Je skvělá studentka, ale vzala si černocha

V době, kdy ještě fungoval blog Nigeria, dal se na něm najít článek s názvem "návod k použití".  Autorka tam, po zkušenostech svého "všedního života s nevšedním mužem", takto nigerijským státním příslušníkem, vtipně komentovala úskalí, jichž se Evropanka v manželství s Afričanem nejspíš naděje.

 

Psala o finanční podpoře, kterou jsou Afričané v exilu povinováni svým rodinám a přátelům, i kdyby sami na chleba neměli. Psala o nevěře (protože kdo by odolal lákavé nabídce!) a o návštěvách, které se u ní doma chovají "jako doma". Psala ještě o spoustě věcí, které každou evropskou relativní novomanželku Afričana a relativního nováčka v africké diaspoře uvádějí v úžas, zatímco po pár letech (pokud těch prvních pár let vydrží) - už je bude považovat za samozřejmé.

 

Ale jednu věc vynechala.

Vynechala ji nejspíš proto, že ačkoli nebyla zvyklá na zvláštnosti afrických kultur, na zvláštnosti české kultury - pokud se týče styku s cizinci - už byla zvyklá z dřívějška.

 

Ani mě by po těch letech vůbec nenapadlo, co všechno může multikulturní manželka pociťovat jako problém. Ale pak jsem dostala e-mail, kde se psalo:

 

"Mnohdy mi není úplně nejlíp.  Ze začátku jsem si nepřipouštěla, že by mi mohl vadit pouhý fakt, že můj muž má černou pleť. Dneska mě do kolen sráží pohledy okolí, nehraný údiv (až zděšení), ťukání si na čelo a další verbální či neverbální poukazování na mou "blbost".  Vadí mi, když na mě na ulici pokřikují "taková kočka s takovou opicí". Těžce nesu, když profesor ohlašuje mému šéfovi, se kterým se zná, jaká jsem výborná studentka, ALE že jsem si vzala Afričana. A tak se teď stydím přiznat, že můj muž je z Afriky, stydím se vodit Boubacara mezi nové známé...Došla mi vnitřní energie..."

 

Až když jsem četla tyhle řádky, pochopila jsem, co evropská manželka Afričana v Evropě (africká manželka Evropana v Africe, evropský manžel Afričanky v Evropě, africký manžel Evropanky v Africe... to už máte fuk) vlastně potřebuje nejvíc. Tvrdou hlavu. Dostatek sebevědomí a odvahy.

 

Protože, ano - kromě "podnikatelských plánů",  pravidelného mizení části rodinného rozpočtu v kanálech Western Union, nekonečných návštěv,  nočních telefonátů s žádostmi o peníze, potíží s cizími ženami dychtícími po sexuálním dobrodružství s exotickým krasavcem a dalších drobných radostí s menšími obměnami (nás se například, z mého pohledu bohužel,  vůbec netýká bod "návštěvy") čekají každý smíšený pár i víceméně pravidelné srážky s blbci.

 

Pokud tyto řádky čtou i jiní, kteří něco takového zažívají a vadí jim to, mám dobrou zprávu: nejspíš si zvyknete. V průběhu let si pravděpodobně vypěstujete asertivní schopnost dle momentální nálady civět na civějící, otáčet se za otáčejícími se a vhodnými odpověďmi veřejně znemožňovat autory verbálních útoků.  Dokonce, možná, si zvyknete natolik, že takové drobnosti vůbec nebudete považovat za problém, dokud jako já nedostanete e-mail od relativní novomanželky...