Znásilněna tlupou černochů

Stalo se to už dávno. Tak dávno, že jsem byla ještě hodně mladá a chodila s klukem, který se jmenoval Mirek.

Mirek byl pokrývač, měl blond vlasy do pasu a šestnáctiletou kamarádku Verunku (která nakonec samozřejmě nebyla jen tak platonická kamarádka, ale o tom třeba zase někdy jindy). O prázdninách jsme my tři s partou Mirkových kamarádů stanovali v lesích u Svratky, a když jsme se vrátili, začala si Verunka stýskat, že nemá peníze a žádnou pořádnou brigádu už nesežene.  

 

Afoyabi, můj (dočista platonický) kamarád,  si o pár týdnů dřív koupil novinový stánek u rušné pražské křižovatky.

"Potřeboval bych prodavačku," povídal.

"Možná bych pro tebe jednu měla, na léto, než někoho seženeš," nabídla jsem brigádnici.  

 

Pohovor s nigerijským kapitalistou dopadl dobře: Verunka se zalíbila Afoyabimu, Afoyabi se zalíbil Verunce.

 

Prvního srpna v pět ráno začala Verunka prodávat noviny. Verunčin tatínek byl nadšený: pracovní doba jeho dcery jí nedávala šanci setkávat se s třicetiletým Milošem, který Verunku už jednou přivedl do jiného stavu - k tatínkově obrovské lítosti těsně po jejích patnáctinách, kdy už tento čin nemohl být kvalifikován jako pohlavní zneužití. Teď svědomitý tatínek vozil Verunku každé ráno do práce a každý večer z práce, a netušil, že Miloš jeho dceru navštěvuje ve stánku přes den.  

 

Třetího srpna v pět odpoledne se mě Verunka vyptávala, jak jsou na tom černoši se sexem.

"Afoyabi má tak krásnej zadek," zasnila se přitom. "Myslíš, že by se dal...?"  

 

Čtvrtého srpna v půl sedmé večer zvonil u Mirkových dveří Verunčin tantínek. Není u nás Verunka? Jel pro ni do stánku jako vždycky, ale trafiku našel zavřenou, nikde nikdo...

"To určitě zas ten mizera, ten starej úchyl," zuřil.

 

Mirek nechal Verunčina tatínka vysoptit a slíbil mu, že se po Verunce podívá; zašel do sklepa pro kolo a vydal se varovat Miloše před hrozícím rozčtvrcením ("až já toho hajzla najdu!").

Věřili jsme, všichni, že Verunka je s Milošem. Nebyla.

U Afoyabiho doma - bydlel ve třípokojovém bytě s pěti kamarády - nikdo nebral telefon. Čekali jsme... a čekali. Verunka se toho večera domů nevrátila.  

 

Tatínek ji objevil v pět ráno u trafiky, slíbil jí nářez, jestli ji tam nenajde i v šest večer, a uklidněn odjel do práce.  

Miloš přispěchal krátce po něm. Kde, kurva, (kurva) Verunka byla? To ať mu vysvětlí! Celou noc ji všichni hledali, třásli se o ní strachy... Teď se strachy zatetelila Verunka... a v slzách prozradila Milošovi, že byla znásilněna bandou černochů. Afoyabi ji odvlekl k sobě domů, tam ji zamkl a až do rána se na ní všichni střídali. Miloš zesinal.

 

"Ta svině," rozzuřil se, "já ho zabiju!", řval na celou křižovatku. Jít celou věc ohlásit na policii Miloše, který už byl se zákonem v křížku,  vůbec nenapadlo.

 

"Počkám tu na něj a uřežu mu koule," plánoval, a Verunce dalo ohromnou práci Miloše - který s jejím zaměstnavatelem obvykle žertoval - přesvědčit, že tatínek dneska přijede dřív a Miloš by měl opravdu už jít... Bylo potřeba, aby byl Miloš pryč, než se objeví Afoyabi. Afoyabi, kterého si Verunka předešlého večera opřela o zeď už ve stánku, a pak s ním jela autobusem k němu domů.  

Milošovi v dalších dnech vysvětlila, že by teď, když je ještě v podmínce, toho negra asi radši zabíjet neměl... A Miloš možná něco tušil, protože poslechl.    

 

Takové štěstí jako Afoyabi neměl, o pár let později, můj další kamarád Amadou. 

Amadou si namluvil slečnu. Slečna, mnohem starší než byla tehdy před lety Verunka, podlehla Amadouově šarmu... a po společně strávené noci se - stejně jako kdysi Verunka - doma v slzách zhroutila, neboť "byla znásilněna skupinou černochů". Slečnin přítel neměl, na rozdíl od Miloše, nic proti policii; slečnu odvedl na nejbližší služebnu. Službukonající policisté odeslali "znásilněnou" k lékaři a vydali se na uvedenou adresu, odkud odvedli pět pánů (slečna nebyla s to říct, kdo přesně se na ní sexuáního násilí dopustil). Na všechny zadržené byla uvalena vazba, kde zůstali čtyři měsíce, než vyšetřování ukázalo, že slečna si všechno vymyslela...