V Casablance se nachází něco mezi třemi a třemi a půl stovkami senegalských studentů. Jejich přesný počet není znám proto, že ne všichni (a ne všechny - většina z nich jsou totiž dívky) přišli v rámci vládních programů. Mnoho studentek a studentů v Maroku navštěvuje soukromé vzdělávací ústavy a školné si hradí z vlastních prostředků, takže se ve statistikách senegalského ministerstva školství ani ministerstva zahraničních věcí neobjevují.
S finančními těžkostmi se potýká většina z nich - zejména pak ti, kteří jsou závislí na stipendiu. Senegal vyplácí zahraničním studentům částku v přibližné výši 30.000 korun ročně. Na tuto sumu mají první tři roky studia nárok ti, kteří přišli do Maroka přes ministerstvo školství; ti, které vyslalo ministerstvo zahraničí, dostávají stipendium ve druhém a třetím roce studií. Výplaty bývají jednou ročně, ale zpravidla se o celé měsíce zpožďují.
Ani to, že marocká podpora studujícím, která přicházívá ve dvouměsíčních intervalech a výši cca 3.000 Kč, studentům život příliš neusnadňuje - pouhý podnájem v Casablance vyjde studenta měsíčně na 6 - 7.000 korun; to je učiněná pohroma pro ty, na které se nedostalo místo na koleji (to stojí cca 1200 Kč). Většina z nově příchozích proto začíná studentský život v Casablance ve čtvrti Oulfa, kde čekají, zda se nedostanou mezi šťastlivce, na které nějaký ten pokoj v kampusu vyjde.
Ekonomickým potížím čelí studenti solidaritou: ubytovávají se nejméně po třech, hospodaří společně a ke studiu si přivydělávají; ti nejšťastnější pracují na operačních linkách, odkud si mohou každé čtyři týdny odnést výplatu kolem 12.000 korun.
Studentka oboru telekomunikace, která se novináři svěřovala, platí na soukromé vyšší škole měsíčně zhruba 10.000 Kč školného; další dva a půl tisíce spolkne ubytování. Peníze dostává pouze od rodičů - do Maroka prý jela proto, že kvality výuky na zvolené škole je vysoká, a slečna se "chce naučit zodpovědnosti a projít školou života".
Jen je prý nepříjemné, že senegalské studenty někdy ignorují řidiči taxíků a někteří lidé je nazývají pejorativním výrazem "Azi" - "ale to většinou ti negramotní", míní studentka soukromé školy.
Překonávání potíží se prý ale vyplatí: školy jsou v Maroku dobré, stávky neznámé a svátků je málo.
Svátků, tedy volna ve škole, je málo. To by se naším studentům líbilo, vždy´t tak rádi chodí do škol
OdpovědětVymazatNejsem si úplně jistá, jestli je to pravda: vycházela jsem z toho, co říkali studenti v článku, ale jinak by v Maroku mělo být 13 oficiálních svátků, což je tuším tolik, jako v Senegalu.
OdpovědětVymazathlavne kdyz nejsou stavky...
OdpovědětVymazat