Děvčata z Rijádu

Um Nuwajjir měla jenom jedno dítě, syna Nuriho, který byl trochu zvláštní. V deseti nebo jedenácti letech ho začaly okouzlovat dívčí šaty, fascinovat dámské boty, oslňovat líčidla a dlouhé vlasy. A protože se tyto zvláštní sklony časem spíše prohlubovaly, než aby mizely, začala mít Umm Nuwajjir vážné starosti: o to vážnější, že z Nuriho rostl něžný a křehký chlapec namísto tvrdého svalovce, jak se od něj očekávalo. Um Nuwajjir se všemožně snažila kormidlovat syna správným směrem, ale neuspěla ani s mírnými mateřskými domluvami, ani s výpraskem.

Otec se k Nurimu choval čím dál přísněji; Nuri z něj měl strach a snažil se před ním skrývat své jemné dívčí já. Ale otec se o pravém stavu věcí dozvídal od sousedů a jednou, když se příšerně rozvzteklil, vpadl k Nurimu do pokoje a začal ho mlátit a kopat. Nuri skončil v nemocnici s několika zlomenými žebry, zlomeným nosem a rukou. Po tomto incidentu se otec od Nuriho a jeho matky odstěhoval. Rozhodl se žít trvale se svou druhou manželkou a naprosto se distancovat od Um Nuwajjir a jejího teploušského zmetka, který byl jen nepovedenou hříčkou přírody.

Um Nuwajjir se cele odevzdala do boží vůle. Došla k závěru, že ji Bůh zkouší těžkým údělem a že své břemeno musí nést pokorně a trpělivě. Ani ona, ani Nuri už o celé věci dál nemluvili. Nuri se dál choval, jak mu velelo srdce, a lidé přestali jeho matce říkat Um Nuri a začali ji oslovovat Um Nuwajjir, což je dívčí forma jména Nuri.

 

Rajaa Al Sanea, původem kuvajtská stomatoložka s diplomem z Rijádu a ze Spojených států slaví celosvětový úspěch s příběhem "čtyř mušketýrek", hledajících lásku v království Saúdská Arábie. 

 

"Holčičí čtení", které u nás přirovnávají k "Deníku Bridget Jonesové po arabsku", se dá bez potíží přelouskat i během cest tramvají a nabízí netradiční pohled "zevitř" na vztahy mezi ženami a muži v saúdskoarabské společnosti, kde je všechno jiné a zároveň stejné, jako v Evropě.

 

Rozhovor s autorkou (v češtině) naleznete ZDE .

 

Sadím se nejvíc líbila kategorie, které teta dala název "náboženské typy před a po svatbě". Šlo o jedinou skupinu v tetině systému, která striktně oddělovala muže a ženy. Dělila se do tří podskupin: "extrémní náboženský typ", "racionální umírněný náboženský typ" a "divoký typ, který ignoruje náboženská omezení". Skupiny žen a mužů jsou si vzájemnými zrcadlovými obrazy. Podívejme se nejprve na muže:

1. Extrémní náboženský typ

A. Dříve býval divoký, ale později se přiklonil k víře.

B. Děsí se, že by mohl propadnout divokosti, a tak se obrátil k víře.

 

Muži z obou skupin se bojí, že by mohli po svatbě morálně zdegenerovat, a proto často vstupují do polygamních manželství a vyžadují od svých manželek stejné náboženské zanícení.

 

2. Umírněný typ

 

A. Striktně nábožensky založený muž. Od první skupiny se liší svým chováním k ženám: je k nim jemný a nezasahuje do jejich věcí. Tento typ se může oženit s ženou relativně liberálních názorů, a pokud si je jistý její láskou a morálními kvalitami, vztah funguje velmi dobře.

 

B. Světský/sekulární typ. Tito muži věří, že islám stojí pouze na pěti základních a povinných pilířích víry - jen na těchto pěti a nikoli na větším počtu. Dodržují pouze pět stanovených modliteb a postí se jen v době ramadánu. Když absolvují pouť do Mekky, cítí, že pro víru udělali dost. Samozřejmě dávají almužny chudým a drží se přikázání víry. Žení se pouze s dívkami stejně liberálních názorů. Například by si nevzali takovou, která nosí hidžáb. Po své manželce chtějí, aby byla hezká, svobodomyslná a moderní, aby se s ní mohli pochlubit před svými přáteli, kteří náležejí do stejné kategorie.

 

3. Divoký neboli utíkavý typ

 

A. Postupně se vymaňující typ. Někteří muži spadající do této kategorie vyrostli ve velmi přísných podmínkách a ve smyslu náboženském a morálním z nich "uprchli". Jejich útěk probíhá postupně, využívají k němu každé příležitosti, kdy mají možnost vymanit se z vlivu hlavy komunity, ve které žijí. Někdy předstírají, že patří do první skupiny, aby se vyhnuli odsudku okolní společnosti.

 

B.Typ vychovaný liberálním způsobem. Muži z této skupiny vyrostli ve velmi liberálním prostředí, které v náboženské rovině hraničilo až s ateizmem a kde neexistovaly žádné jasné mantinely mezi vymezující "dobré" a "špatné" chování. Věří, že chová-li se někdo určitým způsobem v mládí, bude se tak chovat i ve stáří. Po zkušenostech s lacinými děvčaty, o nichž bude řeč později, zastávají teorii, že dívka je vinna až do chvíle, kdy se prokáže její nevina. Proto se raději žení s nezkušenými děvčaty, která budou nahlížet na věci jejich pokřiveným pohledem. Občas se stane, že si vezmou koketu, která si s nimi bude umět poradit. Ví, co je je její muž zač, umí ho dostat, kam potřebuje, a dokáže předstírat, co se od ní čeká.

 

.....

 

Tohle byly v kostce některé kategorie z komplikovaného systému, který teta Umm Nuwajjir Sadím nadiktovala. Sadím trvalo několik měsíců, než pochopila všechny podrobnosti. Čím déle zakoušela na vlastní kůži školu života, tím více chápala, že tetino členění je naprosto správné.  Jak by ne, když teta čerpala své informace právě ve škole života a na jejich základě pak zformulovala svou teorii.

 

 

(Děvčata z Rijádu, Rajaa Alsanea; v češtině vyšlo v překladu Radky Berounské roku 2008 v nakladatelství Metafora.)