Na e-mail, který mě informoval, že jakási Ema Nováčková byla přijata k předškolnímu vzdělávání, jsem odepsala, že děkuji za zprávu, ale dítě takového jména neznám. Žádná odezva. (Coby nenapravitelná idealistka jsem čekala třeba omluvu a vysvětlení.) Mé skomírající odhodlání přihlásit dítě zrovna do téhle školky tak zesnulo definitivně.
Minulý týden se v naší čtvrti konal závod rodičů v podávání přihlášek do mateřských škol. Vystartovala jsem pozdě, ale oběhla jsem školky tři. Základním kritériem bylo, aby školka nepožadovala od dětí spaní po obědě.
Do krásné, veliké a poměrně svobodomyslné školky jsem dorazila jako čtyřiapadesátá, tedy víceméně bez naděje na vítězství. V malé a ošklivé sídlištní školce nedaleko našeho domu takový nával nebyl, ale paní ředitelka se se mnou podělila o názor, že pro malé děti je důležité, aby spaly, protože to potřebují a chtějí. Výjimky nejsou možné, malé dítě si nedá vysvětlit, že nemá být hlučné, aby nerušilo. Ale moje dítě si to vysvětlit dá, má přece mladšího sourozence!
Paní ředitelka se zarazila, zamyslela a pak mi vysvětlila, že kdyby jedno dítě nespalo, pak by nechtěly spát ani ty ostatní (já myslela, že to "potřebují a chtějí"?). A že bych si tedy mohla brát dítě domů třeba po obědě, když nechce spát. To už známe z jeslí: v devět tam, v jedenáct zpátky, celý den zabitý a dítě si ani nepohrálo s vrstevníky. Vycouvala jsem ven a pádila do školky číslo tři.
A, páni, úplně jsem se zamilovala! Zvenku školka vypadá jako řadový domeček a kdyby na fasádě neměla označení, nikdy by mě nenapadlo, že tam je. Pidiškolička má jen dvě třídy, zahrádku, paní ředitelku, která vypadá, že ji její práce baví a, třikrát hurá, děti tam nemusejí ležet ani dojídat obědy! Skoro to vypadalo, že asi v ředitelně padnu na kolena a budu plakat, aby nás přijali. Ale protože, dle slov paní ředitelky, nám konkurují hlavně děti "čtyřhodinové", možná se dítku podaří nastoupit do školky i bez mého plazení po kolenou (nakonec jsem se k padání na koberec stejně ani nedostala, jelikož jsme musely probrat možné nevýhody adopcí na dálku... ale o tom zas někdy jindy).
Když jsem tam pak vyplněnou a potvrzenou přihlášku nesla, paní učitelka nás, i když dny otevřených dveří už dávno skončily, pustila dovnitř do třídy, Miminko jim tam probrala hračky a vypadá to... no, mnohem líp, než jesle. Děti se zdály být spokojené a paní učitelka trpělivá.
Chotě večer zajímalo, kolik to stojí.
"Asi tři sta osmdesát korun."
"Denně?"
"Ne, měsíčně. Samozřejmě bez jídla, plavání, škol v přírodě a takových věcí."
"A jídlo?"
"Nepamatuju si přesně, snad sedm stovek?"
"Proboha, co je to za školu?!" vyděsil se Choť. "To je nějaké podezřelé! To bude podvod!"
Tož gratuluji - vypadá to hodně nadějně, tak držím palce, aby vám to dopadlo :-)
OdpovědětVymazatTak teda v tom posledním odstavci jsi mi chováním tvojeho chotě připomněla mojí máti! :) taky tak... to je nějaký moc dobrý to bude podvod... :))
OdpovědětVymazatchotě přivyknout na tyto nové myšlenky a pak se zkus v jídelně pobavit na téma jídelních tabulek, tj. kolik musí uvařit těstovin, luštěnin, masa, atd.
OdpovědětVymazatU nás jsme se třeba dozvěděli, že hrachová kaše s párkem se vařit musí, protože by se jinak nespotřebovalo dost luštěnin :-) A oni by prý dostali od inspekce \"za uši\".
Taky k nám do školky chodilo nějaké dítko předškolní, dítě vegetariánů... Tj. nejedlo maso, ale muselo ho dostat, protože norma přikazuje... A rodiče ho museli zaplatit...
Kockopes: myslete si o mne, kdo co chcete, mne pripada zvraceny, kdyz rodice vegetariani nauci dite nejist maso...
OdpovědětVymazatTak snad máš VYHRÁNO a miminku se bude ve školce líbit!
OdpovědětVymazatJá mám taky zkušenost s malou státní školkou, která byla moc fajn, normy se taky museli plnit, ale malou nenutili do jídla, které nejedla, když jí naopak chutnalo, nebyl problém si přidat, spinkali děti, které byli zvyklé z domu a ostatní byli v herně, nebo venku na zahradě. Děti byli namíchané i věkově, starší pomáhali mladším s oblékáním a sourozenci mohli být spolu v jedné třídě. Předškoláci měli v šatně tabulku, kde bylo zaznačeno, co které dítko ovládá a v které dovednosti pokulhává, aby rodiče věděli, kde je potřeba zabrat, než nastoupí děti do školy.
Přeju hodně štěstí a hodné, trpělivé paní učitelky.
jen aby bylo jasno, my nejsme vegetariáni a naše děti maso jí :-)
OdpovědětVymazatTak mi tedy z té školky volali. Z té, co mi poslala e-mail o Emě Nováčkové. Že prý těch dětí bylo moc, a jak se tedy jmenuje moje dítě a jak se domluvíme. No, nedomluvili jsme se. :)
OdpovědětVymazat