Muž na druhou

"Tak kterou porodnici bys mi doporučila ty?" Denisa se natáhla přes stůl pro kousek bábovky. Oklepla z pečiva závoj moučkového cukru, opřela se do křesla (bábovku půvabně podloženou druhou dlaní) a nedočkavě na mě mrkla.

"No... to záleží na tom, jestli si děláš větší starosti s porodem, nebo s tím, co přijde potom," volila jsem opatrně slova. "Jestli ti záleží na moderním porodním sále, chceš si užívat vymožeností a dostat po porodu najíst, jdi do porodnice Na břehu. Akorát se pak musíš vyrovnat s tím, že budeš následující čtyři dny trávit s příšernýma sestrama na oddělení šestinedělí, kojit se budeš učit sama a kdykoli se opovážíš na něco zeptat, dají ti sežrat, jak hrozně obtěžuješ. Anebo můžeš jít do porodnice Na kopci, kde budeš rodit v tak trochu afrických podmínkách..."

 

"Ale přístroje tam snad nějaké mají, ne?" přerušila mě Denisa zamyšleně.

 

"Asi mají, to víš že tam určitě nějaké mají, i když jsem je neviděla," doplnila jsem svůj výklad Zkušené matky (ano, zdá se, že jsem se už přesunula do této děsivé kategorie) o spekulaci.

 

"Takže, na kopci sice porodíš v kulisách reálného socialismu, ale zase tě budou čekat čtyři dny s milými a trpělivými sestrami, které budou miminu bez námitek vnucovat tvoje ňadro i v jednu po půlnoci. Ovšem, jestli se rozhodneš pro tuto variantu, nezapomeň si do "taškydo porodnice" přihodit nějaké trvanlivé potraviny, protože první den nedostaneš najíst. Nebo ti bude muset nějaké jídlo přinést Muž."

 

"To on mi asi přinese... Já už jsem mu řekla, že se mnou musí jít do porodnice."

 

"A jde?" projevila jsem zdvořilý zájem. Muž, nastávající otec, je totiž subsaharský Afričan. Zdaleka ne každý Afričan je ochoten asistovat u porodu - je to nemužné, smůlu nosící a tak vůbec. Taky to může způsobovat traumata a impotenci...

 

"Jde, já mu řekla, že musí. Teda, nebude tam až do konce, to nechce. Ale to teď moc neřeší. Má starosti, jak nás uživí... Chodí pořád na tu brigádu, jak chodil, ale ta mu skončí. A moje maminka už se ho ptala, jak si to představuje do budoucna, a jeho se to hrozně dotklo... Vadilo mu hlavně, že jsem se ho nezeptala já. A taky nechce, abych ještě chodila do práce."

 

Zrovna, když jsem se nadechovala, abych Denise vyjádřila účast s jejím těžkým životem po boku toho hrozného Afričana, předešla mě slovy: "Ono to není tak strašné. Už jsem si zvykla, že Afričani jsou prostě chlapi na druhou. Holt mají několikanásobnou dávku všech špatných mužských vlastností."

 

Tato geniální definice mi svou prostotou a pravdivostí vyrazila dech. (Rejpalové mi pro dnešek, doufám,  prominou zevšeobecňování.)

 

Jen bych k ní dodala, že ta několikanásobná dávka špatných mužských vlastností se dá vydržet jen proto, že je vyvažována také několikanásobnou dávkou vlastností dobrých.