Získala si mě na první pohled. Nevtíravá barva přesně stejného odstínu, jaký je na dlažbě v kuchyni. Elegantní obliny decentního vzoru, vystupující na povrch a zase se ztrácející v pevných nitkách.
Ta, přesně tahle látka (a žádná jiná) musí zdobit francouzské okno v kuchyni.
Koupila jsem jí pět a půl metru, a začala přemýšlet, jak ji založím. Tři metry dvacet nahoře, tři metry dvacet dole, zašívat ručně skoro šest a půl metru záložek se mi nechtělo.
"Skočím si na roh ke švadleně," řekla jsem jednoho odpoledne Choti, "nechám si tam založit ten závěs. Na stroji to paní bude mít za chvilku, já bych to šila týden."
Švadlena zakázku převzala, já jsem podepsala zadání a vrátila se domů, těšit se na závěs, který mi příští týden bude viset v okně.
Příští týden mi v okně visel pořád závěs starý. Příští týden jsem totiž zjistila, že jsem závěs nechala ušít o metr kratší. Změřila jsem ho správně, ale buď jsem švadleně nahlásila jinou míru, nebo se paní přeslechla a já si toho na objednávce nevšimla. Tak či onak, měla jsem závěsy, které se mi nehodily na žádné okno.
Nejen Markéta někdy mlží. Řekla jsem Choti, že švadlena se zmýlila. Choť požadoval, aych šla práci reklamovat, a já to na neurčito slíbila, vděčná za to, že Choť nezná cenu látky, protože jinak by šel závěs asi vrátit sám.
Místo ke švadleně jsem se o pár týdnů později znovu vypravila do obchdu s metráží. "Mojí" látky už tam byl jen zbyteček, nanejvýš tak na volánek pod garnýž.
Ta, kterou jsem si odnesla, už sice nebyla "přesně ta jediná", ale kdybych byla neviděla tu první, mohla bych se klidně zamilovat i do téhle.
"To je krásná látka," pochválila mě švadlena při přijímání druhé zakázky na dva a půl metru dlouhé závěsy. Skutečně, na objednávkovém listu stálo, že závěsy mají být založeny na délku dva a půl metru. Nenápadně jsem to překontrolovala ještě, než jsem ateliér opustila. I doma jsem se na to pro jistotu znovu podívala. Dva a půl metru. Tak to bylo.
O týden později jsem vstoupila do ateliéru. Očekávání vysněných závěsů nepředpokládalo žádné komplikace. "Pojďte dál. Posaďte se," zvala mě švadlena. Ani v té chvíli ve mně ještě nehlodalo podezření. Jenže ona měla své důvody, aby mě vyzvala k posezení:
"Já se vám musím k něčemu přiznat," začala se zkroušeným výrazem, když mě měla bezpečně zabořenou v křesle. "Já ty závěsy ustřihla o půl metru kratší..."
... bych jí tu látku naúčtovala k proplacení - zkazila ji, tak co!
OdpovědětVymazatJinak ale přesně kvli takovýmto švadlenkám děkuju za to, že jsem nelenila a nechala si pod stromeček poněkud masochisticky nadělit šicí stroj. Od té doby máme závěsy založené možná trochu sem tam se schodkem (jsem líná vyměňovat patky), ale nadávat za to můžu jen sobě:))
ona se sama nabídla, že mi koupí novou, jestli ji ještě budou mít... Mám se zastavit příští týden znovu, tak uvidím, jak moc je to francouzské okno začarované! :)
OdpovědětVymazatasi tam holt mít žádné závěsy nemáš..co naděláš, osudu neporučíš:-)
OdpovědětVymazat... já od tebe to začarování chytla:-D Poté, co jsem do ložnice ušila dva překrásné závěsy, lebedíc si, že je nemusím zakládat po stranách (látka šíře 150 cm byla akorát na metrové okno), protože šít záložku dlouhou přes dva metry na té tak krásné, ale klouzající látce je na veškerý repertoár mých nadávek... ... jsem zjistila, že shrnuté na jednu stranu to prostě nevypadá hezky a stejně je musím rozstřihnout podél a založit, ojojoj:((
OdpovědětVymazat... já od tebe to začarování chytla:-D Poté, co jsem do ložnice ušila dva překrásné závěsy, lebedíc si, že je nemusím zakládat po stranách (látka šíře 150 cm byla akorát na metrové okno), protože šít záložku dlouhou přes dva metry na té tak krásné, ale klouzající látce je na veškerý repertoár mých nadávek... ... jsem zjistila, že shrnuté na jednu stranu to prostě nevypadá hezky a stejně je musím rozstřihnout podél a založit, ojojoj:((
OdpovědětVymazatproto mám raději doma žaluzie :-)
OdpovědětVymazatale jinak je to mazec, asi by mě trefilo!
áááchjo! :)
OdpovědětVymazat