V sousedství našeho prvního bytu bydlela dáma přibližně mého věku. Potkávali jsme ji na schodech, nejdřív samotnou a potom s mužem, který se časem (aniž bychom tušili) stal jejím manželem. Zdravívali jsme se, nic míň a nic víc.
"Ta naše sousedka, ta je těhotná," pravil jednou Choť mé těhotné maličkosti.
"Nesmysl, to bych si musela všimnout," opáčila jsem. Ale když se blížil termín mého prvního porodu, zaslechli jsme jedné noci za zdí dětský pláč.
"Vidíš," triumfoval Choť.
O pár týdnů později uslyšela dětský pláč za zdí i "ta naše sousedka". Na úzkém schodišti jsme se teď jedna druhé vyhýbaly s dětmi v náručí.
A zdravívaly se... až mě jednou překvapila při věšení prádla.
"Co kdybyste k nám taky někdy zašla, když už máme ty stejně starý děti..." Neměla jsem ponětí, že přijetím toho pozvání zakládám Mimince na smutek.
Miminka s Haničkou si brzo zvykly, že přístupné jim jsou oba byty. Miminka bušila na dveře u Haničky, Hanička volala Miminku pod okny. Chodily jsme ve čtyřech na dětské hřiště a do parku, a když jsem si zlomila nohu, sousedka za mě nakupovala (za což jí bude navěky patřit můj vděk). Hanička s Miminkou popřely pravidlo vývojové psychologie a - když se naučily chodit - hrály si "spolu", ne "vedle sebe", jak by se na batolata slušelo. Když byly Mimince dva roky, odstěhovali jsme se do Brna. I naši pražští sousedé změnili bydliště. Ale Miminka nezapomněla.
"Bude tam Hanička?" ptala se, když šla poprvé do jeslí, rok od doby, kdy Haničku viděla naposledy.
"Chtěla bych jít za Haničkou," prosila po dalším roce.
"Janičku přece uvidíš zítra," slibovala jsem v domnění, že Miminka mluví o kamarádce ze školky.
"Ale ne, já chci jít za Haničkou s bílými vlásky," vysvětlila Miminka nechápavé matce. A nechápavá matka stála před problémem, jak Mimince vysvětlit, že Hanička, tak jako předtím, odjíždí na každý víkend k babičce a že její maminka už nastoupila do práce, což nám možnosti setkávání trochu komplikuje.
Miminka dnes už neříká "Já chci jít za Haničkou" dvacetkrát denně, ale jen dvakrát týdně.
Ale když jsme se letos konečně setkaly, vypadaly Hanička a Miminka - obě o deset centimetrů vyšší než posledně - jako kdyby se jejich cesty nikdy nerozešly.
Mám z toho radost, jistě, to mám.
Ale taky mě to leká a zavazuje. Ta skvělá paměť našich nejmenších.
No, musím říct, že taky někdy žasnu, jakou mají paměť... Je to fajn, takové kamarádství už v tomhle věku :-)
OdpovědětVymazatNominku, ano, kamarádství od půl roku :) : Skutečně jsem si myslela, že dvouleté dítě na kamarádku za čas zapomene, zvlášť když už má spoustu jiných... ale ony si to pouto zachovaly i po dvouapůl letech bez kontaktu (no, viděly jsme se za tu dobu jednou).
OdpovědětVymazatTo je krásné, třeba jim to vydrží(teď ještě s pomocí maminek), později se třeba dohledají na internetu a přátelství bude nekonečnéééé.
OdpovědětVymazatJinak Miminka má nádherně udělané vlásky, kdo si dal tu práci ???
To jsou prekrasny fotky :-))
OdpovědětVymazatHolcickam preju pevne pretrvavajici pratelstvi,ja sama mam takove uz 26 let :-)
Jen doufam,ze muj synek jednou zapomene,na nynejsi pobyt v nemocnici.Bohuzel,ted jak vidi doktora,zacne plakat :-////
Cheo, synek si možná zvykne ještě před koncem pobytu v nemocnici. Když jsem byla na infekčním na Vinohradech s Miminkou, první tři dny proplakala, protože jí pořád nabírali krev atd., ale po týdnu už byla úplně stoická, prostě si zvykla i na ty nepříjemné věci.
OdpovědětVymazatJíťo, kadeřnice! :)
Tak můj syn si pamatuje, že když mu bylo rok a půl, tak jel v Pick upu vpředu na sedadle.
OdpovědětVymazatmanželko.. to je krásná historka. A s otevřeným koncem..Já takhle byla zamilovaná od 4 let do jednoho prince a vydrželo mi to skoro dodnes.. :-)
OdpovědětVymazatTyjo, musim si tu davat pozor. Po kliknuti na Manzelku mi automaticky naskakujici hudba dost casto vzbudi dite! Tenhle jekot byl dost hustej:-) Zase jsem pred kliknutim zapomela stlumit PC.. Kdy jindy cist, nez kdyz mala spi..Pro matky spicich deti docela síla:-)
OdpovědětVymazat:-)) jaky si to udelas,takovy to mas:-))
OdpovědětVymazatKdyz byl Malinkymu mesic,odjela jsem s nim k tete na venkov,tam se sekala trava sekackou u kocarku,jela motorovka,cirkularka..
Ted doma Tatinek hraje strilecku na plny pecky a dite spi a spi a spi....
my obvykle nezapínáme reproduktory. Včera nebo předevčírem jsem ale přišla k počítači po Choti, otevřela pár stránek včetně Manželky... a vyskočila půl metru do vzduchu, když na mě počítač neočekávaně zaječel :))) ale děti mi to nebudí, stejně jako ty od Cheo, jsou i ty moje zvyklé spát i v hluku.
OdpovědětVymazat