I takové jsou důvody, které přivádějí Číňany do Senegalu.
V roce 2006 bylo znovuotevřeno čínské zastupitelství v nejzápadnější zemi Afriky; je ho zapotřebí, protože - ačkoli oficiálně nežije v Dakaru víc než tři stovky Číňanů - podle odhadů zde pobývá víc než tisícovka občanů ČLR. Někteří z nich sem přišli jako dělníci: měli být zaměstnáni na čínských projektech, ale většinou své pracovní pozice brzy opustili a přidali se k těm, kteří sem přijeli už dříve. Razantně se chopili obchodu a zákazníci jsou šťastní: i ti nejchudší si mohou koupit nové boty nebo televizi. Ceny v čínských obchodech jsou třikrát i pětkrát nižší než ceny Senegalců nebo Libanonců; dámské boty už nestojí v přepočtu 150 korun, ale jen 30. A na cenu klade chudá klientela hlavní důraz, ke smůle služebně starších obchodníků.
"Číňané nám ničí trh," stěžují si prodejci. "Mají nekvalitní zboží. Kupují si roční obchodní víza za cenu nižší, než jaká je stanovená, a pak dovážejí zboží u kterého deklarují nižší cenu, aby neplatili clo! Ničí nám ekonomiku, je potřeba se jich zbavit! Senegalský trh je zaplavený levným zbožím z Číny; my, kteří kupujeme materiál v Senegalu, nikdy nemůžeme konkurovat jejich asijským cenám! "
Jsou také slyšet hlasy, že ve skutečnosti senegalským a libanonským obchodníkům vadí, že Číňané přinesli na místní trh konkurenci. Senegalci a Libanonci jezdívali do Číny, kde nakoupili stejné zboží jako Číňané, ale prodávali ho za desetkrát vyšší cenu. To už dnes není možné, a čínský obchodník i při svých nízkých cenách získá v Dakaru denně tisíce dolarů.
"Senegal vyznává politiku otevřeného trhu. Kdokoli může přijít a investovat, vláda se do sektoru soukromého podnikání neplete. Ale pokud si budou místní obchodníci stěžovat, je možné, že budou pro obchod z Číny zavedeny kvóty," domnívá se společenský komentátor Aboubacar Oumar.
Už roce 2004 ale pořádalo sdružení senegalských obchodníků UNACOIS protesty a stávky, jimiž se prodejci a dovozci snažili donutit vládu, aby omezila počet čínských přistěhovalců. Na rozdíl od protičínských nepokojů v Zambii byly ty senegalské zcela nenásilné a zaměřené na vládu, ne na čínské podnikatele samé. Akce obchodníků ale neměla žádný efekt, úřady svůj přístup ke svobodě podnikání nezměnily.
Senegaal reewum teraanga la, "Senegal je kulturní (pohostinná) země", zní oblíbené heslo, zmiňující jeden z důvodů hrdosti Senegalců na svou zem. Opakuje ho i Momar Ndao, prezident asociace senegalských spotřebitelů ASCOSEN. "Musíme si chránit pověst země, ve které jsou cizinci vítáni. Pokud mají Číňané v pořádku pobytové papíry, mají povolení k podnikání a neporušují zákon, nemůžeme je chtít vystěhovat. Chtít odsunout lidi kvůli jiné barvě pleti je xenofobie. Jako země teraangy musíme zůstat otevření."
Hu Yan, který žije v Senegalu už čtrnáct let, říká: "Čína je chudá a tady se dají vydělat peníze. Ti, kdo mají vyšší školy, odcházejí do Evropy nebo do Států, když můžou. Pro ty, kdo vyššího vzdělání nedosáhli, je Afrika dobrou alternativou, jak se dostat na Západ později."
Pokud jsou mezi Číňany a Senegalci nějaké neshody, jsou spíš ekonomického než sociálního rázu. Přesto se Číňané, tak jako všude na světě, s místními obyvateli ve volném čase stýkají minimálně. číňané si vytvářejí vlastní čtvrti a druží se - pokud vůbec s někým - s lidmi ze stejné oblasti. "Práce je tolik, že stejně nemáme čas na společenský život," konstatuje paní Mei Young-Hung, která do Senegalu přišla před pěti lety. "Jsem tu kvůli obchodu. Když nepracuju, spím nebo se dívám na televizi."
Někteří vnímají "čínská ghetta" jako společenské riziko: "Když budou čínská sídliště příliš velká a Číňné zůstanou tak izolovaní od zbytku společnosti, přijdou potíže," bojí se pan Ndao z ASCOSENu. "Vláda by měla zajistit, aby čínští přistěhovalci žili i v jiných částech města, i když Centanaire se jim asi líbí nejvíc."
Izolace čínských imigrantů ale není absolutní: nedávno se na internetu objevila nahrávka čínského mladíka, který se věnuje senegalskému národnímu sportu - zvláštnímu druhu zápasu. Hadina, která do Senegalu přišla před pěti lety, mluví wolofsky stejně dobře jako čínsky: žije se svým senegalským manželem a dvěma malými dětmi. "Ti, kdo sem přicházejí, nemluví žádným cizím jazykem. Ale brzy se naučí francouzsky a wolofsky a jejich senegalští zaměstnanci zase začínají mluvit mandarínsky."
"Mezi Číňany a Senegalci je velmi málo problémů, snad jedině ty kolem obchodu. Ale Číňané se sváří mezi sebou. Někdy dojde i na pistole. Jsme hodně soutěživí a nikdo nechce zaostávat za krajanem," připouští nejmenovaný čínský obchodník.
Senegal ale čeká čínských přistěhovalců ještě víc. Čína poskytla Senegalu 600 milionů dolarů (nechci ani uvažovat o tom, kde nakonec zmizely :/ ) a mnohé čínské společnosti tam přicházejí těžit fosfáty a další minerály. Číňané z provincie Hunn dostali od své vlády finanční podporu pro přestěhování do Senegalu a další jsou k emigraci na západ Afriky vybízeni.
http://www.voanews.com/english/archive/2005-09/2005-09-23-voa29.cfm
http://www.roamingtales.com/2007/12/01/chinatown-in-dakar/
Integrovaná Číňanka :-)
to je zvlastni predstava, ze vsude na svete vcetne Afriky jsou cinske ctvrti... diky za informaci, to by me nenapadlo
OdpovědětVymazatS těmi dětmi se nedivím,zachování rodu a pud sebezáchovy,je to naprosto přirozené.a co se obchodů týče,dalo by se říct totéž. Je zajímavé jak je problém ohledně imigrantů všude stejný,i když mi přijde že to Senegalci řeší mnohem rozumněji než celá Evropa.kvóty jsou dobré,rušit jejich prodej nemá smysl,takhle můžou nakoupit i ti chudí,ti co peníze mají,koupí si kvalitu,stejně jako u nás.a rozmístit číňany víc do města je taky dobrý nápad,maličko je \"rozdrobit\" a promíchat mezi ostatní
OdpovědětVymazatvšak je také rozdíl, jestli mají v desetimilionovém Senegalu 1500 Číňanů, nebo jestli jich tam mají 20.000... Myslím, že ani kvóty jim nevystaví, protože by vláda mohla přijít o dary od Číny. Jediné problémy ze strany úřadů by hrozily, kdyby tamní Číňani místo po sobě začali střílet i po domorodcích, to pak věřím, že by akce a možná i odsun byl rychlý.
OdpovědětVymazatOstatně Nigerijci si už na postupy senegalské policie stěžují, jsou prý diskriminováni a policie uplatňuje \"presumpci viny\". Ono ovšem taky není divu, když každou chvíli chytí nějakého nigerijského pašeráka drog (koncem roku jim nějaký umřel v letadle, protože mu v žaludku popraskaly kondomy s kokainem).