Jaký milenec spí s těhotnou ženou?

Z toho, jak lidé poposedávali či postávali, bylo jasné, že akce je určena mužům.

Přišlo sice i mnoho žen, ale držely se na okraji, jako by sem ani nepatřily. Na stolcích se usadili muži s titulem a starší a vyčkávali, až začne líčení. Před sebou měli řadu stolic, na které sio však nikdo nesedal. Těch prázdných stolic bylo devět. V uctivé vzdálenosti za stolicemi stála skupinka tří mužů a jjiná skupinka, v níž byli tři muži a jedna žena. Žena se jmenovala Mgbafo a tři muži s ní byli její bratři. Ve druhé skupince byl její manžel Uzowulu se svými příbuznými. Skupinka Mgbafo a jejích bratrů vypadala jako nehybné sousoší, do jehož tváří sochař vytesal vzdor. Naproti tomu si Uzowulu s příbuznými cosi špital.Vlastně to jen jako šepot působilo, ale ve skutečnosti mluvili dost hlasitě. V davu si povídali všichni jako na tržišti. Hluk však na dálku vytvářel dojem hlubokého, větrem neseného dunění.

 

 

Chinua Achebe je prý nejslavnějším žijícím romanopiscem Nigérie, a jeho kniha Things Fall Apart nejčtenější knihou soudobé africké literatury. 

 

Napsal ji v roce 1958, a i když se i dál věnoval závažným tématům z dějin své země (No Longer At Ease, Arrow of God, A Man of the People, Anthills of the Savannah), slávu Achebeho prvotiny nepřekonala žádná z nich. Things Fall Apart, drama ctižádostivého Okonkwa, snažícího se v iboské zemědělské vesnici překonat nepříznivé dědictví po lenošném a lehkomyslném otci, neztratit tvář a neprojevovat city při jednání s manželkami a dětmi, nikdy se nevzdat a vypracovat se na předního muže kmene, vrcholí v době, kdy do vesnice přicházejí misionáři a zástupci nové koloniální vlády... a přinášejí "rozpad světa".  

 

Román Things Fall Apart vyšel v češtině v překladu Vladimíra Klímy v roce 2003 pod názvem Svět se rozpadá a přiznávám, že i když si v průběhu čtení hlavní hrdina (pozvolna) získal mé sympatie, pocitu naprostého kulturního zmatení a nepochopení jsem se nezbavila až do konce knihy - a to ne kvůli nějakým etnografickým zvláštnostem, ale kvůli celkovému duchu románu a životním postojům vedlejších postav.

 

 

 

 

Každá z devíti masek egwugwu představuje jednu z devíti vesnic klanu. Všechny pak vede Zlý les. Z jeho hlavy vychází kouř. Devět vesnic Umuofie pochází od devíti synů praotce klanu. Zlý les zastupuje vesnici Umeru čili děti syna Eru, nejstaršího z těchto synů.  

 

"Umuofia kwenu!" zvolal vedoucí masek a pažemi z rafiové palmy rozčeřil vzduch. Starší klanu odpověděli: "Yao!"

 

"Umuofia kwenu!"

 

"Yaa!"

 

"Umuofia kwenu!"

 

"Yaa!"

 

Zlý les pak udeřil o zem ostrým koncem své chřestící berly. Roztřásla se a rozdrnčela, jako by její kov náhle ožil. Muž zaujal místo na první prázdné stolici a podle stáří se na dalších osmi postupně usadili zbývající egwugwu. Okonkwovy manželky, snad stejně jako jiné ženy, mohly postřehnout, že druhá maska egwugwu kráčí pružným krokem Okonkwa. Nejspíš jim neušlo ani to, že Okonkwo nebyl mezi muži s titulem a staršími, kteří již za řadou egwugwu seděli. Ale i když třeba o těchto věcech uvažovaly, nechávaly si je pro sebe.

 

Egwugwu s pružným krokem je jedním z mrtvých předků klanu. Jeho trup z opálené rafie i obrovská dřevěná nabílená tvář vyhlížejí děsivě. V masce jsou jen okrouhlé otvory pro oči. Zuby vypálené do masky jsou veliké jako lidské prsty. Na hlavě pak čnějí dva mohutné rohy.

 

Když se všechny masky egwugwu usadily a umlklo zvonění, řinčení a chřestění na jejich trupech, obrátil se Zlý les k oběma skupinkám před sebou.

 

"Zdravím tě, tělo Uzowuluovo," řekl. duchové vždy oslovují lidi jako "těla".

 

Uzowulu se sehnul a na znamení podřízenosti se pravou rukou dotkl země. "Můj otče, má ruka se dotkla země," řekl.

 

"Tělo Uzowuluovo, znáš mě?" otázal se duch.

 

"Jak tě mohu znát, otče? Jsi za hranicí našich znalostí."  

 

Potom se Zlý les obrátil k druhé skupince a oslovil nejstaršího ze tří bratrů. "Zdravím tě, tělo Odukweho," řekl.

I Odukwe se sehnul a dotkl se země. Potom začal výslech. Uzowulu pokročil vpřed a přednesl žalobu.

 

"Žena, která tamhle stojí, je má manželka Mgbafo. Vzal jsem si ji se svými penězi a svými jamy. Příbuzným z její strany nic nedlužím. Nedlužím jim jamy ani kokojamy. Jednou ráni ti tři její bratři přišli do mého domu, zbili mě a odvedli mou manželku i děti. Stalo se to v období dešťů. Marně jsem čekal, že se manželka vrátí. Nakonec jsem šel k jejím příbuzným a řekl jim: "Odvedli jste si svou sestru. Ale já jsem ji pryč neposlal. Odvedli jste si ji sami. Podle zákona klanu byste měli vrátit výkupné za nevěstu." Ale manželčin bratr mi pověděl, že mi nemá co říct. Tak jsem věc předložil otcům klanu. Tím končím můj výklad. Zdravím vás."

 

"Tvá slova jsou dobrá," řekl vůdce egwugwu. "Vyslechněme Odukweho. I jeho slova mohou být dobrá."

 

 Odukwe byl malý a zavalitý. Pokročil vpřed, pozdravil duchy a začal s výkladem. "Můj příbuzný vám řekl, že jsme šli do jeho domu, zbili jsme ho a odvedli jeho manželku a děti. To všechno je pravda. Řekl vám, že si přišel pro výkupné za nevěstu a že jsme odmítli je vrátit. To je také pravda. Uzowulu je zvíře. Má sestra s ním žila devět let. Celých těch devět let neprošel oblohou den, kdy by ženu nebil. Nesčetněkrát jsme se pokoušeli uklidňovat jejich hádky a pokaždé byl vinen Uzowulu..."

 

"To je lež!" křičel Uzowulu.

 

"Před dvěma roky," pokračoval Odukwe, "když byla těhotná, zbil ji tak, že potratila."

 

"To je lež. Potratila, když se vyspala se svým milencem."

 

"Zdravím tě, tělo Uzowuluovo," řekl Zlý les, aby ho umlčel. "Jaký milenec spí s těhotnou ženou?"

 

Dav souhlasně zamručel.  Odukwe pokračoval: " Když se loni sestra zotavovala po nemoci, zase ji zbil tak, že by zemřela, kdyby ji sousedé nezachránili. Doslechli jsme se o tom a udělali jsme to, co bylo řečeno. Podle práva Umuofie se výkupné za nevěstu vrací, když žena od manžela uteče. Ale v tomto případě utekla, aby si zachránila život. Její dvě děti patří Uzowuluovi. O to se nepřeme. Ale jsou příliš malé, než aby žily bez matky. Kdyby se však na druhé straně Uzowulu uzdravil ze svého šílenství s požádal manželku, ať se vrátí, ona se vrátí. Ale musí pochopit, že kdyby ji ještě jednou zbil, uřízneme mu pohlavní úd."

 

Dav zařičel smíchy. Zlý les povstal a hned se obnovil pořádek. Z hlavy mu ustavičně vycházel kouř. Potom si opět sedl a povolal dva svědky. Oba byli Uzowuluovi sousedé a potvrdili to bití. Nato Zlý les povstal, vzal svou berlu a znovu jí udeřil o zem. Potom udělal několik kroků k ženám. Všechny se zděšeně rozprchly, ale hned se zase vrátily na svá místa.

 

Devět egwugwu se odebralo do svého domu, aby se společně poradili. Nějakou dobu bylo ticho. Potom se však opět rozezněl gong i flétna. Z podzemního stavení se opět vynořili egwugwu, navzájem se pozdravili a vstoupili na ilo.