Z letního deníčku šílené matičky II

"Nevím, jestli přijedeme, jsme všichni nemocní," psala jsem ve středu - zrak rozostřený horečkou - kamarádce, která nás pozvala na mejdan, plánovaný a organizovaný dlouho předem. Na posteli vedle mě se v záchvatu kašle dusilo dítě. Další dítě zvracelo opodál, jiné sípalo na křesle.

Mariama Kouyate: Saragnima

Saragnima

O těhotné rybě, nemravné guvernantce a jiné příhody

Nevěřím, že by někdo ze zdejších čtenářů neznal Pavlu Smetanovou.

Z letního deníčku šílené matičky

"Měli jste přijet tak o týden později, to už by byly třešně," litoval tatínek, aniž by tušil, že ho vezmeme za slovo.

Diskriminujou belochy!

Pršelo už od rána. Lidé na nástupním ostrůvku uskakovali před stříkanci od kol kolemjedoucích aut.

Husák v letadle

"Zase plenky?" podivoval se Choť do telefonu. "Vždyť jsem jedny kupoval tuhle..." připomínal mi. Od doby, kdy rodičovský příspěvek pobírá místo mě Choť, připadla mu i povinnost zaopatřovat dětské zadečky. Ještě si, chudák, nezvykl, že plenky polykají kapesné stejně spolehlivě jako návštěvy casina.

Zázračná antidepresiva

Bambarské přísloví říká, že práce ženy nikdy nekončí. Západní věda se o přísloví nestará - místo toho hledá, jak odstraňovat následky "nekončící práce", aniž by byla dotčena výkonnost. Diskutující hlasy pod jedním z mých článků předpovídají brzkou zkázu mé tělesné schránky, a mimoděk mi připomněly příhodu, která se stala kamarádce mé spolupracovnice.

Půstem k věčnému mládí

Proč pláčeš?" ptala jsem se onehdy večer štkajícího potomka.

Habib Koite

Wari

Pincesny

"Nekoupím, to je pro holčičky", volává poplašeně Choť, když po něm Knoflíček aka "Pincesna", oděn v sestřinu sukni a s (mou) podprsenkou na hlavě, chce novou panenku.

Zlato a sex

Sanso je nenápadné městečko, na první pohled se ničím nelišící od desítek podobných v Mali. Ale když o pár kilometrů dál v roce 2001 otevřeli zlatý důl Morila, objevily se v Sansu nové tváře... a nové bary.

Je jenom jeden druh lidí. Lidi.

Jem si urovnával věci na prádelníku. Vzadu mu vlasy trčely vzhůru a vpředu mu visely do čela a mě napadlo, jestli bude jeho účes někdy vypadat mužsky.

Dokonalá žena je ta, která netrefí domů

"Líbí se mi, jak myslíš", prozradil kdysi Choť po delším přemýšlení nad mou neuváženou otázkou, co se mu na mně zamlouvá.

"Ne co si myslíš," ujasnil to ještě, "ale jak přemýšlíš."

 

Měla jsem na vybranou: propadnout chmurám z toho, že vlastnímu muži připadám fyzicky odpudivá, nebo se zaradovat, že jeho vztah ke mně stojí na hodnotách, které zub času nenahlodá. Přinejmenším do alzheimera.