Krysa

Choť dbá na upravený vzhled svých dětí. Trvá na barevně sladěných oblečcích, odpovídajících příležitosti i ročnímu období, na pěstěnosti nehtů, pleti i vlasů. V honbě za ideálem neváhá překonávat ani nesnáze dané tím, že zvláštní kosmetika pro černochy a míšence se u nás shání jen těžko.

Při pátrání po čemsi nezbytném nalezl Choť stránky internetového obchodu s dětskou kosmetikou. Obchod je ve Francii, ale do Česka doručuje.

Choť objednal karite ("levnější, než tady!").

Choť objednal šampon s kondicionérem.

Choť objednal olej na vlasy.

Choť objednal "přípravek na zjemnění vln".

 

Když jsem o pár dnů později otevřela balíček z Paříže, vysypaly se na mě - kromě polystyrenových kuliček - také krásně barevné obaly, plné voňavé kosmetiky... jen to "zjemňovadlo vln" nevonělo.

 

"To je cítit jako trvalá," podělila jsem se o dojem s Chotěm, "to jí na hlavu dát nemůžeme."

 

"A to tam píšou, že je to pro děti," studoval Choť nespočetné stránky příbalového letáku (návod k použití mého mobilního telefonu je  kratší, než návod k použití "zjemňovadla vln") a rozkládal přitom kolem sebe lahvičky, kelímky, špachtličky a sáčky, které ke zjemňovadlu patřily.

 

"Ale ty jsi pořád toužil po vlnkách," vzpomněla jsem si, jak Choť naposledy u kadeřníka žádal vlny (odešel tehdy se spálenou hlavou a bez vln), "vyzkoušíme to na tobě a když to bude dobré, dáme to i na Miminko."

 

Choť souhlasil. Choť se těšil. Stali jsme se alchymisty. Míchali jsme v tyglíčcích, zahřívali a chladili, usypávali a přelévali.

 

"Sepněte vlasy do šesti pramenů podle nákresu," četla jsem, a prohrabovala Choťovy třícentimetrové vlásky.

"Tak já jen začnu odspodu," navrhla jsem. Souhlasil; pročesávané kučery zbělely  nánosem zjemňovadla.

 

"Moc hezký to je," radovala jsem se, když vlasy pod dotykem hřebenu poslušně měnily tvar a z točitých kudrlin se stávaly drobounké, přesně stejné vlnky.

 

"Ale tam píšou ´jen tři minuty,´a ´nepřekračovat dobu působení´", panikařila jsem, když ubíhala pátá minuta a já teprv dokončovala natahování čupřiny.

"To nevadí," zůstával Choť klidným, "to je pro ty děti, asi aby si nespálily hlavu. Já mám tvrdý vlasy, jen to tam ještě nech!"

 

"Jdi si to už umýt," prosila jsem po dalších deseti minutách; Choť neviděl, že z vlnek už zbývá jen malounko... "

Ještě chvilku," odbyl mě a přidal si dalších pět minut.

 

Smyli jsme zjemňovadlo vln. Choť měl na hlavě cosi, co vzhledem připomínalo vlasový porost nepříliš čistotného Inda, a na omak mi připomínalo zdechlou krysu. Ne že bych už nějaké osahávala, ale přesně tak si ten vjem představuji.

 

Ale i zdechlou krysu lze strojkem ostříhat dohola...