Past na rozvedené

O vdané dámy se v Senegalu starají manželé. Ubytování, ošacení, šperky, jídlo, školné a léky pro děti... to všechno zajišťují pánové domů. Pracující žena má výdělek navíc jako kapesné pro své potřeby (z nichž, pravda, důležitou část tvoří pořizování dárků pro manželovy příbuzné).

 

Ale co se stane s těmi, které se rozvedly a zaměstnání nemají? O některých z nich píše dnešní deník L´Observateur.

Rozvod přináší mnoha ženám bez zaměstnání hluboký propad životní úrovně. Nejenže je konec módním výstřelkům a nákladné eleganci; mnohdy nezbývá ani na základní životní potřeby, o potřebách dětí nemluvě.

 

"Rozvedla jsem se po šesti letech manželství," přiznala paní Ndoumbe, třicátnice s chemicky zesvětlenou pletí.

 

"Mé dvě děti jsou teď u manželovy rodiny; nemohla jsem je uživit. Manžel odjel a neposílal mi peníze. Neměla jsem pro ně ani na jídlo, natož na léky, když byly nemocné. Teď jsem zase sama, ale k rodičům se už vrátit nemůžu, není tam místo. Pronajala jsem si pokoj, jenže kolikrát nemám ani na nájem. Hledám práci, ale jediné, co dostávám, jsou sliby. Tak mi s placením účtů pomáhají muži. Víte, když jsem byla vdaná, první dva roky mi nic nechybělo. Ale nakonec jsem musela požádat o rozvod - manžel, který žil v Itálii, o sobě nedával vědět, a co horšího, neposílal ani peníze. Rozvedla jsem se. Teď mi s placením účtů pomáhá přítel, jenže se musím chovat jako jeho manželka. Samozřejmě dělám, co chce, protože si za něco musím kupovat šaty a podobné věci, o nájemném nemluvě. Takže u mě přítel často přespává a starám se o něj jako jeho žena."  

 

Paní Diarra je v podobné situaci. Po rozvodu, když chtěla založit novou rodinu, zjistila, že muži mají zájem spíš o nezávazná dobrodružství.

 

"Vybírala jsem si. Myslela jsem hlavně na ženaté muže, kteří by si mě mohli vzít jako druhou, třetí nebo čtvrtou manželku. Svobodní nepadali v úvahu, nikdo svobodný si nevezme rozvedenou ženu se třemi dětmi. Jenže za čas jsem zjistila, že jsem v pasti. Všem šlo jen o sex, a nikdo mi nic nedá, dokud nedostane, co chce. Došlo mi, že nemám na vybranou. Jako vdaná jsem nosila šaty z drahých látek, šperky. Teď nepracuji, ale pověst elegantní ženy si musím nějak udržovat. Tak jsem začala upřednostňovat muže, kteří mi jsou schopni dát, co potřebuji. Ale není to zadarmo."  

 

Tento způsob existence rozvedených žen prý není, podle zmíněného deníku, nijak výjimečný. Ačkoliv to rozvedené ženy nerady přiznávají, jedná se vždycky o formu prodejného sexu - prostituce. Pod vlivem okolností si tyto dámy vybírají výhradně muže, kteří jsou schopni jim za nějakou formu sexuálního soužití platit. Některé z nich končí jako profesionálky.

 

Takový je i osud paní Mariamy. Když bylo její manželství rozvedeno, zjistila, že nemá jak uživit děti. Jejich otec byl nezaměstnaný a pokud už nějaké peníze sehnal, použil je, podle slov bývalé manželky, na nákup drog.

 

"Ze začátku jsem hledala zaměstnání; když se mi to nepodařilo, sehnala jsem si přítele. Hlavní finanční problémy jsem tím vyřešila, ale nedával mi peníze jinak než za sex. Když jsme se rozešli, neměla jsem jak živit děti. Šla jsem žebrat, jenže se mi často stalo, že mě muži zvali k sobě a nabízeli mi peníze za pohlavní styk. Odmítala jsem to, ale pak syn onemocněl a já jsem potřebovala peníze. Kamarádka mi představila jednoho bělocha a já jsem udělala všechno, co ode mě chtěl. Dal mi spoustu peněz. Věděla to jen moje kamarádka, která říká, že cizinci přijdou a odejdou a všechna tajemství si odnesou s sebou. Šla jsem s dalším Evropanem a poznala, že vymanit se z toho koloběhu už bude těžké. Tak jsem si vyřídila licenci, abych neměla potíže se zákonem."