Krize sedmého roku a etiketa stolování

Růžová tělíčka krevet tančila na pánvi. Kapky oleje končily svůj let na dlaždicích kolem sporáku (nebudeme přece malicherní) a uprostřed kuchyně dvě slečny hnětly kuličky ze směsi mletého masa, mouky, bylin a koření. 

 

Choť totiž pozval své spolupracovníky na večeři.

"Ty se máš, když Issa tak skvěle vaří," povzdechla si nad talířem se zeleným salátem, krevetami a masovými kuličkami jedna z návštěvnic.

 

"No jo... Ale on nevaří!" mrkla jsem na ni.

 

"Nevaří? Já myslela..."

 

"Já vařím jen pro návštěvy a pro televizi," objasnil chod naší domácnosti obsluhující Choť, sesbíral prázdné talířky a zmizel v kuchyni, aby vzápětí roznesl hlavní chod - kuskus vařený v páře a kuřecí filety plněné směsí třeného česneku, drcené mrkvové natě, másla, Maggi a pepře.

 

Společenská spolustolovnice mi položila otázku:

 

"Co budeš dělat po mateřské?"

 

Žádná pohotová odpověď mě nenapadala. Po mateřské? To je ještě skoro za dva roky. Asi si budu hledat práci... no, co já vím?

 

"Aha, beru zpět... evropská otázka." Slečna byla pár týdnů v Senegalu. No, tak tedy jinak:

 

"A jak jste vlastně s Issou dlouho spolu?"

 

Počítám, počítám... "Šest let? Ne, sedm."

 

"Taky evropská otázka?" úsměv. "Tohle je váš sedmý rok? Sedmý rok je prý kritický. Vnímáte to taky tak?"

 

Co? Kritický?

 

"Já nevím... Nějak nemám čas nad tím přemýšlet. Nevšimla jsem si, zatím."

 

Možná to bude jako tehdy, když jsem si na konci šestinedělí přečetla v chytré knize, že když bylo mému dítku deset dnů, měla jsem prý poporodní krizi.  Při druhém dítěti jsem si umiňovala, že si na ten desátý den dám pozor, abych to zase nepropásla... a znovu jsem ten významný čas promeškala. (Příště, příště si už určitě všimnu!)

 

"Tak to já začnu chodit do posilovny," uzavřel to Choť.

 

Nechápavé pohledy.

 

"No abych si jako rychle našel novou ženu, až mě ta stávající opustí," vysvětlil.

 

Krize sedmého roku začala.  

Až na to, že ten rok, jak jsem si potom znovu - a líp - spočítala, už je osmý. Vypadá to, že jsem to  rizikové období zase prošvihla.

 

A ta návštěva, ta měla štěstí, že nás navštívila v Čechách. Nedávno jsem na internetu našla příručku společenského chování u wolofského (ale i jakéhokoli jiného senegalského) stolu. Většina doporučení mi připomíná pověstné upozornění "nesušte kočku v mikrovlnce", takže aspoň pro pobavení:

 

Mísa s jídlem je obvykle umístěna na rohoži nebo kusu látky. Nechoďte po té rohoži kolem mísy v botách.

Umyjte si před jídlem ruce (obvykle vám nabídnou misku s vodou).

Počkejte s jídlem, až dá hostitel signál.

Jezte jen pravou rukou.

Jezte jen z místa před sebou, začněte zkraje a pokračujte ke středu mísy. Nesahejte do teritoria jiných lidí!

Nehrňte se rovnou k masu, rybě nebo zelenině. Začněte rýží a až při druhém nabrání si vezměte maso ze středu mísy.

Neočichávejte jídlo, než ho donesete do úst. Vypadá to, jako byste kontrolovali, není-li zkažené.

Jestli je rýže příliš horká, berte ji svrchu a nesahejte hluboko do mísy. Neucukávejte rukou, i když to pálí. Jestli už musíte říct, že jídlo je moc teplé, řekněte "ta kuchařka je žárlivá!".

Nechvalte jídlo hned po prvním soustu, protože byste vyvolali dojem, že vás dobrá chuť překvapila. Počkejte s pochvalou, až budete s jídlem skoro u konce.

Hostitel nebo hostitelka často rozděluje kousky ryby, masa nebo zeleniny , buď na začátku stolování, nebo v jeho průběhu. Pokud tomu tak není, můžete si posloužit sami ze středu mísy, který je něco jako "společné teritorium". Když nejste u sebe doma a nejste plnoprávný člen rodiny, nemůžete rozdělovat jídlo!

Vezměte si jen občas  jeden nebo dva malé kousky ryby, masa nebo zeleniny ze středu, dejte je do svého rýžového teritoria a smíchejte je s rýží. Ujistěte se, že jste odlomili jen kousek masa nebo zeleniny a nevzali si celý kus jen pro sebe.

Neberte do ruky další rýži, dokud jste nespolkli předchozí sousto. Vypadalo by to, že toho chcete sníst co nejvíc (víc než ostatní).

Kosti dávejte před sebe na rohož, pod okraj mísy - neházejte je zpátky do mísy.

Nezírejte na lidi, když jedí.

Když kolem vás někdo prochází, zatímco jíte, musíte ho pozvat ("Pojď snídat/obědvat/večeřet!") Pokud pozvaný první výzvu odmítne a vy opravdu chcete, aby se cítil vítán k jídlu, opakujte pozvání ještě jednou.

Po jídle vyrovnejte zbylou rýži jemným poposunutím ke středu mísy, aby i pozdější příchozí měl z čeho jíst.

Zbylou rýži a omáčku z ruky slízněte dřív, než se omyjete vodou a mýdlem.

Vstaňte a odejděte od mísy hned, když jste dojedli. Nezůstávejte na místě a nedívejte se na ostatní, jak jedí.                                                                                                                                         

Při odchodu nepřekračujte spolustolovníky ani mísu s jídlem.

 

 

Pape Diouf - Jellel