Otroci, nebo vychcánkové?

V únoru letošního roku jsem v článku Svoje dítě doma nechci vyjadřovala pochyby o tom,  že španělský program legální sezónní imigrace česaček jahod ze Senegalu bude fungovat. A jak to dopadlo? 

Ráda bych napsala, že jsem se v únoru spletla, že program běží k plné spokojenosti obou zúčastněných stran, sezónní dělnice pilně pracovaly, vydělaly si a vrátily se domů. Napřesrok přijedou znova a po úspěšném ukončení druhého cyklu sezónních prací dostanou ve Španělsku trvalý pobyt, jak se vlády původně domluvily.

Skutečnost je taková, že téměř pětina dělnic byla vrácena hned po několika dnech ve Španělsku - stěžovaly si na "nevyhovující životní podmínky" a sexuální obtěžování ze strany jiných dělníků. Další z práce po nějaké době utekly: cítily se podvedeny. Když totiž odjížděly do Evropy, věděly, kolik budou dostávat plat hrubého, ale netušily, že ve Španělsku se ze mzdy ještě platí daně a pojištění. Pravděpodobně je také zklamalo, že na jahodových plantážích nenašly luxusní bungalovy s bazény (bydlely v pokojích po čtyřech a více dělnicích, několik kilometrů od nejbližšího města nebo vesnice) a navíc zjistily, že hodnota peněz je jiná v Senegalu a jiná ve Španělsku, takže s tisíci euro v kapse z nich nejsou zrovna boháči.

Jen tuším a odhaduji, že i při přijímání žádostí o účast v programu spolupráce byl ve hře klientelismus a korupce, takže se na jahodové plantáže dostaly ženy a dívky z města, které nejsou zvyklé na žádnou práci, tím méně práci na poli. Podle slov jednoho ze španělských zaměstnavatelů bylo "na první pohled jasné, že tohle nejsou ženy, které by pracovaly v zemědělství. Pak se ukázalo, že nástup do práce v 8 ráno je pro ně moc brzy a pracovní doba moc dlouhá."

 

Těžko předpokládat, že dáma ze jihosenegalské vesnice, která trávívá celé dny s ohnutými zády a po kolena ve vodě na rýžovém poli (nebo dáma ze severosenegalské vsi, která v dusném vedru dobývá ze země arašídy či tluče obilí),  by si stěžovala, tak jako jistá F.S., že práce při sběru jahod (6 hodin denně) je příliš tvrdá a plat (260 euro týdně a jedno jídlo denně) za takovou námahu mizerný. Dokonce, ó hrůzo, když jedna z žen na jahodách omdlela, zaměstnavatel ji neodvezl do nemocnice, ale chtěl, aby nazítří znovu pracovala! F.S. se takovému otroctví nehodlala dále podřizovat; společně s dvanácti dalšími "nebožačkami" se za úsvitu vyplížily z onoho "vězení", aby se už nevrátily.

Nyní žije paní F.S. u svého známého a čeká, až jí někdo nabídne lepší práci, aby mohla podporovat rodinu doma za mořem.

A co kdyby se vrátila? Na to paní F.S. odpovídá rozhodně, že to ne: jednou je v Evropě, tak tu zůstane za každou cenu. Je to jediná možnost a radši tu bude ilegálně, než by odjela zpátky. A tak se paní F.S. nechá živit přáteli nebo se stane prostitutkou, jen proto, aby pomohla udržovat iluzi o "evropském snu" - bude domů posílat fotografie, pořízené v halách hotelů, a tvrdit, že to je její byt, bude lhát o své práci a životě ve Španělsku, kde je pro každého dost lehké a báječně placené práce. Radši se nechá zavřít, než by se vrátila domů a nechala rodinu a přátele, aby se jí posmívali a vyčítali jí, že nezůstala v Evropě, kde je to všechno tak levné a jednoduché.

A tak i přes program "legální imigrace" bude evropská fata morgána dál zabíjet lidi jako byl úspěšný podnikatel Moussa z Plateau, který prodal svůj dlouhodobě prosperující obchod, protože emigranti mu namluvili, že v Evropě by vydělával víc a rychleji. Moussa si koupil místo na lodi směřující na Kanárské ostrovy, a když bárka začala nabírat vodu, ostatní pasažéři nejdřív vyházeli náklad a potom na širém moři "vysadili" také Moussu.

Zajímavé jsou komentáře pod články, které o případu Senegalek zhrozených "těžkou prací, nízkým platem a zenužíváním" informují. Část čtenářů kritizuje senegalskou vládu, že dohodu o sezónních pracovnicích podepsala, protože "život v Evropě je dost tvrdý i pro muže, natož pro ženy. Chudinky ženské, pro ty takové trápení není!".

Další část, řekla bych, že ta, která z domova ještě nevytáhla paty, počínání svých krajanek schvaluje: "chudinky, drželi je v nelidských podmínkách, to je hrůza, takové novodobé otroctví! A ještě je chtěli okrást o plat! Dobře jste udělaly, holky, že jste si to nenechaly líbit. Tak se na ně musí, na bělochy vykořisťovatelské!"

Třetí (nejpočetnější) proud k uprchlicím sympatie nechová: "1000 euro za 6 hodin je jim málo? A k tomu měly ještě hrazené ubytování a jídlo! To si myslely, že pojedou trhat jahody a budou žít jako královny? Měly by se probrat, a jako každý pracovat, aby něco měly. A ne si vymýšlet blbosti! Tady ve Španělsku nikomu pečení holubi do huby nelítají, já taky pracuju a když si zaplatím byt a všechno, ani mi ta tisícovka nezůstane. A to mám dítě."

Ne všechny česačky si ale stěžují.

 

"Můj pobyt tady mi otevřel oči," svěřuje se paní Mamy Diop. "Teprve teď jsem poznala skutečný význam zeměděltví pro ekonomický rozvoj země. Tady není žádná nevyužitá půda, a naše šéfová tvrdě pracuje přesto, že je žena. Myslím, že většina našich žen, které sem na jahody přijely, se po návratu domů bude jednou věnovat zemědělství."

 

http://www.tv5.fr/TV5Site/info/jt_ja.php?edition=20080705&par=5

http://www.rewmi.com/Immigration-legale-en-Espagne-Entre-fugues-et-deceptions_a10294.html

http://www.xalima.com/Abdoulaye-raconte-la-mort-de

http://fr.allafrica.com/stories/200804080748.html