezi s sebou cigarety a jidlo, protoze vedeli, ze bojuji proti sobe \"bratri\" :o))) Diky teto neslavne historii proste nejaka velka islamska rise slozena z Arabskych a Turkskych narodnosti nehrozi ;o)
OdpovědětVymazata jeste treba k tolik diskutovatelne Palestine. Zide chteli Palestinu odkoupit jiz od Osmanu, ale ti jim rekli jasne NE! Takze proto byl i velky zajem o rozbiti Osmanske rise ,aby zide mohli skoupit pozemky v tehdejsi Palestinske provincii Osmanske rise ;o) A ono tech duvodu bylo vic ;o)))
OdpovědětVymazat