O těhotné rybě, nemravné guvernantce a jiné příhody

Nevěřím, že by někdo ze zdejších čtenářů neznal Pavlu Smetanovou.

Blog Ostrovanky, Češky usazené na Korfu, patří na zdejším serveru právem mezi nejznámější a nejčtenější;  teď se jeho části dostalo i tištěné podoby.

 

 

 

"Řekové mají Srby rádi. Jsou to jejich bratři nebo možná spíše bratranci? Každopádně s nimi velmi sympatizují, asi hlavně proto, že Srbové jsou stejně jako Řekové ve většině případů pravoslavného vyznání.

A tak chudáci Srbové, kteří si prožili své ve vlastní zemi, pomalu, ale jistě postupně přicházejí ke svým bratrům, aby si vydělali na lepší živobytí. A protože pro ně Řekové mají slabost, odpoustí jim i žebrání na ulici /což se tady jinak nevidí/, se srbským pasem před sebou, aby bylo jasné, že jsou to oni a nikoliv nějaké nekřesťanské národy jako třeba Albánci, kteří by si zde žebrat nedovolili, asi by jim ale hlavně taky nikdo nic nedal.

A tak vídávám denodenně jednu krásnou mladou Srbku s asi ročním dítětem sedávat před budovou Národní banky. Dítě jí sedí tiše na klíně /kruci, proč Ofelie nedokáže sedět v klidu ani minutu? ta by mi nevydělala ani na suchý chleba/ a pospává, ona kráska /má rtěnku od Diora, tu já poznám/ sedí s krabičkou na peníze a srbským pasem a čeká.
Všímám si, že zde ale sedává jen v úředních hodinách, když mají otevřeno obchody a na poledne po těžké práci odchází domů na siestu.

Když tady za mnou byla moje charitativní maminka, která nosí svačiny i bezdomovcům v Praze na Hlavním nádraží, bylo jí líto hlavně toho malého dítěte a tak se rozhodla, že Srbce bude každý den nosit něco pro děti k jídlu. Zavařila lipový čaj /to bylo v zimě/, dala do termosky, udělala sendviče se sýrem, napakovala ovoce a protože se tam sem tam objevovaly další děti z příbuzenstva, všechny se z toho najedly. Srbka ani nehnula brvou, jen se smutnýma očima podívala na maminku a neříkala nic.

A tak jednou, abychom přišly celé záhadě na kloub, jsme se vypravily se zbytkem dortu z Janýskových narozenin za celou rodinkou před banku a začaly se s mladou ženou bavit. Uměla už po těch letech zde strávených docela slušně řecky a byla i poměrně sdílná.

Ptala jsem se jí, proč tu sedává každý den, nemůže sehnat práci? Změřila si mne přísným pohledem od hlavy až k patě a začala vyprávět, jak tady práci měla, ale byla tam jen jednou, bylo to uklízení v jakémsi hotelu na 5 hodin denně a to jen za 20 eur na den! /průměrný plat zde na ostrově se pohybuje v cestovním ruchu okolo 600 eur měsíčně, ale jen 5 měsíců v roce, zbytek roku je většina lidí nezaměstnaných/ a že si přece nebude ničit záda za mizernou almužnu, když tady si vydělá 30-40 eur denně! Jak logické, vůbec mě to nenapadlo.
Ptala jsem se, kde bydlí a hned mi ukázala na hezký baráček v centu města, kde si celá rodina pronajímá byt. Její bratr totiž žebrá o pár ulic dál a švagrová na druhém konci města.
Všichni plánují jednou návrat do Srbska, km jezdí každé léto na dovolenou a kde si stavějí rodinný dům. Ale až si tady vydělají dostatek peněz. Pak se podívala na hodinky a řekla: Promiň, musím jít, mám padla, jsou 2 hodiny a obchody zavírají. Tak zase někdy příště. Sesypala všechny drobné do peněženky a zmizela v Benettonu..."

 

Kromě toho, jak to v Řecku chodí se Srby a s Cikány, je v Příbězích z Olivového ostrova také napínavé vyprávění o nemravné chůvě, strašidelná historka o porcelánovém nádobíčku... a plno poetických popisů života na Korfu, jeho příjemných i méně příjemných stránek.  

 

Děkuji, Ostrovanko!