Když věci nejsou, jak se zdají

Ženským se nedá věřit.

Loučení se sny už dávno přešlo v rutinu. Střední školu Marek nedodělal natruc rodičům - otec už tenkrát hodně pil a matčinou jedinou touhou se stal úspěch nejmladšího syna - když to nevyšlo se dvěma staršími. Kdyby nedávala tak okatě najevo, že vlastně stejně věří, že i Marek je k ničemu, možná všechno mohlo dopadnout jinak. Rád si to myslel. Být v pětatřiceti dveřníkem v kasinu byl sice celkem dobrý džob, pokud šlo o peníze, ale jinak nic k chlubení.

.

Báře to stačilo. Pokud věděl, šlo jí spíš o ty peníze než co jiného. Přišel na to krátce po svatbě a rychle se s tím smířil. Ostatně, pro co jiného by si ho taková krásná, mladá holka s deseti nápadníky na každém prstu brala?

.

Dva roky si připadal jako v ráji. Bára ho hýčkala, vyvařovala mu, kamarádi mu ji záviděli. Pak otěhotněla a všechno šlo do háje. Přestala chodit do práce. Byla celý den doma, ale domácnost nechala úplně zpustnout. Místo tříchodových menu si měl najednou k večeři "najít něco v lednici", a ta, pokud nenakoupil, se mu vysmívala prázdnými přihrádkami.

Po narození dvojčat bylo všechno ještě horší. Odtok v koupelně ucpaný vlasy, špinavé nádobí i v obýváku, po návratu z práce Marek zakopával o hromádky špinavého prádla na podlaze. Dvojčata měl rád, ale začínalo toho na něj být trochu moc. A Bára strašně přeháněla. Z několika esemesek,které si vyměnil s kolegyní, ta hysterka dedukovala, že má milenku. Když se párkrát do týdne Marek zastavil s kamarádem na pivčo, udělala z něj alkoholika a ještě
ho pomluvila u příbuzných.

.

Přes to všechno ji měl rád. Tolik, že s ní chtěl mít ke svým dvěma klukům ještě holčičku. Jenže pár dnů po tom, co mu Barča oznámila, že je znovu v tom, mu zas řekla, že si s ním chce promluvit. Že prý třetí dítě asi není dobrý nápad, že vlastně s Markem do budoucna ani nepočítá. Zajímalo ji jedině, kdy jí Marek dá peníze na interrupci. Nedal. A stejně si je nějak někde sehnala a šla tam, ani mu nic neřekla. Vlastně je to celé podezřelé, napadlo ho pak nejednou, možná, že to dítě, co čekala, ani nebylo jeho.

.

Ale držel se, pohádali se kvůli tomu jen párkrát. Za tři neděle odjela Bára s kluky za švagrovou na chatu. "Do konce prázdnin," řekla mu. Na tři měsíce! A : "budeš za námi jezdit?"

"To víš, že jo,"dal jí tenkrát pusu. Copak by ho tu nechala samotného čtvrt roku, kdyby jí na něm záleželo? Přece ví, že se za nimi kvůli práce nedostane častěji než jednou za měsíc. S nějakým tím stýskacím divadélkem si na něj nepřijde.

V neděli Báru s dětmi odevzdal švagrové.

V úterý konečně oslovil tu kočku odnaproti.

.

Byla prima - něžňounká, jemná, chápavá. Taky měla v životě smůlu. A byla dost dobrá v posteli.

.

Vážila si toho, že ji Marek nechává u sebe doma, a z každého sebemenšího dárečku měla radost jako děcko. První dárek jí Marek vlastně koupil hned ten den, co u něj poprvé přespala - krajkové spodní prádélko. Neodvážil se jí ho dát hned - přece jen už o ženských něco věděl - uložil ho, i s dárkovou taštičkou, do prázdného šuplíku v ložnici. Voňavka a čokoládové bonbóny jsou pro začátek lepší.

.

Jenže ta Petra, co vypadala, jako že neumí do pěti počítat, ho převezla. Prolezla mu byt a nakonec ho i ztrapnila před manžekou.

.

Ženským se prostě nedá věřit!

.

.

Související článek: http://manzelka.bloguje.cz/902958-kdyz-veci-nejsou-jak-se-zdaji-petra.php

.

(Pokračování.)