Letos 4. července vyznamenal rwandský prezident medailí UMURINZI památku kapitána Mbaye Diagneho, autora jediného známého filmového záznamu natočeného ve Rwandě v době masakrů roku 1994. Absolvent staré koranické školy Daaray Kokki byl prvním člověkem v rodině o devíti dětech, který získal laické středoškolské vzdělání. Po ukončení vojenské akademie v Dakaru odjel v roce 1993 jako vojenský pozorovatel do Rwandy.
O rok později propukly násilnosti. Modré přilby dostaly příkaz evakuovat cizince, ale nikoli ohrožené Rwanďany, a do masakrů nijak nezasahovat.
První den masakrů byla vyvražděna rodina předsedkyně vlády - přežily jen čtyři děti, které kapitán Diagne v rozporu s rozkazy schoval na toaletě a po několika marných pokusech najít pro sirotky bezpečný azyl je odvezl, přikryté hadry, na zadních sedadel svého vozu do hotelu Mille Collins, pozdějšího proslulého shromaždiště uprchlíků.
A tak jako se již první den Mbaye Diagne vzepřel nařízením ústředí OSN, stejně i pokračoval: neozbrojený, vydával se ze svého stanoviště do města, aby vyhledával přeživší Tutsie a provážel je v malých skupinkách desítkami stanovišť povstaleckých hlídek do bezpečí i přesto, že pravidla OSN vojenským pozorovatelům výslovně zakazovala jakékoli zásahy do probíhajícího dění. Uprchlíky převážel schované v autě po maličkých skupinkách, okouzluje hlídkující ozbrojence vtípky, upláceje je cigaretami nebo penězi, případně je svou výmluvností rovnou přesvědčuje, aby odhalené pasažéry jeho vozu nezabíjeli.
Generál Dallaire, který sám s přístupem OSN nesouhlasil, nad kapitánovou nekázní zavřel oči.
Kapitán, který denně mnohokrát riskoval život pro záchranu životů cizích, nakonec vypustil duši, když přivážel vzkaz generálovi; za Diagneho vozem vybuchl minometný granát. Mbaye Diagne, zasažen do hlavy, byl na místě mrtev.
Jednatřicátého května 1994 neměly jednotky modrých přileb k dispozici pytle na zesnulé. Kapitánovo tělo bylo provizorně zavinuto do plachty UNICEFu, upevněné lepicí páskou.
"Chceš to udělat dobře. Ale máš jen ten světle modrý pytel, a tak uděláme a přehýbáme hrany. A přehýbáme je a záhyby nejsou správně, protože má tak hrozně velké nohy... A tak to pro něj nechceš. Chceš, víš, aby to bylo dokonale přesné. Aby, až se na něj lidé podívají, věděli, že to byl velký člověk."
Tělesné pozůstatky Mbaye Diagneho byly dopraveny do Senegalu, se všemi poctami pohřbeny a oplakány vdovou a dvěma dětmi.
Kapitánův přítel, reportér BBC Marc Doyle, napsal později generálu Dallairovi:
"Umíte si představit, jaké pozornosti médií by se dostalo smrti stejně statečného britského nebo amerického příslušníka mírových sborů? Tohohle si skoro nikdo nevšiml."
Nikdo už nezjistí, kolik životů se Mbayi Diagnemu podařilo zachránit. Někteří mluví o desítkách, jiní o šesti stech, další odhadují tisíce. Přesnějšího odhadu se už nedočkáme: kapitán se na své mise vydával sám a potají; někteří jeho spolupracovníci se o jeho záchranných akcích dozvídali až týdny po Mbayově smrti.
Na počtu zachráněných nezáleží - důležitý je příklad, který bude vždycky připomínat, že ani v dobách nejtěžších není nutno se zpronevěřit morálním zásadám a vlastnímu přesvědčení.
Díky, kapitáne Mbayi. Zachránil jste "lidstvo veškeré".
Podrobněji:
http://www.newtimes.co.rw/index.php?issue=14312&article=31013
http://en.wikipedia.org/wiki/Mbaye_Diagne
http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/shows/ghosts/video/mbaye.html
http://www.cafeafricana.com/Capt.%20Mbaye%20Diagne.html
Je moc dobře, že takoví lidé existují!!
OdpovědětVymazatA je hrozná škoda, že existují i jejich opaky... :-//