V jednom z předchozích článků - a hlavně v diskusi pod ním - se psalo o tom, že afričtí muži jsou svým polovičkám (třetinkám, čtvrtinkám, pětinkám...) povinováni hmotným zajištěním. Kdosi tam vyjádřil pochybnost, že by péči o pohodlí manželek všichni muži skutečně zvládali.
A zrovna v dnešní černé kronice jsem našla příklad, co se může stát, když manžel svým povinnostem nedostojí.
Pan Umar si s paní Kodu žil v Diourbelu šťastně a spokojeně až do okamžiku, kdy zapomněl nebo snad nemohl zaplatit účet za dodávky proudu.
I stalo se, že do domu paní Kodu přišli pracovníci SENELECu a elektřinu odpojili. Paní Kodu šílela. Jak bude žít bez elektriky? Jak jí to mohl manžel udělat? Však ona mu to vytmaví!
Pustila se do toho hned, když manžel přišel domů z práce. Unavený Umar se na hádky necítil; šel radši zpátky do města přesvědčený, že manželka jen potřebuje čas, aby se uklidnila. Moc dlouhou dobu jí na to stejně dát nemohl; bylo už pozdě a on nazítří potřeboval vstávat do práce.
Když se blížila půlnoc, usoudil Umar, že manželčin vztek mezitím určitě vychladl. Odebral se domů, svlékl se a ulehl do postele. Únava z celodenní práce ho téměř okamžitě převedla z bdění do spánku... ze kterého ubohého manžela vzápětí probudila ostrá, nesnesitelná bolest.
Se zakrváceným obličejem vyběhl na ulici. Sousedé, vyburcovaní voláním o pomoc, dopravili Oumara na nejbližší kliniku a paní Kodu se zatím sbalila a odjela ke kamarádce do Kaolacku, odkud hned ráno pokračovala za hranice, do Gambie.
Nejspíš tuší, že za amputaci manželova ucha kapesním nožíkem by v Senegalu šla před soud.
Teda, podle mého názoru to paní Kodu dost přehnala. A mimo to, to teď zůstane v Gambii a kvůli odpojené elektřině se s manželem rozvede nebo co?
OdpovědětVymazatřekla bych, že pokud paní Kodu není úplný psychopat, asi to ucho nepižlala jen kvůli elektřině. Možná pan Umar chodil se džbánem pro vodu tak dlouho, až...
OdpovědětVymazatA kdo ví, paní Kodu může mít v Gambii příbuzné (kdo taky nemá).
Trefné přirovnání se džbánem...:-)))
OdpovědětVymazat